Nejčastější chybou je ignorovat výměnu matrace. Alergici by měli matraci měnit častěji než běžná populace, ideálně po 6 až 8 letech, a to i tehdy, když vypadá stále dobře. V průběhu let se v ní nahromadí alergeny, které už nejdou odstranit. Při výběru nové matrace se proto vyplatí investovat do kvalitnějšího materiálu a pratelného potahu, i když to znamená vyšší počáteční náklady. Pořiďte si také druhou sadu povlečení, abyste mohli jednu prát a druhou používat – to oceníte zejména v sezóně, kdy je potřeba prát častěji.
Třetí chybou je ignorování pokynů výrobce matrace. Každý typ matrace má jiné nároky na podklad. Například matrace z paměťové pěny potřebují pevný a rovný povrch, zatímco pružinové matrace vyžadují pružný rošt, který podporuje jejich tlumicí vlastnosti. Pokud si nejste jistí, jaký podklad je pro vaši matraci ideální, podívejte se na štítek nebo do dokumentace, kterou jste dostali při koupi. Většina výrobců tam uvádí maximální povolenou vzdálenost laťek a doporučený typ podkladu.
Nastavitelný sklon a hloubka sedáku: dvě věci, které rozhodují Sklon opěradla by měl jít plynule měnit a křeslo by mělo držet v každé poloze, nejen v nejnižší. Mechanismus musí umožnit fixaci, protože kývavý pohyb, který se hodí u pracovních židlí, u relaxace spíše vadí. Pokud křeslo nemá aretaci, budete neustále svírat svaly, abyste udrželi polohu. Věnujte pozornost i hloubce sedáku: když sedíte s patami na podložce, musí vám zůstat mezi podkolenní jamkou a přední hranou sedáku mezera na dva prsty. Příliš hluboký sedák tlačí na podkolenní šlachy a zhoršuje prokrvení nohou.
Důležitá je také pravidelná kontrola podkladu. Časem se mohou uvolnit šrouby, prasknout lamely nebo se prohnout nosné trámy. Pokud si všimnete, že se matrace na některém místě propadá více než jinde, neváhejte podklad opravit nebo vyměnit. Často stačí dotáhnout spojovací prvky a vyměnit jednu prasklou laťku, čímž předejdete vzniku trvalých deformací na matraci. Zároveň matraci jednou za půl roku otočte a vyměňte strany, aby se zatížení rozložilo rovnoměrně.
Když má ložnice jen pár metrů čtverečních, každý centimetr navíc kolem postele rozhoduje o tom, jestli se v místnosti budete cítit dobře, nebo jako v kóji. Nejčastější chybou je snažit se vtěsnat do pokoje co nejvíce nábytku – ve výsledku pak postel obklopují skříně, komody a poličky, které ubírají vzduch i prostor na pohyb. Mnohem lepší je myslet naopak: nejdřív si vymezit čistou zónu kolem postele a až potom hledat úložná místa, která se do zbývajícího prostoru vejdou, aniž by ho pohltila.
Nejčastější chybou je spoléhat na „antialergenní úpravu” povrchu. Ta sice může odpuzovat roztoče, ale nevyřeší problém v celé hloubce matrace. Praktičtější je vybrat matraci s pratelným a vyjímatelným potahem. Ideálně takový, který lze prát na vyšší teplotu – tedy alespoň na 60 °C, aby zničil roztoče a jejich alergeny. Pokud je potah pouze našitý a nelze ho sundat, je to velký handicap i u jinak kvalitní matrace. Stejně důležité je zkontrolovat, zda je potah prodyšný, protože vlhkost přitahuje plísně.
Nejčastější chyby, které matraci ničí rychleji než běžné používání Jednou z nejčastějších chyb je pokládání matrace přímo na pevnou desku bez jakýchkoliv větracích otvorů. Matrace pak nemá kudy dýchat, vlhkost z těla se odpařuje jen směrem nahoru a spodní vrstvy zůstávají stále vlhké. Vlhké prostředí je ideální pro plísně a roztoče, ale také urychluje degradaci pěny i latexu. Pokud už pevnou desku používáte, vyberte takovou, která má alespoň větrací otvory, a pod matraci pravidelně vkládejte prodyšnou textilní vložku.
Praktickým krokem je kontrola tvrdosti povrchu. Pokud má stolek lakovaný povrch, zeptejte se na typ laku – polyuretanový lak odolá běžnému provozu, vodou ředitelný lak je méně odolný. U dřeva si ověřte, zda je ošetřeno olejem či voskem, protože to vyžaduje pravidelnou údržbu. Dobrý test provedete doma: položte na stolek mokrý hrnek na deset minut a podívejte se, zda zůstane kruh. U levnějších výrobků můžete narazit na povrch, který se po první sklenici vody nafoukne.
Typickou chybou bývá snažit se nacpat do pokoje křeslo nebo pracovní stůl, i když pro ně není místo. Pokud volný prostor kolem postele nemá alespoň 60 centimetrů na každé straně, raději od takového nápadu upusťte. Místo křesla využijte lavici pod oknem, která může sloužit i jako úložný box. Místo pracovního stolu pak sklopnou desku na stěně, kterou po práci zase složíte. Tento přístup zachová průchozí prostor a místnost bude působit vzdušněji, než kdybyste do ní vtěsnali další kus nábytku.
