České Švýcarsko leží na severu Čech u hranic s Německem a patří k nejmladším chráněným krajinným oblastem v zemi. Nejde o jeden uzavřený celek, ale o mozaiku pískovcových skal, soutěsek a náhorních plošin, mezi nimiž se dá celý den pohybovat pěšky. Základem je pochopit, že většina jednodenních túr začíná v Hřensku, Jetřichovicích nebo v okolí Děčína a že vzdálenosti mezi nástupními body nejsou velké, ale převýšení a terén ano.
Praktický postup při plánování trasy: nejprve si v legendě najděte interval vrstevnic, potom si prohlédněte reliéf v okolí plánované cesty a odhadněte, kolik stoupání a klesání vás čeká. Spočítejte, kolik vrstevnic překonáte, a vynásobte je intervalem. Získáte přibližné převýšení. Pokud je číslo výrazně vyšší, než jste čekali, zvažte jinou variantu nebo si naplánujte delší čas. Právě tohle čtení vrstevnic odlišuje pohodovou túru od vyčerpávajícího pochodu.
Rozhodující je i údržba. Praním v běžném prášku membránu zanesete a přestane dýchat. Perte ji v tekutém prostředku bez aviváže, ideálně v pracím prostředku určeném pro funkční textilie, a sušte v sušičce na nízkou teplotu — teplo pomáhá obnovit vodoodpudivou vrstvu. Po čase ji stejně budete muset obnovit sprejem nebo impregnací. Bez toho začne vrchní tkanina nasávat vodu, bunda ztěžkne a přestane propouštět páru, i když membrána uvnitř zůstane v pořádku.
Vodu berte vážně. Zjistěte si předem, kde jsou studánky nebo potoky, a jestli se z nich dá bezpečně pít. Vodu z přírody vždy převařte nebo přefiltrujte. Na noc počítejte minimálně dva litry na osobu kromě vody na vaření. Typická chyba je vyjít odpoledne s tím, že se voda najde cestou — když se nenajde, túra končí dehydratací. Jídlo řešte energeticky husté a lehké; těstoviny, ovesné vločky, oříšky a sušené maso fungují lépe než konzervy.
Hustota čar rozhoduje o sklonu Hustě nakreslené vrstevnice blízko sebe znamenají prudký svah. Naopak široké rozestupy značí pozvolný sklon. Když se čáry téměř dotýkají nebo splývají, jde o sráz, skálu nebo strž. V takovém místě nepočítejte s pohodlným přechodem, i když na mapě vypadá trasa krátce. Naopak mírný svah poznáte podle pravidelných, řídkých linií, které plynule kopírují terén.
Typická chyba začátečníků je dívat se jen na trasu a ignorovat okolní vrstevnice. Přitom právě tvar čar prozradí, jestli jdete po hřebeni, údolím, nebo po svahu. Vrstevnice ve tvaru písmene V nebo U obrácené špičkou do kopce znamenají údolí s vodním tokem. Špička směřující z kopce naopak značí hřebínek nebo rozsochu. Tyto tvary se čtou stejně na všech mapách, jen je třeba si na ně zvyknout.
Vodní sloupec, prodyšnost a švy U membrány sledujte tři čísla. Vodní sloupec udává odolnost proti tlaku vody: hodnoty kolem 10 000 mm zvládnou déšť, 20 000 mm a více znamená ochranu i v prudkém dešti nebo ve sněhu. Prodyšnost se uvádí v gramech vodní páry na metr čtvereční za 24 hodin — čím vyšší, tím méně se v bundě zpotíte. Třetí údaj je podíl větru, který materiál propustí; u kvalitní membrány se pohybuje pod jedním procentem. Důležitější než samotná čísla je ale provedení: podívejte se na zalepené švy, voděodolný zip a kryté kapsy. Bundy s nepodlepenými švy protečou i s vysokým vodním sloupcem.
Co si ověřit před odjezdem Mnoho lidí přijede bez kontroly provozu a narazí na uzavřené plavební úseky v Edmundově a Divoké soutěsce. Hladina Kamenice kolísá a po vydatných deštích se plavba lodí zastavuje. Stav ověřujte ráno v den túry, ne týden dopředu. Druhou častou chybou je podcenění občerstvení. Stánky u hlavních cílů bývají přeplněné a drahé, zatímco na odlehlejších cestách není nic. Vezměte si vlastní vodu a jídlo na celý den, protože mezi Jetřichovicemi a Vysokou Lípou narazíte na obchod jen výjimečně.
Dalším častým omylem je zaměňovat vrstevnice s cestami. Cesty bývají zakresleny plnou nebo přerušovanou linií odlišné barvy a často kopírují vrstevnice jen zdánlivě. Pokud si nejste jistí, ověřte si, zda linie odpovídá barvě a stylu ostatních komunikací v mapě. Vrstevnice nikdy nevedou přes vodní plochu ani přes vrcholové kóty – ty jsou vždy zakresleny jako bod s údajem o výšce.
Vrstevnice jsou čáry na turistické mapě, které spojují místa se stejnou nadmořskou výškou. Na první pohled vypadají jako náhodné křivky, ale jejich hustota, tvar a vzájemné vzdálenosti nesou konkrétní informace o terénu. Kdo je umí číst, dokáže předem odhadnout, jestli ho čeká prudký výšlap, pozvolný hřeben, nebo naopak sešup do údolí.
Základem je měřítko a interval vrstevnic. Ten bývá uveden v legendě – obvykle 10, 20 nebo 50 metrů. Čím menší interval, tím podrobnější obrázek o terénu mapa dává. Pokud interval neznáte, spočítejte, kolik vrstevnic leží mezi dvěma výškovými body, a rozdíl výšek vydělte počtem mezer. Získáte orientační hodnotu a přestanete tápat.
