Pozor také na vodu z kohoutku. Tvrdá, silně mineralizovaná voda postupně zvyšuje obsah solí v substrátu. Ty pak brzdí příjem živin, i když hnojíte správně. Pomůže déšťová voda, převařená a odstátá voda nebo alespoň nechat vodu přes noc odstát v otevřené nádobě. Substrát jednou za čas propláchněte větším množstvím vody a nechte ji volně odtéct.
Než začnete cokoli měnit, prohlédněte si, které listy žloutnou. Spodní, starší listy obvykle znamenají, že rostlina hospodaří a zbavuje se zátěže, protože kořeny nestíhají. Žloutnutí od špiček a okrajů mladých listů ukazuje spíš na přemokření nebo na tvrdou vodu. Když žloutne celý list rovnoměrně a stonek u něj měkne, je to hniloba. Podle toho se rozhoduje další postup.
Nakonec platí, že správný tuk není otázkou módy, ale fyziky a chemie. Když budete respektovat bod přepalu, teplotu pánve a kvalitu oleje, jídlo bude chutnat lépe, bude stravitelnější a vy se vyhnete zbytečným zdravotním rizikům. Stačí si zapamatovat jednoduché pravidlo: čím vyšší teplota, tím vyšší bod přepalu potřebujete.
Závěsy věšte co nejvýš a co nejblíž ke stropu, klidně i nad rám okna. Prodlužuje to okno a tím i celou stěnu. Tyč by měla být širší než okno, aby závěs v otevřeném stavu nezakrýval sklo. Zvolte lehkou, splývavou látku v barvě stěny. Těžké tmavé závěsy pohlcují světlo a působí jako zeď. Stejně tak záclony: pokud je nepoužíváte, sundejte je. Každá vrstva navíc u okna ubírá denní světlo.
Akumulace tepla ve zdivu není o tom, jak silná zeď vypadá, ale jakou má tepelnou kapacitu a jak rychle teplo přijímá a odevzdává. Rozhodují tři veličiny: objemová tepelná kapacita materiálu, jeho tepelná vodivost a tloušťka vrstvy. Teprve jejich kombinace určí, jestli vám zeď bude držet teplotu celý den, nebo se přehřeje během dvou hodin.
Dalším častým omylem je lití oleje do studené pánve a jeho postupné zahřívání spolu s jídlem. Tuk by měl být rozpálený ještě předtím, než na něj vložíte potraviny. Jinak se jídlo začne nejprve dusit, pustí vodu a místo smažení se vlastně vaří. Rozpálený olej poznáte tak, že se na jeho hladině objeví jemné vlnky nebo když kousek těsta okamžitě zasyčí a začne se obalovat bublinkami.
Největší chyba: zalévání podle kalendáře Zalévat každé pondělí je pohodlné, ale rostliny to nezajímá. Potřeba vody závisí na teplotě, světle, velikosti květináče a ročním období. V zimě při krátkém dni spotřebuje stejná rostlina zlomek toho, co v červnu. Praktické pravidlo: před zálivkou strčte prst dva až tři centimetry do substrátu. Pokud je tam vlhko, počkejte. U velkých květináčů použijte dřevěnou tyčku — po vytažení má být z poloviny suchá, ne mokrá a ne úplně suchá.
Žloutnutí listů u pokojových rostlin není nemoc. Je to signál. Rostlina jím říká, že jí něco chybí, nebo že jí něčeho dáváte víc, než zvládne. Většina lidí sáhne po hnojivu, ale ve skutečnosti je na vině mnohem častěji voda — její množství, kvalita nebo způsob, jakým ji do květináče dostanete.
Hotový džem plňte do čistých sklenic ještě horký. Otočte je dnem vzhůru na deset minut, čímž vytvoříte podtlak. Skladujte na chladném a tmavém místě. Pokud džem po otevření vydrží v chladničce jen pár dní, znamená to, že byl málo sladký nebo nedostatečně provařený. Přírodní pektin a trpělivost při vaření stačí k tomu, aby džem držel bez zbytečné chemie.
Pro smažení při vysokých teplotách, jako je smažení ve fritovacím hrnci nebo prudké opékání na pánvi, potřebujete tuk s vysokým bodem přepalu. Mezi ně patří přepuštěné máslo, sádlo, kokosový olej a rafinované rostlinné oleje určené přímo na smažení. Naopak panenský olivový olej, lněný olej nebo obyčejné máslo se na prudké smažení nehodí – začnou se připalovat už při nižších teplotách a jídlo získá hořkou chuť.
Při smažení jde o víc než jen o chuť. Tuk, který použijete, ovlivní, jak se jídlo propeče, zda se na povrchu vytvoří křupavá kůrka, a také to, kolik škodlivých látek se při zahřívání uvolní. Klíčovým parametrem je bod přepalu, tedy teplota, při které se tuk začne rozkládat, kouřit a tvořit zdraví škodlivé sloučeniny. Každý tuk má svůj vlastní bod přepalu, a proto se ne všechny hodí na stejný typ tepelné úpravy.
Poslední krok je o hloubce, ne o barvě. Světlé předměty v popředí a tmavší v pozadí vytvářejí dojem vzdálenosti. Koberec ve světlém odstínu položený ke stěně protáhne podlahu, zatímco tmavý koberec uprostřed pokoj zastaví. Stejně funguje i světlý pruh na zdi nebo na závěsu. Vyhněte se ale tomu, abyste všechny předměty srovnali do jedné linie — vznikne plochá stěna, která pokoj uzavře.
