Další možností je kotvení do stěny nad hydroizolací, tedy do obvodového zdiva ve výšce alespoň 30 cm od podlahy. Pokud je stěna z cihel nebo betonu, použijte standardní hmoždinky, ale vrtání provádějte šikmo směrem dolů, aby se voda nemohla dostat do otvoru. Po zašroubování šroubů zatmelte okolí montážním tmelem, který je odolný proti povětrnostním vlivům. Takové kotvení je nenápadné a skříň drží stabilně. Vždy se vyhněte kotvení do spárovací hmoty mezi prefabrikovanými panely – tam je největší riziko porušení izolace i statiky.
Pokud máte možnost, skříň by neměla stát přímo na betonové podlaze. I když je povrch balkonu zdánlivě rovný, mikrosrážky a kondenzace se stahují do spár. Použijte podložky z tvrdého plastu nebo hliníkové nožičky, které nadzvednou skříň o dva až tři centimetry. Tím zajistíte cirkulaci vzduchu pod skříní a zabráníte tomu, aby se spodní hrana nasákla vodou, která po dešti zůstává na podlaze. Stejně důležité je ponechat mezeru mezi skříní a stěnou domu – alespoň pět centimetrů, aby mohl vzduch proudit a vlhkost se neusazovala v zadní části.
První volbou bývá samolepicí akustické těsnění, obvykle z EPDM pěny nebo silikonu. Pro bytové dveře volte hustší pěnu, která se po zavření stlačí alespoň o polovinu. Nalepujte ji až po důkladném odmaštění rámu, jinak se po měsíci odlepí. Ideální je těsnit ze tří stran – nahoře a po obou svislých hranách. U dolní hrany se samolepka rychle ničí a navíc brání zavírání, pokud máte práh. Dávejte pozor na to, aby se pás nepřekrýval v rozích; řežte ho na pokos, jinak vznikne mezera, která celý efekt znehodnotí.
Pamatujte, že dokonale rovná stěna v paneláku je spíš výjimka. Nejde o to dosáhnout absolutní roviny, ale o to, aby povrch nevypadal rušivě. Při malování zvolte matný nátěr, který skryje drobné nedostatky. Lesklé barvy naopak každou vadu zdůrazní. Až budete malovat, nanášejte barvu ve více tenkých vrstvách – tak dosáhnete rovnoměrného odstínu a předejdete pruhům. S trochou trpělivosti a správným postupem bude vaše stěna vypadat, jako by ji dělal profesionál.
Knoflíky, madla, nebo bezúchytka: co zvážit podle použití Knopky neboli knoflíky jsou ideální pro menší dvířka horních skříněk, kde stačí jemný pohyb prsty. U spodních skříněk a těžkých zásuvek ale často selhávají, protože úchop není dostatečně pevný. Pokud máte doma děti nebo seniory, sáhněte raději po madlech s delší rukojetí, která umožní použití celé dlaně. U výsuvných zásuvek na těžké hrnce a nádobí by mělo být madlo umístěné horizontálně a dostatečně dlouhé – minimálně na šířku dlaně, ideálně však přes polovinu šířky zásuvky. Častou chybou je montáž madla příliš blízko okraje dvířek, čímž se prsty při otevírání otírají o hranu a vznikají otlaky.
Nakonec přichází test, který rozhodne, zda jste pracovali dobře. Zavřete dveře a projeďte rukou po všech spárách; žádný proud vzduchu by neměl být cítit. Zároveň poslouchejte, jak dveře „sedí” – pokud slyšíte tlakový šum, je těsnění příliš silné a brání dovření. Pak je nutné dosedací plochu zbrousit nebo zvolit tenčí pás. Pamatujte, že akustické těsnění i padací práh snižují hlučnost, ale nepočítají s tím, že zvuk jde i přes stěny a strop. Pro úplný klid byste museli řešit i tyto cesty.
Samotná montáž by měla trvat maximálně dva dny u běžné lodžie. Předem si připravte prostor – odstraňte staré nátěry, vyčistěte parapet a zkontrolujte, zda je rovný. Pokud je povrch nerovný, nechte ho vyrovnat cementovým potěrem. Při montáži dávejte pozor na kotvení rámů – nesmí být připevněny pouze do ostění, ale musí být ukotveny do nosné konstrukce. Po montáži zkontrolujte, zda se okna dají snadno otevírat a zda není někde mezera, kterou by mohl profukovat vzduch.
Zasklení lodžie není samoúčelné – mělo by prodloužit užitný prostor a zlepšit tepelnou pohodu. Pokud k němu přistoupíte bez plánování, riskujete, že výsledek nebude splňovat očekávání a místo úspory energie získáte nefunkční skleník. Nejlepší ochranou je komunikace s odborníky a důkladné prověření všech podmínek ještě před zahájením prací. Teprve pak se zasklení stane investicí, která se vrátí v podobě komfortnějšího bydlení.
Při výběru materiálu se vyhněte nejlevnějším plastovým úchytům, které se rychle uvolňují a mají krátkou životnost. Kovové madla s povrchovou úpravou z kartáčované nerezi nebo matné černi jsou praktičtější, protože nevyžadují leštění a odolávají běžnému provozu kuchyně. Pozor na chromové povrchy – vypadají efektně, ale zůstávají na nich vidět otisky a vodní skvrny. Před nákupem si vždy ověřte rozteč montážních otvorů. Madla s běžnou roztečí 128 mm nebo 256 mm se snadno instalují, ale pokud máte atypická dvířka, budete muset vrtat nové díry, což je nevratný zákrok. Ideální je proto nejdřív koupit madla a teprve potom objednat dvířka s předvrtanými otvory.
