Můj největší objev byl matný povrch stěn a nábytku. Lesklé bílé desky sice odrážejí světlo, ale zároveň dělají odlesky, které unavují oči a místnost působí nepřirozeně. Matná bílá nebo světle šedá barva světlo rozptýlí rovnoměrně. Podobně funguje nábytek. Moje křeslo s jemným velvet upholstery tlumí ostré odlesky a vytváří měkkou kulisu. Pokud máte tmavou podlahu, dejte pod konferenční stolek světlý koberec s delším vlasem, který světlo „nasákne” a vrátí ho do prostoru. A hlavně nenechávejte parapet prázdný. Na něj patří jedna vysoká lampa nebo stojánek s květinami. Každý centimetr u okna je večer ztracený, když ho neosvítíte směrem dovni
Nakonec jsem došla k závěru, že studio apartment design není o tom, co všechno se do bytu vejde, ale o tom, co všechno z bytu můžete mít venku. Minimalismus není nuda, je to úleva. Každý předmět si musí obhájit svou existenci. Když mám chuť na změnu, nemaluji zdi, jen přehodím přehoz na pohovku a vyměním polštáře. To stačí. A když přijde přítel na noc? Rozevřu pull-out sofa, vytáhnu prostěradlo z úložného boxu a za pět minut je hotovo. Ráno to stejně rychle složím. Život ve studiu je o tempu, ne o veliko
Klíčová je také otázka úložného prostoru. Kde schovat ložní prádlo, deky, polštáře? Tady přichází slovo zachránce – bed with storage. Pod postelí nebo pod sedákem pohovky se skrývá zásuvka na věci, které nechcete mít na očích. Já mám pod gaučem tři velké boxy na sezonní oblečení a jednu na přehozy. Když přijde návštěva, stačí zatáhnout za pásku a všechno zmizí. Vyhněte se však laciným plastovým krabicím – vypadají levně a v létě se v nich práší. Raději látkové koše nebo dřevěné truhlíky, které ladí s interié
Na závěr jedna malá rada z praxe. Pokud zvažujete velkoformátové bathroom tiles, pořiďte si k nim také kvalitní flexibilní lepidlo a nechte spáry udělat od profíka. Ušetříte si nervy. A u té pohovky s úložným prostorem si připlaťte za kovový mechanismus místo plastového. Vydrží deset let místo dvou. Tyhle detaily oddělují bydlení od přežívání. A já osobně raději bydlím, než abych bojovala s prověšenou matrací a rozbitou dlaž
Zastavme se ještě u té rozkládací techniky. Click-clack mechanismus není žádná novinka, ale málokdo ví, že existují dva typy. Ten levnější, kde sedák jen lehne na podlahu, a ten dražší, který vytvoří rovnou plochu bez mezery. Já jsem zvolila dražší variantu, protože mezera mezi sedákem a opěradlem by znamenala nepříjemné probouzení uprostřed noci. Mimochodem, právě tahle sedačka se stala mým tajným trumfem, když jsem potřebovala ubytovat kamarádku s dětmi. Děti spaly na posteli s úložným prostorem a dospělí na rozložené sedačce. A nikdo si nestěžoval. I když v koupelně jsou ty moderní bathroom tiles studené pod nohama, aspoň v obýváku je teplo a mě
A co spací plocha pro nejmenší nebo pro kamaráda na jednu noc? Tady jsem objevila, že loft style interiors si rozumí s nábytkem na míru. Nechala jsem si vyrobit nízkou dřevěnou lavici, která zároveň slouží jako úložný box na boty. Když je potřeba, poslouží jako improvizovaná postel po položení turistické karimatky. Samozřejmě to není ideál na týden, ale na víkend bohatě stačí. Kdybych měla víc místa, určitě bych zvolila rozkládací pohovku s pevným rámem, ale tady jsem musela ustoupit. Důležité je, aby vše mělo svůj účel a žádný kus nábytku nestál jen pro parádu. Každý centimetr se počí
Světlo je v ložnici často podceňované, přitom rozhoduje o tom, jestli se vám bude dobře usínat i vstávat. Centrální lustr uprostřed stropu je praktický, ale na čtení v posteli nestačí. Pořiďte si proto alespoň jednu nástěnnou lampu s nastavitelným ramenem nebo stojací lampu s tlumeným světlem. Ideální je kombinace teplé bílé (2700 Kelvinů) na večer a studenější (4000 K) na ráno, pokud se v ložnici i oblékáte. A nikdy nezapomeňte na stmívač – umí zázraky s atmosférou. Pokud máte okno do dvora nebo do ulice, pomohou husté závěsy nebo rolety s blackout vrstvou. Já osobně jsem zvolila plisé rolety, které propouštějí světlo, když chcete, a zatemní místnost jedním tahem. Nenechte se zlákat levnými žaluziemi z plastu, které se kroutí a po roce vypadají ošunt
Zkoušela jsem různé druhy rozkládacích pohovek, ale většina z nich byla buď nepohodlná, nebo vypadala jako z ubytovny. Nakonec jsem narazila na model se strukturovanou texturou. Měl krásně tmavě zelený velvet upholstery, který mi připomínal barvu mechu. Když jsem ho dovezla domů, sousedka si myslela, že jsem zblbla. „To přece nebude praktický,” říkala. Jenže ono to fungovalo. Důležité bylo, aby měl ten správný click-clack mechanismus. Žádné složité vytahování a zakládání nožiček. Prostě jen zatáhnete za páku, opěradlo se sklopí a sedák se posune dopředu. Během deseti vteřin je z elegantní sedačky lehátko. A právě tady se mi spojily dva světy zatímco jedna místnost hýří lesklými bathroom tiles, druhá se stala útočištěm pro pohod
