Před nanášením proveďte zkoušku přilnavosti: kápněte vodu na podklad a sledujte, jak rychle vsákne a zda se drží pohromadě. Kousky, které se odlupují, odstraňte a povrch zpevněte penetrací. Penetrace není formalita, ovlivňuje, jak stěrka přilne a jak se rozteče. Nanášejte ji válečkem nebo štětkou rovnoměrně, nechte proschnout podle návodu a teprve pak míchejte stěrku.

Když už se stane, že se do spáry dostane voda, jednejte hned. Vytřete místo do sucha, postavte na něj větrák nebo fén na studený vzduch a několik dní sledujte, jestli se kraj desky nezvedá. Drobný nával se někdy vrátí sám, ale jen pokud voda nepronikla hlouběji. Prevence je jednoduchá: méně vody, častější sušení a žádné experimenty s párou.

Nejčastější chyba je tmelit spáry v zimě. Tmel vytvrdne, ale v létě, když dřevo nabere vlhkost a roztáhne se, ho podlaha vytlačí nahoru nebo praskne. Vznikne nerovný povrch a problém je větší než na začátku. Pokud jsou spáry opravdu velké a trvalé i mimo topnou sezonu, pak je na místě zavolat odborníka, který posoudí, zda nejde o chybu při pokládce – například o chybějící dilatační spáru u stěn nebo o příliš natěsno spojené lamely.

Co dělat, když se lesk přesto objev

Bez vytápění se dlažba chová jako tepelný most směrem dolů. Teplo z místnosti, pokud tam nějaké je, uniká do podkladu a dlažba ho nevrátí. Výsledkem je, že i když vzduch v místnosti vytopíte na příjemnou teplotu, podlaha zůstane studená. Typická chyba je snažit se tento stav řešit silnějšími radiátory nebo klimatizací. Ty ohřejí vzduch, ale dlažbu ne. Vzduch teplo předá jen pomalu a povrch dlažby se prohřeje třeba za několik hodin. Do té doby je místnost pocitově chladná a na dlažbě se může tvořit orosení, zejména pokud je venku vlhko.

Barva má druhý největší vliv. Světlá dlažba v jedné barvě od podlahy ke stěnám stírá hranice a chodba se zdá širší. Tmavá dlažba na podlaze a světlé stěny hranici zvýrazní, což v úzké chodbě působí stísněně. Pokud chcete tmavší tón, dejte ho na jednu stěnu nebo na konec chodby, ne na podlahu. Lesk a polomat zvyšují odraz a prostor opticky otevírají, matný povrch ho uzavírá.

Směr pokládky rozhoduje víc než barva. Dlažba pokládanákolmo na směr chůze chodbu opticky zkracuje a rozšiřuje — působí to jako příčné pruhy. Naopak dlažba podélně, rovnoběžně se stěnami, chodbu prodlužuje a zužuje. U krátké a široké chodby zvolte příčný směr, u dlouhé a úzké podélný. Nikdy nemíchejte oba směry v jedné ploše, pokud nejde o záměrný vzor s jasnou hranicí.

Největší chyby: dlažba položená „jak vyšla”, spára tmavá na světlé dlažbě, stejný formát na podlaze i stěnách bez změny směru a zapomenutý práh u dveří, který chodbu opticky ukončí. Když si nejste jistí, položte dlažbu nejdřív v suchém stavu a nechte ji tam dva dny. Oko si zvykne a rozhodnutí bude jistější než podle vzorku v obchodě.

Co prodlouží a co zkrátí prostor Prostor prodlouží velkoformátová dlažba v jednom směru, spára co nejtenčí a stejná barva spáry jako dlažba. Spára, která kontrastuje, vytvoří mřížku a chodbu rozseká na malé čtverce — to je nejčastější chyba. Stejně působí i drobná mozaika nebo dlažba s výraznou kresbou. Pro stor zkrátí velké formáty položené napříč, tmavá dlažba na koncích chodby a vzory, které nutí oko zastavit.

Úzká chodba se nepozná podle šířky v metrech, ale podle toho, kolik zbývá volného místa mezi stěnami. Jakmile klesne průchozí šířka pod 90 cm, každý centimetr navíc je znát. Pokládka proto nemá začínat výběrem dlažby, ale měřením. Změřte šířku v nejužším místě, odečtěte tloušťku obkladu na obou stranách a teprve pak rozhodujte.

Praktický postup: nejdřív si na podlahu načrtněte křídou směr spár a prohlédněte si chodbu z obou konců. Pak položte tři až čtyři dlaždice nasucho a udělejte krok zpět. Teprve potom řezejte a lepte. Počítejte s tím, že obklad na stěnách ubere 2–3 cm z každé strany — u chodby široké 100 cm to je klidně 6 cm průchozí šířky. Dilatace u dveří a rohů nevynechejte, jinak dlažba popraská.