Nejčastější chybou je snažit se ušetřit tím, že se aktivita přesune do obchoďáku. Tam se utrácí samo: káva, svačina, něco malého pro děti, protože „už jsme tady”. Stejně tak funguje návštěva míst, kde se platí vstupné jen za to, že vejdete dovnitř. Pokud chcete víkend opravdu bez útraty, musíte změnit prostředí, ne jen cíl. Vyrazte tam, kde není co kupovat: les, louka, hřiště bez stánku, cyklostezka, vlastní zahrada. Vezměte s sebou pití a jídlo z domu. Není to o chudobě, je to o tom, že jídlo z batohu je součást výletu, kdežto nákup cestou je jen zdržení.
Zapomenutá láhev s vodou je nejčastější chyba. V parcích s fontánami se voda často nedá pít, i když vypadá čistě. Vezměte vlastní pití pro každé dítě zvlášť, ať se nehádají. Deštník nebo pláštěnku nechte raději doma, ale přibalte náhradní tričko a ponožky. Děti se vždycky namočí, ať už v jezírku, nebo u vodního prvku. Malý ručník zabere méně místa než celý batoh a zachrání odpoledne.
Barevné divadlo na obloze není jen otázka štěstí. Většina halových jevů, irizace a podobných úkazů vzniká podle předvídatelných pravidel. Když víš, na co se dívat a kdy, máš šanci je vidět několikrát do roka. Klíčem je kombinace tenké oblačnosti, správného úhlu ke Slunci a trpělivosti.
Opačný problém je topítko, které nespíná vůbec. Voda chladne, ryby se stahují ke dnu, u hladiny se může tvořit kondenzace. Příčinou bývá prasklý topný článek, poškozený kabel nebo zoxidovaný kontakt v zástrčce. Zkontrolujte kabel po celé délce, zejména v místě, kde vstupuje do vody. Ohnutý nebo ztvrdlý kabel je častý zdroj poruchy a výměna topítka je levnější než léčba nemocí způsobených podchlazením.
Hydroizolace se nedělá „na oko” Pod obkladem musí být souvislá hydroizolační vrstva, která je vytažená do rohů a do soklu. Ve spádu se nanáší ve dvou vrstvách křížem, každá musí vytvrdnout. Typická chyba je vynechat pás v místě přechodu podlahy a stěny nebo protáhnout izolaci pod okraj vany. Právě tam se voda dostane pod obklad a odtud do konstrukce jádra. Stejně důležité je napojení na odpad: prostup vpusti se utěsní manžetou, ne jen tmelem.
Spádování začíná u rozvržení odtokového bodu. V malé koupelně se vyplatí liniový žlab u stěny místo bodové vpusti uprostřed, protože se spád rozloží do jednoho směru a podlaha zůstane pochozí i v nejnižším místě. Doporučený sklon je jedno až dvě procenta, tedy jeden až dva centimetry na metr. U sprchového koutu se dá jít i mírně výš, ale příliš strmý spád znamená, že u vpusti stojí voda v důlku a dlaždice se řežou do klínů, které pak drží špatně.
Typická chyba je hledat na Novém Městě romantické uličky Starého Města. Tady žádné nejsou. Nové Město bylo projektováno pro efektivitu, ne pro malebnost. Šířka ulic odpovídala potřebě průjezdu povozů a trhů. Pokud chcete vidět původní záměr, jděte po linii od dnešního Národního muzea směrem k Vltavě. Všimnete si, že ulice netvoří slepé uličky, ale průchozí síť. To je rozdíl, který mnoho návštěvníků mine.
Před lepením obkladu se spád zkontroluje vodováhou a nalitím vody. Když voda odtéká do kouta místo do vpusti, je pozdě na opravu. U malých formátů dlaždic se spád lépe kopíruje, u velkých desek se musí podklad vyrovnat už předem, protože deska sama spád nevytvoří. Spáry se po vytvrdnutí vyplní flexibilní spárovací hmotou a celý povrch se přetře impregnačním prostředkem.
Praktický detail: nechte si rezervu jedné nebo dvou dlaždic z každého druhu. Při pozdější opravě se stejná barva a formát shání těžko. Také si poznamenejte, kde vede odpad a jak je vyspádovaný, ať při dalším zásahu do koupelny nemusíte bourat naslepo. Rekonstrukce jádra se nepozná podle toho, jak vypadá první den, ale podle toho, jak vypadá po dvou zimách.
Jádro je hotové, obklady nalepené, a přesto se po pár měsících objeví voda, která teče jinam, než má. V malé koupelně se každá chyba ve spádu a v napojení obkladu projeví rychleji než ve velké koupelně, protože na délku jednoho metru připadá větší podíl nerovností. Rozhoduje pořadí prací: nejdřív se řeší spád a hydroizolace, teprve potom obklad. Kdo to obrátí, ten to bude dělat dvakrát.
