Ložnice, kde okno leží přesně proti dveřím, působí na první pohled nevinně. Jenže právě tahle dispozice vytváří průvan vzduchu i pohledů a často stojí za tím, že se v místnosti nedá pořádně odpočívat. Nejde přitom o pověry – jde o fyziku a psychologii prostoru. Vzduch i světlo putují po přímce mezi oknem a dveřmi, takže každý průchod chodbou, každé rozsvícení na chodbě nebo pohyb za dveřmi končí přímo na posteli.

Prvním krokem je vyřešit podlahu a stěny. Betonová podlaha je studená a špinavá, proto se vyplatí položit venkovní dlažbu nebo dřevoplastové desky, které se snadno čistí. Stěny natřete světlým odstínem, ideálně v matu, aby prostor opticky zvětšil. Pozor na tmavé barvy a vzory – lodžie je malá a každý detail na ní bije do očí. Pokud máte plechové zábradlí, zakryjte ho dřevěnými lamelami nebo nerezovou sítí, ale nesmíte zamezit větrání. Typická chyba je nechat původní šedý beton a myslet si, že to zakryje koberec. Venkovní koberec nasákne vlhkost a začne plesnivět.

Základní pravidlo zní: čím menší plocha dotyku se zdí, tím menší riziko. Pokud chcete zavěsit květináče, použijte stojany, které stojí na podlaze a jen se opírají o zábradlí. U plastových nebo dřevěných truhlíků stačí, když je položíte na parapet a zajistíte proti pádu. U těžších květináčů počítejte s tím, že se hmotnost násobí vodou po zalití – substrát nasákne a váha se zvedne i o polovinu.

Postup u dlažby a u desek se liší v detaile

Na co si dát pozor: syntetické materiály často zadržují pot a teplo. Pokud se pod nimi budíte zpocení, není problém v matraci. Dále sledujte gramáž. Příliš těžké povlečení může v noci působit jako přikrývka navíc. Naopak příliš řídká tkanina se rychle opotřebí a po pár praních ztratí tvar.

Zasklená lodžie láká k tomu udělat z ní obývák. Jenže většina lidí začne nábytkem a kobercem, a teprve pak zjistí, že v místnosti nelze větrat, svítí tam slunce celé odpoledne a v zimě se sráží vlhkost na skle. Pořadí prací je přitom přesně opačné: nejdřív se řeší obálka a provoz, potom teprve zařízení.