Další možností je „barevné běhání”. Rozmístěte po místnosti předměty různých barev – šátky, kelímky, stavebnice. Vedoucí vyvolá barvu a děti mají za úkol přinést jeden předmět dané barvy do určeného koše. Nesmí se přitom srazit. Pravidlo zní: kdo se dotkne jiného hráče, vrací předmět zpět. Hra funguje i ve smíšených skupinách, protože každý si může najít svou strategii. Vyhněte se ale přílišnému množství předmětů, aby se děti neztrácely a nevznikaly hádky o to, kdo byl první.

Typická chyba je kombinace velkého zrcadla a jediné tmavé lampy. Zrcadlo pak odráží jen tmu a prostor vypadá ještě menší. Druhá častá chyba je zrcadlo umístěné přímo proti vchodovým dveřím – při otevření se v něm ztrácí postava a předsíň působí neklidně. Lepší je umístit ho na boční stěnu. A třetí chyba: příliš mnoho zrcadel. Dvě stačí, tři už vytvářejí nekonečný tunel, který mate orientaci i zrak.

Prášek, sůl a suchá cesta k čisté lát

Ve školní družině se schází děti různého věku i temperamentu. Když se parta začne nudit, tradiční honičky přestávají fungovat. Netradiční pohybové hry ale nemusí znamenat složité pomůcky ani dlouhou přípravu. Stačí využít prostor, který máte k dispozici, a zapojit fantazii. Základem je vybrat hru, která nemá pevně daná pravidla vítězství, ale staví na spolupráci a rychlé reakci.

Bílé skvrny na listech pokojovek vznikají nejčastěji kvůli vodě, ne kvůli nemocem. Než začnete hledat postřik, prohlédněte si, kde přesně skvrny jsou a jak vypadají. Usazeniny z tvrdé vody vytvářejí bílé kroužky nebo mapy na povrchu listu, které se dají setřít prstem. Pokud skvrna nejde dolů a list pod ní mění barvu, jde o něco jiného – plíseň, spálení nebo škůdce.

Když těsto přesto ztvrdne, nevyhazujte ho. Rozdělte ho na menší kusy, nechte je znovu vykynout a pečte kratší dobu. Tvrdost často není v poměru, ale ve spěchu. Vláčné tvarohové těsto odpouští mnohem méně než kynuté těsto z droždí. Méně mouky, klid na odpočinek a trpělivost při pečení udělají víc než jakákoli přísada navíc.

Přespání kamaráda není organizace svatby, ale pár věcí se vyplatí promyslet předem. Začněte tím, že si s dítětem sednete a proberete, co host potřebuje. Někdo spí tvrdě, jiný potřebuje úplné ticho. Zjistěte, zda kamarád nemá alergii na peří nebo prach, jestli nekouše nehty, nespí s plyšákem, případně zda se bojí tmy. Tyto informace ovlivní přípravu víc než jakákoli dekorace.

Začněte rozcvičkou, která děti naladí. Osvědčuje se „živé pexeso”: rozložte po zemi papíry s jednoduchými obrázky ve dvojicích. Děti běhají, otáčejí kartičky a snaží se najít stejnou dvojici. Pokud se spletou, vrací se na start. Pozor na to, aby se děti nepředbíhaly a nešlapaly po sobě. Větší prostor nebo tělocvična jsou ideální, ale zvládnete to i na chodbě. Typická chyba je nechat kartičky klouzat po hladké podlaze – podložte je kusem koberce nebo je položte na mírně zdrsněný povrch.

Nezapomínejte na bezpečnost. Odstraňte ostré hrany, volné kabely a předměty, o které by děti mohly zakopnout. Pokud má někdo zdravotní omezení, nabídněte mu roli rozhodčího nebo zapisovatele – i tak zůstává součástí hry. Nikdy nenuťte dítě do pohybu, který mu je nepříjemný. Cílem není výkon, ale radost z pohybu a společná zábava. Když se daří, děti se samy ptají, kdy si zahrají znovu.

Netradiční pohybové hry ve družině nejlépe fungují, když je střídáte po deseti až patnácti minutách. Děti udrží pozornost, jen pokud se mění tempo i úkol. Před každou hrou jasně vysvětlete pravidla a ukažte názorně, co se po dětech chce. Vyhněte se dlouhému povídání – čím kratší instrukce, tím rychleji se hra rozjede. Po skončení nechte děti krátce protáhnout a zeptejte se, co je bavilo. Zpětná vazba vám pomůže vybrat hry, které budou chtít hrát znovu.

Hry, které nepotřebují tělocvičnu ani drahé vybavení Když je venku nevlídně, osvědčí se „tichá pošta v pohybu”. Děti stojí v kruhu a vedoucí pošeptá prvnímu krátkou pohybovou instrukci, například „tři poskoky na levé noce a dvě dřepy”. Ten ji beze slov předvede dalšímu a řetěz pokračuje, dokud se nedostane zpět k vedoucímu. Cílem je co nejpřesnější provedení. Hra učí soustředění a děti se u ní nasmějí. Je dobré omezit počet hráčů na osm až deset, jinak se instrukce příliš zkomolí a děti ztrácejí pozornost.