Pozor na příliš velké porce. Děti často dostanou svačinu, která by stačila dospělému. Když se pak nemůžou dojíst, mají pocit selhání. Raději dejte menší porci a přidejte třeba kousek ovoce navíc, které si může dítě vzít, pokud má hlad. Naučte děti, že svačina má být pestrá – zelenina, bílkoviny, pečivo. Sladkosti nechte na víkend, případně je zařaďte jako doplněk, ne jako základ.

Pokud se vám ráno nedaří zapojit děti kvůli spěchu, posuňte přípravu na večer. Večer je klidnější, děti mají více trpělivosti a vy se můžete soustředit na to, abyste je něco naučili. Připravte společně krabičky, podepište je a dejte do lednice. Ráno pak jen sáhnete do lednice a máte hotovo. Tento jednoduchý krok odstraní největší stres a vy budete mít klidnější ráno, než děti odejdou do školy.

Jak zapojit děti do přípravy bez zbytečného zdržení Dejte každému dítěti jasnou roli, kterou zvládne. Předškolák může mýt ovoce, prvňák namazat pečivo, starší školák nakrájet zeleninu nebo zabalit celou svačinu. Důležité je, aby měl každý svůj úkol a věděl, že na něm záleží. Nezavádějte ale příliš složité postupy. Pokud máte málo času, připravte večer předem suroviny: nakrájejte zeleninu, uvařte vejce, připravte pomazánku. Ráno pak jen stačí skládat.

Začněte tím, že si jednou týdně sednete společně a naplánujete, co se bude svačit. Nebuďte ale diktátorem, který předloží seznam. Nechte děti vybírat z nabízených možností – třeba zeleninu, ovoce, pečivo nebo mléčné výrobky. Když si dítě samo vybere, má větší chuť to sníst. A vy si usnadníte nákup, protože budete přesně vědět, co doma potřebujete. Plánování zabere deset minut a ušetří ranní rozhodování.

Ranní shon umí vykolejit každého, kdo má doma školáky. Než se nadějete, je půl osmé a vy stojíte u lednice s prázdnou krabičkou. Přitom klíč k pohodě není v tom stihnout víc, ale v tom si práci rozložit. Naučte děti, aby se na svačinách podílely samy – ať už výběrem, nebo přípravou. Získáte nejen pomocníky, ale i děti, které snědí to, co si samy připravily.

Nejčastější chybou bývá, že rodiče chtějí mít vše pod kontrolou a přípravu svačin berou jako svou povinnost. Dítě pak jen pasivně čeká, až mu svačinu zabalíte. To vede k odporu a k tomu, že se jídlo vrací domů nesnědené. Zkuste to jinak: nechte dítě, ať si samo namíchá jogurt s ovocem nebo si poskládá obložené pečivo. Kontrolujte jen to, co je opravdu nutné – třeba aby krabička nebyla prázdná.

Pokud už k útoku dojde, jednejte rychle. Usmrcenou slepici okamžitě odstraňte, zkontrolujte ostatní na zranění a dezinfikujte kurník. Zjistěte, kudy se dravec dostal, a toto místo důkladně opravte. Nezanechávejte zbytky těl na místě – přilákaly by další predátory. Po útoku zvyšte dohled a případně na čas nevypouštějte slepice do výběhu. Ztrátám se dá předejít i tím, že budete střídat pastviny – slepice tak nejsou neustále na jednom místě, které dravec zná. Vybudujte jim také úkryt v podobě nízkých keřů, dřevěných beden nebo plotových prvků, kam se mohou schovat.

Děti ve školní družině mívají přebytek energie, který se jen těžko drží pod kontrolou, zvlášť když venku prší nebo mrzne. Tradiční hry jako „rybičky, rybičky” nebo „cukr, káva” po pár dnech přestanou bavit. Zkuste proto sáhnout po netradičních pohybových aktivitách, které zapojí celou skupinu a nenutí děti jen bezhlavě běhat. Klíčové je střídat role, měnit pravidla a nechat děti, aby se na hře samy podílely.

První pravidlo zní: do nejnižších míst nepatří nic, co se používá denně. Postel, psací stůl ani šuplíky s oblečením neumisťujte tam, kde se nedá pohodlně stát. Nízký prostor pod hřebenem je ideální pro spaní, protože u postele se člověk zřídka potřebuje plně narovnat. Vybírejte proto rošt a matraci na míru, aby se dala postel zasunout co nejvíce do kouta. Pod šikminou může vzniknout také čtecí koutek s polštáři, kam se dítě schová s knížkou.

Jedním z nejjednodušších nápadů je „barevný koberec”. Rozložte na zem několik velkých papírů nebo ručníků v různých barvách. Děti se pohybují volně po místnosti, a když zavoláte barvu, musí se co nejrychleji postavit na příslušný koberec. Hra se dá modifikovat: místo barev používejte čísla, tvary nebo třeba názvy zvířat – na slovo „slon” děti dují nosem a předvádějí chobot. Pozor na to, aby koberců byl dostatek pro všechny, jinak se děti strkají a vznikají konflikty. Postupně koberce ubírejte, čímž přirozeně zvýšíte obtížnost.

Předsíň v paneláku bývá úzká, tmavá a často slouží jako skladiště všeho, co se jinam nevešlo. Výsledkem je stísněný prostor, který působí ještě menší, než ve skutečnosti je. Přitom stačí změnit pár věcí – barvy, práci se zrcadly a rozložení světla – a rázem získáte dojem většího a vzdušnějšího prostoru, aniž byste museli bourat příčky.