Kdy rebase škodí víc než pomáh
Závěsy perte pokud možno po celých pásech, ne po jednotlivých dílech. Rozpadnou se vám očka a látka se zkroutí. Před praním sundejte háčky, kroužky a všechny kovové součásti. Pokud máte závěsy s podšívkou, perte je vždy společně, aby se látky nesrazily různě. Sušte volně přehozené přes šňůru, ne na ramínku – ramínko vytvoří v látce trvalý zlom.
Nejčastější chybou je snažit se do předsíně vecpat všechno. Malý prostor unese jen omezené množství věcí. Když něco přidáte, něco jiného musí odejít. Další chybou je ignorovat hloubku. Botník o hloubce čtyřicet centimetrů zabere méně místa než hluboká skříň a přitom pojme stejný počet párů. Před koupí čehokoli si změřte šířku dveří a prostor, který vám při otevírání zůstane. Dveře, které se nedají otevřít, jsou horší než plná předsíň.
Největší chyba v malém obýváku není nedostatek místa, ale příliš mnoho solitérních kusů dřevěného nábytku. Každá skříňka, stolek a police stojí samostatně, zabírá podlahu a vytváří pocit, že se mezi nimi nedá projít. Řešení není vyhodit všechno, ale sloučit funkce do jednoho kusu. Komoda, která zároveň slouží jako TV stolek a má nahoře odkládací plochu, nahradí tři samostatné kusy. Ušetříte nejen podlahovou plochu, ale i vizuální šum, protože méně předmětů znamená klidnější pohled.
Rozpouštění dělejte ve vodní lázni, ne v mikrovlnce. Tuky se přepálí a ztratí vlastnosti. Teplota by neměla přesáhnout 70 °C. Po rozpuštění sundejte nádobu z lázně, vmíchejte odvar o stejné teplotě a teprve potom přidejte éterické oleje, pokud je používáte. Ty se do horké hmoty nedávají, protože se odpaří. Počítejte s 10–20 kapkami na 100 g. Formu vylijte tenkou vrstvou oleje a hmotu do ní vlijte ještě tekutou. Nechte ztuhnout při pokojové teplotě 12–24 hodin, v chladu hmota praská.
Závěsy a ubrusy patří k textiliím, které toho vydrží hodně – prach, slunce, omáčky, horké nádobí. Právě proto často končí vyhozené dřív, než je nutné. Nejčastější chyba není v materiálu, ale ve způsobu praní a sušení. Stačí pár návyků a látka vydrží o roky déle.
Nábytek na míru místo kupovaných sestav Sériově vyráběný nábytek se šikmině přizpůsobuje jen výjimečně. Nejčastější chybou je koupit nízkou komodu a doufat, že „to nějak dopadne” – vznikne mrtvý prostor za ní, kam se nedostane ruka ani vysavač. Řešením je nábytek na míru, nebo alespoň jeden prvek, který kopíruje sklon. Truhla nebo lavice se seříznutým zadním dílem využije i místo, kde je stěna vysoká jen padesát centimetrů. U pracovny platí totéž: deska stolu musí být v místě, kde je dostatečná světlá výška pro kolena i monitor, jinak budete sedět zkroucení.
Základem je prát odděleně. Závěsy mají tendenci chytat vlákna z ručníků a ponožek, ubrusy zase pouštět barvu. Bílé ubrusy perte s bílými závěsy, barevné zvlášť. Teplota by neměla přesáhnout 40 °C, u syntetických záclon i méně. Před praním vždy zkontrolujte štítek – některé závěsy se nesmí máčet vůbec, jen vysát nebo vyčistit párou.
Skladování rozhoduje o tom, jak látka vypadá po vytažení. Ubrusy neskládejte do ostrých hran na jednom místě – vznikají trvalé lomy. Raději je srolujte nebo přeložte na více místech. Závěsy zavěste zpět do skříně na ramínko, ne do těsné krabice. Vlhkost a tmavé prostředí způsobují plíseň, která se projeví jako šedé mapy. Pravidelné větrání textilu prodlouží životnost víc než drahé prací prostředky.
Skvrny řešte hned, ne až po týdnu U ubrusu platí, že čím dřív skvrnu odstraníte, tím menší je riziko trvalého zažloutnutí. Víno, káva a tuk se do vlákna zašijí během hodin. Nejprve seberte přebytek lžící, pak přiložte čistý hadřík a teprve potom použijte prostředek. Nikdy netřete krouživými pohyby – roznesete skvrnu do stran. U starších skvrn pomůže namočení do vlažné vody s trochou pracího prostředku přes noc.
Žehlení je druhá největší past. Ubrusy žehlete z rubu, dokud jsou mírně vlhké. Závěsy žehlete jen tehdy, pokud to výrobce povoluje; u mnoha moderních látek stačí pověsit je vlhké a nechat vyvěsit vlastní vahou. Žehlička na příliš vysoké teplotě vypálí lesklé skvrny, které už nejdou odstranit. U syntetických záclon raději použijte páru nebo napařovač.
Šikmina v ložnici nebo pracovně není jen architektonický problém, který je potřeba „nějak zamaskovat”. Je to plocha, která má jiný sklon, jiné světlo a jiný potenciál než běžná stěna. Pokud ji začnete řešit jako rovnoramenný trojúhelník místo svislé stěny, získáte místo pro sezení, odkládání i práci. První krok je vždy měření: změřte výšku stěny v nejnižším a nejvyšším bodě, hloubku podlahy a vzdálenost, ve které se šikmina láme. Tato čísla rozhodují o tom, co se do prostoru vejde, aniž byste do ní vrtali a zbytečně ji oslabili.
