[custom_add_property_button]
[custom_sign_button]

Malý obývák, velká výzva. Jak do něj nacpat pohodlné sezení, místo pro spaní pro návštěvy a přitom netrpět pocitem, že se pohybujete mezi překážkami? Zkušenost mi ukázala, že klíčem je promyšlený nábytek, který nerezaví jen na jednom místě. Když jsem před lety zařizovala svůj první byt o třiceti metrech čtverečních, nechtěla jsem dělat kompromisy v designu obývacího pokoje. Chtěla jsem, aby vypadal jako z katalogu, ale zároveň aby v něm fungovalo i přespání pro mé rodiče. Touha po útulnosti a praktičnosti se často bije hlavně o místo. Vyzkoušela jsem tehdy mnoho cest a většina z nich vedla do slepé uličky, než mi docvaklo, že správná živá inspirace musí začít u jednoho jediného kusu.

Zkušenost mě naučila jednu zásadní věc. Design obývacího pokoje není o tom mít nejdražší kusy, ale o tom mít kusy, které spolu fungují. Pokud se rozhodnete pro bytelnou sedačku, která se rozloží na pohodlné lůžko s kvalitní foam mattress a pevným slatted frame, získáte základ, který vám vydrží roky. A hosté se k vám budou rádi vracet. Ne proto, že by měli kde spát, ale proto, že se u vás cítí dobře. Když se podíváte na svůj obývák, zeptejte se sami sebe, zda vám slouží, nebo vás omezuje. Správná sedačka s úložným prostorem dokáže změnit celou atmosféru domova. A to je něco, co žádná dekorativní váza nezachrá

Často slýchám, že se lidé bojí výrazných nástěnných maleb, protože to prý není univerzální. Že sytá barva nebo velký motiv omrzí. Mám na to jednu zkušenost: v předsíni, která je dlouhá a úzká jako chodbička v paneláku, jsem před lety nechala namalovat iluzivní dveře. Malba je tak přesvědčivá, že ji hosté považují za skutečné dveře do sklepa. A kdyby mi přestala vyhovovat? Je to zeď, ne tetování. Přetřete ji jednou vrstvou bílé a máte čistý štít. Papír se rozhodně nevyplatí lepit v chodbě, kde se otírají kabáty a batohy. Stěna s barvou a jemnou malbou je praktičtější, vydrží vlhko i občasné otření hou

Vlezla jsem do toho po hlavě. Když jsem před třemi lety kupovala garsonku o třiceti sedmi metrech čtverečních v původním stavu, všichni kroutili hlavou. Dřevěné podlahy byly propadlé, omítka opadaná až na cihlu a v koupelně trčela rezavá trubka, kterou nešlo odstranit, protože vedla plyn do celého domu. Architekt by řekl, že je to problém. Já v tom viděla příležitost. A přesně tady začala moje posedlost industriálním interiérovým designem. Ne kvůli módě, ale z naprosté nutnosti. Když nemůžete schovat ošklivé věci za sádrokarton, musíte je vystavit jako umění. A funguje to. Ten rozpor mezi syrovou cihlou a jemným sametem je přesně to, co dává malému prostoru du

Samotný princip click-clack mechanismu mě na začátku děsil. Vypadá to jako složitá japonská skládačka. Ale stačí jedna ukázka v obchodě a zjistíte, že je to geniální. Zatáhnete za poutko, sedák se vysune dopředu a opěrák se sklopí dolů. Hotovo za deset vteřin. Žádné tahání těžkých dílů, žádné uskřípnuté prsty. Pro malý prostor je to dar z nebes. Když moje máma přijede, spí na pohovce ona. Já si lehnu na matraci, kterou vytáhnu zpod postele. Jenže pozor – bez úložného prostoru pod pohovkou by ta matrace neměla kam zmizet. A tady přichází ke slovu postel s úložným prostorem. Nebo spíš pohovka, která má pod sedákem celou komoru. Vejde se tam nejen návštěvnická matrace, ale i čtyři zimní deky, žehlička a krabice s vánočními ozdobami. V garsonce je každý centimetr podlahové plochy drahý, takže využívat objem pod nábytkem je naprostá nutn

S přibývajícími projekty jsem zjistila, že největším nepřítelem malých bytů je prázdnota. Ne prázdno, to je dobré, ale prázdnota která vznikne, když máte na stěnách jen bílou a čekáte, že nábytek udělá všechnu práci. Nestane se. Pokud máte v obýváku rozkládací sedačku, která je zároveň hlavní postelí pro vaše hosty, musíte tu stěnu za ní „aktivovat”. Jinak bude vypadat jako čekárna u lékaře. Vyzkoušela jsem techniku, kdy jsem na holou zeď za pohovkou s click-clack mechanismem nechala namalovat plynulé vlnky ve třech odstínech modré. Efekt byl nečekaný: hosté si lehali s úsměvem a říkali, že se jim tam lépe usíná. Je to o tom, že malba dodá místnosti příběh, který se dá číst i vleže na foam mattr

Když se řekne „inteligentní domácnost”, většina z nás si představí světla zhasínající na povel nebo roletky podle počasí. Ale ruku na srdce. Skutečná chytrost začíná tam, kde končí boj s prostorem. V panelákovém bytě 2+kk se mi roky válela složená postel pro hosty v předsíni. Nikdo nechtěl spát na matraci plné poletujících mikrovláken. Pak mi došlo, že inteligentní domov není jen o aplikacích, ale o promyšleném nábytku. Místo monstrózní skříně jsem pořídila pohovku, která funguje jako postel. Najednou jsem získala jedno celé místo k sezení i spaní bez nošení věcí sem a tam. A když k tomu přidáte dobře zvolenou matraci, rázem máte doma hotový komfort, který žádná chytrá žárovka nenahra

Vyzkoušela jsem i variantu s čalouněným rámem. Našla jsem na inzerátu starší model s velvet upholstery, který majitelka prodávala za pakatel, protože se stěhovala do domu. Trochu fleků? Stačil mycí prostředek na koberce a kartáč. Ten sametový povrch dodal místnosti luxusní nádech, i když pod ním byla levná dřevotříska. Jen pozor – pokud máte malý byt, tmavě modrá nebo vínová barva opticky zmenší prostor. Radši sáhněte po světle šedé nebo béžové. A když už narazíte na kousek se zlacenými nožičkami, neváhe

Please Sign In Before Adding a Property Or Sign Up If You Don't Have An Account