Na jeden velký štrúdl si připravte 250 g mouky, 125 g studeného másla nebo sádla, 1 vejce, 1 lžíci octa, 3 lžíce ledové vody a špetku soli. Tuk nakrájejte na kostičky a prsty ho vmíchejte do mouky, dokud směs nepřipomíná drobenku. Pak přidejte vejce, ocet a vodu. Těsto by mělo být vláčné, ale ne lepivé. Když se lepí, přisypte mouku po lžičkách, ne hrsti.
Jak na šifry, které fungují Nejspolehlivější je střídat typy šifer, aby se děti nudily. Můžete použít čísla odpovídající písmenům v abecedě, přesmyčky, čtení pozpátku nebo jednoduchou substituci, kdy každé písmeno nahradíte jiným. Vysvětlete pravidlo předem, ideálně na jednom příkladu. Častou chybou je příliš mnoho šifer najednou nebo šifra, kterou dítě nezná. Raději zvolte dvě až tři varianty a ty procvičte. Pokud děti tápu, dejte jim nápovědu formou další indicie, ne rovnou řešení.
Nejdřív změřte, co skutečně máte k dispozici. U sprchového koutu jde obvykle o tři plochy: boční stěnu, roh mezi stěnami a prostor nad koutem. Boční stěna o šířce do deseti centimetrů unese úzkou polici na lahvičky, ale jen když ji kotvíte do zdiva, ne lepením na obklad. Rohová police ve výšce předloktí je praktičtější než police u podlahy, protože se k ní nemusíte ohýbat a voda na ní nestojí. Nad koutem vzniká prostor pro sušicí tyč nebo odkládací desku, pokud je strop alespoň dva metry vysoký.
Výsledkem není jen hezčí graf. Lineární historie znamená, že git bisect funguje spolehlivě, git log se čte odshora dolů a revert jednoho commitu vrátí přesně jednu změnu. Merge commity samy o sobě nejsou špatné, jen je dobré vědět, kdy je vytváříte záměrně a kdy jen proto, že jste si nezměnili výchozí nastavení.
Pozor také na kvalitu vody. Tvrdá voda s vysokým obsahem vápníku může u citlivých druhů způsobit žloutnutí listů a skvrny. Pokud je to možné, používejte vodu odstátou přes noc nebo dešťovou. Stejně důležitá je drenáž – keramzit nebo kamínky na dně květináče zabrání tomu, aby voda zůstávala u kořenů příliš dlouho.
Během hry děti doprovázejte, ale nechte je řešit samy. Pokud se zaseknou, ptejte se návodnými otázkami. Po dokončení je dobré projít trasu znovu a vysvětlit, co šlo lépe. Odměna nemusí být sladkost, stačí malá věc nebo možnost vybrat si další aktivitu. Hru můžete obměňovat podle ročního období a témat, například pirátská, vesmírná nebo zvířecí. Důležité je, aby příprava byla zábavná i pro vás, jinak se do ní příště nebude chtít.
V týmu se osvědčuje několik pravidel. Krátké větve, které žijí hodiny nebo dny, se rebasují snadno. Dlouhé větve slučujte přes merge, i za cenu merge commitu, protože riziko přepisu je vyšší než estetický přínos. Před každým rebase si udělejte záložní větev příkazem git branch zaloha, abyste se mohli vrátit, když se něco pokazí. A hlavně: nastavte si v repozitáři ochranu hlavní větve, která zakáže force push. Bez ní se dřív nebo později najde někdo, kdo historii přepíše omylem.
Prvním klíčovým rysem je pravoúhlá síť ulic. Na rozdíl od Starého Města, kde se ulice kroutily podle starých cest, Nové Město dostalo pravidelný rastr. Hlavní osy vedly od bran k centrálním bodům – dnešnímu Karlovu náměstí a Václavskému náměstí. Pokud se dnes tímto územím procházíte, všimněte si, jak se ulice protínají v pravých úhlech. To není náhoda, ale záměr. Při plánování Nového Města je dobré si uvědomit, že geometrie nebyla samoúčelná: usnadňovala obranu, zásobování a kontrolu pohybu osob.
Příprava začíná tím, že si určíte start a cíl. Start může být u vchodových dveří, cíl v kuchyni nebo na zahradě pod stromem. Mezi nimi vytvořte tři až šest zastávek. Na každé zastávce bude část šifry nebo klíč k dalšímu kroku. Délku trasy přizpůsobte věku dětí: menší děti unaví dlouhé hledání, starší naopak ocení více zastávek. Počítejte s tím, že příprava zabere přibližně tolik času jako samotná hra.
Základem je rebase místo merge při aktualizaci vlastní větve. Místo git pull použijte git pull –rebase, případně si nastavte git config –global pull.rebase true. Vaše commity se přehrají na aktuální vrchol cílové větve a vznikne lineární historie. Pozor na jednu věc: rebase nikdy nedělejte na větvi, kterou už někdo jiný stáhl a staví na ní. Přepíšete tím existující commity a kolegovi vznikne konflikt, který si sám nevyřeší.
Nejčastější chyba je snaha rebasovat veřejné větve, zejména hlavní. Jakmile je commit na hlavní větvi a ostatní na něm staví, jakákoli jeho úprava znamená přepis historie a nucený push. To je přijatelné jen na větvi, kterou máte výhradně pro sebe. Pokud si nejste jistí, zda je větev soukromá, berte ji jako veřejnou a raději použijte merge. Stejně tak pozor na rebase rozpracované větve s mnoha konflikty: každé přehrání může konflikt vrátit a práce se protáhne.
