Většina bloggerů vám bude radit, abyste si koupili samostatný stolek nebo vozík. Jenže každý centimetr v pronájmu za 18 tisíc měsíčně je drahý. Tato rada funguje, pokud máte obývák o třiceti metrech, ale v garsonce, kde se stůl musí po večeři skládat, je to luxus. Mnohem chytřejší je využít rohové police nebo úzký komodový stolek, který zároveň slouží jako odkládací plocha na klíče. Když už ale mluvíme o úsporách místa, začala jsem přemýšlet, jestli by se můj kávový koutek dal skloubit s něčím, co v bytě stejně potřebuju. A právě tady přišel na řadu nápad, který mi úplně změnil dispoz

Vybírali jsme také čalounění. Prodavač nám doporučil velvet upholstery s tím, že se snadno čistí a působí luxusně, i když je byt malý. Měl pravdu. Sametový povrch krásně lomí světlo a opticky místnost zvětšuje. Děti se u nás mohou cákat čokoládou – stačí vlhký hadřík a je to. A co víc, na dotek je to jako hladit kočku. Večer si tam sednu s knížkou a kávou a zapomenu, že za zdí spí tchyně na stejném místě, kde jsme před hodinou večeřeli. Ta velvet upholstery dodala celé místnosti šmrnc, který bych u obyčejné látkové sedačky neček

A co když máte v plánu, že se na sedačce bude spát denně, ne jen o víkendech? Pak jděte do varianty s dvojitou matrací. Klasická rozkládací sedačka mívá matraci o tloušťce 8 až 10 centimetrů, což je na pár nocí fajn, ale pro záda to není dlouhodobě ideální. Hledejte proto modely, které nabízejí matraci alespoň 16 centimetrů, a pokud možno s paměťovou pěnou. Ano, dřevo na rámu bude těžší a cena o pár tisíc vyšší. Ale věřte mi, že se vám to vrátí v podobě ranní svěžesti. A ten úložný prostor pod sedákem? Ten pojme klidně dvě deky a čtyři polštáře. Už nemusíte mít ložní prádlo rozházené po skříni nebo v kufru pod postelí. Všechno zmizí v jediném šuplíku, který se vysouvá na tichých kovových lišt

Když jsem pak začala hledat dál, narazila jsem na takzvaný pull-out sofa – tedy sedačku, která se nevysouvá dopředu jako klasická pohovka, ale vytahuje se dopředu a zároveň nahoru. Zní to složitě, ale výsledek je luxusní. Žádné propadání do mezery mezi sedákem a opěradlem. Žádná diagonála, co vás v noci posouvá na zem. Prostě rovná spací plocha o šířce 140 centimetrů, což je víc než manželská postel v mnoha starších panelákových bytech. A protože jsem si dala záležet na potahu z 350 gramového sametu v barvě šampaňského, nikdo z návštěv na první pohled nepoznal, že půlka obýváku se za pár vteřin promění v ložnici. Právě naopak. Každý se ptal, kde jsem ten úžasný kus nábytku sehnala. Moje odpověď zněla jednoduše: je to investice do kl

Návštěvy jsou u mě časté, ale hostinský pokoj nemám. Řešení? Pull-out sofa do obýváku, která se během pár sekund promění v lůžko. Nejvíc mě na ní baví click-clack mechanism – stačí lehce nadzvednout sedák a opěrka hlavy sama zaklapne do roviny. Funguje to spolehlivě, i když je rozkládání hlučné, ale na jednu noc to nevadí. Důležité je, že při sklopení vznikne rovná plocha bez hrbolů, na kterou můžete dát kvalitní matraci. Základní pěnová výplň pohovky bývá moc tvrdá, proto jsem přidala vrchní paměťovou pěnu o tloušťce 7 cm. Když hosté usnou, ztlumím hlavní světlo a nechám jen jednu lampičku s oranžovým stínidlem. Tato mood lighting dělá z rozkládací sedačky skutečné lůžko, ne jen provizorní ga

Sama jsem se dlouho bránila. Měla jsem v hlavě zažité, že rozkládací gauč patří do studentských doupat, kde voní čipsy a beznaděj. Pak ale přišla zkušenost s první garsonkou, kde jediná místnost sloužila jako obývák, ložnice i jídelna. Každý večer jsem stahovala ze skříně hromadu ložního prádla, které nemělo vlastní domov. Ráno jsem ho zase mačkala zpátky, protože hosté? Ti neexistovali, na gauči se spalo špatně a já se styděla. Zlom nastal, když jsem narazila na sofistikovaný model s úložným prostorem. Najednou všechno ložní i dva polštáře zmizely v útrobách sedačky. A já mohla večer vytáhnout nejen matraci, ale i peřiny bez jediného přehnutí. To byl pro mě první krok k tomu, abych uvěřila, že glamour interior design není výsadou vil o šesti stech metrech, ale hrou chytrých řeše

Největší zádrhel přišel ve chvíli, když jsme řešili rozměry. Naše obývací stěna měla jen 210 centimetrů na šířku a my potřebovali pohovku alespoň 190 centimetrů dlouhou, aby se na ní dalo vodorovně spát. Většina modelů s click-clack mechanismem ale mířila na standardní šířky kolem 160 až 170 centimetrů. Nakonec jsme našli zakázkovou výrobu, kde nám prodloužili sedák na 195 centimetrů. Přesně se to vešlo mezi stěnu a dveře na balkon. Zaplatili jsme sice o dva tisíce víc, ale ten prostor navíc stojí za to. Když přijedou přátelé, stačí jedním pohybem sklopit opěrák a máme pohodlné ležení pro