Vzory a barvy volte společně s dítětem, ale držte se jednoduchosti. Příliš mnoho postaviček a nápisů omrzí během několika měsíců, zatímco jednobarevné nebo jemně vzorované povlečení vydrží až do puberty. Světlé barvy ukážou nečistoty, tmavé zase skryjí skvrny, ale hůř se v nich hledá, zda je látka opravdu čistá. Kompromisem jsou pastelové odstíny a drobné geometrické motivy. Před nákupem zkontrolujte srážlivost látky — po prvním vyprání se může povlečení zmenšit až o několik centimetrů.

Záclona má při zavěšení tvořit vlny. Pokud by látka byla přesně tak široká jako okno, po navléknutí na háčky se stáhne a okno nezakryje. Proto se šířka garnýže násobí koeficientem řasení. Pro jemné, téměř rovné řasení stačí látka o polovinu širší, tedy koeficient 1,5. Pro klasické řasení se používá dvojnásobek, pro výrazné vlnité záclony i 2,5násobek. U garnýže dlouhé 200 cm tak pro klasické řasení potřebujete 400 cm látky. Tento údaj se týká jednodílné záclony; pokud chcete dvě poloviny, každá z nich musí mít polovinu celkové šířky, ne polovinu šířky okna.

Materiál rozhoduje o tom, jak se dítě vyspí Bavlna je stále nejbezpečnější volbou, protože dýchá, saje pot a snáší vysoké teploty při praní. Pro děti, které se v noci potí nebo mají sklony k ekzémům, je vhodnější bavlna s dlouhými vlákny, případně směs s malým podílem polyesteru, která méně mačká. Naopak stoprocentní polyesterové satény a lesklé látky sice vypadají efektně, ale hůř odvádějí vlhkost a v zimě mohou působit chladně. Hedvábí a mikrovlákno nechte na pozdější věk, kdy dítě samo řekne, co mu vyhovuje.

Při zkoušení v obchodě si přikrývku prohlédněte proti světlu. Prosvítá-li nerovnoměrně, je náplň špatně rozložená. Zkuste ji přeložit přes ruku – měla by držet tvar, ale ne být tuhá jako prkno. Tuhost znamená málo vzduchu v náplni, což snižuje izolaci. Nakonec si zjistěte, jak se má prát. Pokud výrobce doporučuje jen chemické čištění, zvažte, jestli se vám to vyplatí. Celoroční přikrývka, kterou nemůžete doma vyprat, časem ztratí hygienu i hřejivost.

Údržba je jednoduchá: při praní záclonu ze žabek vždy sundejte, jinak se v bubnu pračky mohou rozlomit nebo poškodit látku. Plastové žabky časem křehnou a praskají, kovové mohou rezavět. Pokud některá žabka nedrží nebo se samovolně otevírá, vyměňte ji — není to otázka estetiky, ale toho, aby celá záclona nespadla.

Jak žabky rozmístit, aby záclona visela rovně Rozmístění žabek ovlivňuje, jak záclona padne. Pokud jich dáte příliš málo, látka se mezi nimi prověsí a vzniknou nevzhledné oblouky. Příliš mnoho žabek naopak vytvoří husté řasení, které může působit přeplácaně a látku zbytečně zatěžuje. Ideální je začít od středu a pokračovat symetricky na obě strany. U vzorovaných záclon dbejte na to, aby vzor zůstal vycentrovaný — prostřední žabka má být v ose vzoru.

Zásadní je výška vlasu a typ vlákna. Krátký, hustý vlas z polypropylenu nebo recyklovaného PET zvládne hrubý písek i rozmrazovací sůl. Sůl je agresivní: krystalická drží v sobě vlhkost a postupně rozleptává přírodní vlákna i pogumování. Kokosová vlákna sůl a vlhko vydrží, ale tvrdnou a špatně se perou. Bavlněný nebo jutový kobereček je past na vodu — nasákne, ztěžkne a při sušení na topení ztvrdne do desky.

Máte-li deku silně znečištěnou, vodu jednou vyměňte a postup zopakujte.

Základem je správný rozměr. Dětské postele mírně rostou, ale stále platí, že povlečení musí sedět na matraci bez přečnívání nebo naopak bez vyhrnování. Změřte šířku, délku i výšku matrace a porovnejte s rozměry na obalu. Typická chyba je koupit povlečení „do zásoby” o číslo větší — látka se pak kroutí, dítě se do ní zamotává a studený vzduch podél těla ruší spánek. U rostoucího dítěte se vyplatí sáhnout po prostěradlech s pruženkou po celém obvodu, která drží i při obracení.

Výběr ložního povlečení pro dítě, které už není batole, ale ještě není teenager, je jiný než u předškoláka. Mezi zhruba šestým a dvanáctým rokem se mění potřeby spánku, hygieny i vkusu. Dítě už spí celou noc, méně se potí, ale začíná mít názor na barvy a vzory. Povlečení musí vydržet časté praní, protože se převléká minimálně jednou týdně, často i častěji kvůli alergiím nebo nočnímu pocení.

Typická chyba je navléknout žabky na tyč ještě předtím, než jsou v látce. Snadno se pak stane, že se žabka pootočí a háček trčí do strany. Další častá chyba je nedostatečné zajištění konců — pokud krajní žabku nedáte dostatečně blízko okraje, záclona se začne stáčet dovnitř. U rozevíracích žabek vždy zkontrolujte, že zářez skutečně zapadl; jinak mohou při zatažení vypadnout.