Grilování na balkoně má dvě roviny: technickou a sousedskou. Technickou zvládne každý, kdo si pořídí menší gril a naučí se s ním zacházet. Sousedskou řeší málokdo, dokud nepřijde první stížnost. Přitom stačí pár úprav a večerní grilování se obejde bez zbytečných konfliktů.

Základem je volba grilu. Na balkon patří elektrický nebo plynový gril, ne klasický dřevěný či uhelný. Uhelný gril produkuje hustý kouř, který se drží v úzkém prostoru a během chvíle pronikne do protějších oken i do bytu nad vámi. Elektrický gril s poklicí a tukovým odkapem vytvoří minimum kouře, protože tuk nepadá přímo na topné těleso. Plynový gril je ještě čistší, ale potřebujete místo na plynovou láhev a dostatečné větrání. Před koupí si změřte balkon – gril musí stát tak, aby se dal otevřít poklop a zároveň zbylo místo na odkládací plochu pro suroviny a náčiní.

Kolo na balkoně v zimě trpí. Mráz a vlhkost ničí řetěz, ložiska a brzdové špalky. Pokud nemáte jinou možnost než ho nechat venku, postavte ho tak, aby nestál přímo na podlaze, ale na dřevěném špalku nebo staré podložce. Přikryjte ho plachtou, která dýchá, ne igelitem. Igeliťák zadržuje vlhkost a rez se objeví rychleji. Před uložením namažte řetěz a zkontrolujte tlak v pneumatikách. Sáně naopak přes zimu venku vydrží, ale i tak je lepší je dát na vyvýšené místo, aby neležely ve sněhu nebo v louži.

Někdy je pach cítit jen na jednom místě, typicky uprostřed sedáku nebo v místě, kde se potí nejvíc. Zkuste přičichnout přímo k pěně – opatrně nadzvedněte potah v rohu a očichejte odkrytou výplň. Pokud je cítit kyselý zápach, výměna potahu nepomůže. Pěna se musí vyměnit, jinak se pach vrátí i po vyčištění.

Při rozhodování, zda výplň vyměnit, nebo jen upravit, si všímejte kombinace tvaru a vůně. Ztvrdlá pěna bez zápachu se dá někdy zachránit vložením nové vrstvy pěny nad původní, ale jen pokud původní drží tvar. Zhroucená a zapáchající výplň se nevyplatí opravovat – plíseň se šíří dál a nová vrstva ji jen překryje. Typická chyba je koupit levnou pěnu nižší hustoty: vydrží sotva rok a sedačka se propadne znovu. Vždy se ptejte na hustotu pěny, ne na tloušťku.

Pohodlí neznamená měkké. Příliš hluboké křeslo v malém prostoru zabere místo a nutí vás do polohy, ve které se po půl hodině bolí krk. Vyzkoušejte, jestli se při čtení můžete opřít lokty a držet knihu zhruba ve výšce hrudníku. Pokud ne, podložte si záda polštářem nebo použijte knihovní podložku – malý stojánek na knihu, který se vejde i na parapet. Podložka snižuje únavu rukou a dovolí číst delší dobu. Do koutku nepřidávejte nic, co nesouvisí se čtením: šálky, nabíječky a papíry se rychle změní v odkladiště a místo na čtení zmizí.

Druhým ukazatelem je změna tvaru v rozích a na hranách. Pěna se láme nebo drolí v místech, kde je sedák přišroubovaný k rámu. Prohmatejte hranu sedáku mezi prsty – pokud ucítíte tvrdé hrudky nebo prázdná místa, pěna je ztvrdlá nebo rozdrolená. Častá chyba je řešit jen povrch: potah se přetáhne, ale výplň zůstane zhroucená a sedák se ohne během pár týdnů znovu.

Základem jsou kleště s dlouhými rukojeti, obracečka se širokou plochou a štětec na potírání. Vyhněte se sadám s deseti kusy, z nichž polovinu nepoužijete. Na malý balkon stačí tři nástroje, které se vejdou do kuchyňské zásuvky. Pozor na délku rukojetí: příliš dlouhé kleště se špatně ovládají na úzkém prostoru a snadno shodíte jídlo z roštu. Nerezová ocel je praktičtější než dřevo, protože ji můžete nechat venku i přes noc, aniž by nabobtnala.

Noční stolek bývá poslední, na co lidé myslí, a přitom rozhoduje o pohodlí. V malé ložnici nemá smysl kupovat dva velké stolky jen kvůli symetrii. Stačí jeden, zato ve správné výšce — horní hrana by měla být zhruba v úrovni matrace, aby se na něj dalo dosáhnout bez zvedání. Pokud je místa minimum, použijte malou polici připevněnou ke zdi nebo závěsnou kapsu na boku postele. Vyhněte se hlubokým stolkům s ostrými rohy v průchodu; v noci na ně lidé narážejí a ráno je nadávají.

Samotné grilování ovlivníte tím, co na rošt dáváte. Tučné maso a kůže odkapávají do ohně a vytvářejí štiplavý dým. Marinády s olejem a medem hoří a čadí. Místo nich použijte suché kořenící směsi, případně maso před grilováním osušte papírovou utěrkou. Zelenina, ryby a méně tučné kousky drží kouř na minimu. Pokud přesto začne hořet tuk, nesrážejte plamen vodou – vzduch ho jen rozšíří. Zavřete poklop a stáhněte teplotu.

Jak vůně prozradí stav výplně Zatuchlý, kyselý nebo vlhký pach, který se drží v sedačce i po vyvětrání, není jen otázka čistoty. Pěna je houbovitá a nasává vlhkost z potu a vzduchu. Když se vlhkost dostane dovnitř, začnou se v ní množit plísně a bakterie. Poznáte to tak, že vůně je cítit zejména po stlačení sedáku – pěna se stlačí, vzduch vyjde ven a s ním i pach. Pokud sedačka voní po octu, starém potu nebo zatuchlém sklepě, výplň už pravděpodobně obsahuje plíseň, i když povrch vypadá čistě.