Chodba v malém bytě bývá úzká a tmavá, ale právě proto funguje jako přirozená dráha. Děti milují pohyb v omezeném prostoru, kde se musí vejít mezi dveře a stěnu. Než začnete, odklidte botník, věšák a vše, co by mohlo spadnout. Koberec nebo protiskluzová podložka je nutnost, jinak skončí první hra naraženým kolenem.

Po hře je potřeba dvůr i děti zkontrolovat. Hráběmi srovnejte vyjeté koleje a odstraňte předměty, které by ztvrdly v blátě – jinak je příště nevyndáte. Děti převlékněte, umyjte jim ruce a prohlédněte drobná poranění. Pokud se něco pokazilo, příště zvolte jiné místo pro hru. Rozblácený dvůr není překážka, jen je potřeba hrát jinak než na suchu.

Vyvaruj se typických chyb: neinstaluj hru na externí disk připojený přes USB, nevypínej antivirovou ochranu bez rozmyslu a neupravuj herní soubory ručně, pokud přesně nevíš, co děláš. Když nic nezabere, zkus čistou instalaci do jiné složky – někdy stačí odstranit zbytky konfiguračních souborů ve složce Dokumenty. Tím se zbavíš starého nastavení, které přežilo odinstalaci a způsobuje pád při každém spuštění.

Další možností je stínohra. Zatáhněte závěsy, vezměte baterku a nechte děti hádat, co rukama vytváříte. V malém prostoru stačí i obyčejná lampa. Děti se učí trpělivosti a soustředění, protože musí držet ruku v klidu. Typická chyba je příliš silné světlo, které stíny rozmázne.

Pravidla a rytmus, které předcházejí tichu Hned v první hodině nastavte rytmus, ve kterém se střídá mluvení, poslech a krátká samostatná práce. Pokud necháte příliš dlouho jeden typ činnosti, pozornost opadne a nastoupí nejistota. Naopak příliš rychlé střídání bez vysvětlení mate. Osvědčuje se krátce vysvětlit, co bude následovat, a pak to udělat. Například: „Teď si každý ve dvojici řeknete jednu větu o tom, co vás dnes čeká.” Dvojice jsou bezpečnější než velká skupina, protože se lidé snáze zapojí.

Typické chyby, které se opakují: rodiče chtějí dvůr nejdřív vysušit a teprve pak pustit děti ven, jenže to trvá dlouho a děti si mezitím najdou jinou zábavu. Další chybou je položit na bláto koberec nebo deku – nasákne, ztěžkne a stane se kluzkým místem. Někteří přidají písek, ten ale bláto nezpevní, jen vytvoří kluzkou kaši. A konečně, nechte děti hrát si i v mokrém prostředí, ale vždy pod dohledem a s jasnými pravidly. Kdo se chce vyhnout pádu, musí mít suché ruce a pevnou obuv.

Výtvarné aktivity jsou další možností, ale pozor na nepořádek. Vodové barvy nebo plastelína se snadno dostanou na gauč i koberec. Proto je dobré je dělat výhradně na prostěradle a s hadrem po ruce. Dítěti zadejte konkrétní zadání, například nakreslit, co vidělo cestou do školky. Nejisté dítě nic nevymyslí a začne zlobit. U mladších dětí je vhodné předkreslit obrys a nechat je ho vyplnit. U starších nechte volnou ruku, ale určete časový limit, například než se uvaří čaj. Limit pomáhá udržet pozornost a dává činnosti konec, po kterém se přejde k něčemu jinému.

Začněte něčím, co nevyžaduje znalost jmen ani osobní odhalení. Dobře funguje krátká aktivita, při které každý řekne jednu větu – například co ho přivedlo na tento kurz nebo jakou má s tématem zkušenost. Než se zeptáte, řekněte to sami o sobě. Ukažte, že odpověď nemusí být dlouhá ani dokonalá. Tím snížíte napětí a lidé zjistí, že nemusí mít strach z chyby.

Na konci první hodiny shrňte, co jste dělali, a zeptejte se, co bylo příjemné a co naopak. Odpovědi vám pomohou upravit druhou hodinu. Nebojte se říct, že se příště zaměříte na to, co dnes vzbudilo největší nejistotu. Tím dáváte najevo, že vám záleží na skupině, a zároveň získáváte konkrétní podněty. První hodina nemusí být dokonalá – stačí, když lidé odejdou s pocitem, že vědí, co budou dělat, a že se mohou zapojit bez obav.

Základem je zpevnit hlavní pohybové trasy. Vyberte místa, kudy se nejčastěji chodí – od vchodu k pískovišti, k lavičce nebo k místu, kde se hraje. Na tato místa položte staré desky, prkna, rohože nebo větší ploché kameny. Desky musí ležet na pevném podkladu, ne na kaši, jinak se pod váhou zaboří a kloužou ještě víc. Mezi jednotlivými prvky nechte malé mezery, aby voda odtékala. Pokud máte k dispozici zbytky dlažebních kostek nebo cihel, vytvořte z nich jednoduchý chodníček – nemusí být hezký, musí držet.

Začni tím, co drží tvar. Z tvrdého kartonu vyřízni meč, štít nebo klíč. Lepidlo na papír nestačí, spoje přelep páskou z obou stran. Když karton navlhne, ohne se, proto ho přetři směsí vody a lepidla na tapety nebo obal do staré fólie. Typická chyba je vyrobit zbraň z tenké lepenky. Dítě s ní mává, a do pěti minut je zlomená.