Řešení pro přespání hostů bývá v garsonce největší oříšek. Když jsem bydlela sama, stačila mi jedna židle a stůl. Jakmile ale přijela máma nebo kamarádka na víkend, byl problém. Rozkládací křeslo zabírá málo místa, ale na spaní je většinou katastrofa. Zkoušela jsem nafukovací matraci, ale ráno byla všude a vzduch z ní unikal. Pak jsem objevila variantu, která mi změnila život. Kombinace pohovky s dvojitým složením a oddělitelnou foam matrací. Přes den je z toho elegantní sedačka s velvet upholstery, na večer ji rozložím na dvoulůžko. A pokud host nepřijede, matraci jednoduše sroluju a uložím do prostoru pod postelí. Využila jsem každý centimetr pod rámem, kam se vejdou kufry i sezónní obleče
A hlavně – wall art by měl být osobní, ne jen designový kousek z katalogu. Když jsem do bytu přidala vlastní zarámovanou fotografii z dovolené, přestala být místnost jen souborem nábytku s click-clack mechanismem a foam matrací. Stala se mým domovem. Nebojte se experimentovat s netradičními formáty – například kruhový obraz nad pohovkou působí hravě a zlomí tu nudnou horizontálu sedací soupravy. Vyzkoušejte to o víkendu a uvidíte, jak se promění váš večerní rituál, když si sednete s čajem a díváte se na zeď, která už „nemlč
Problém s malými půdorysy se netýká jen spaní. Kam strčit stůl na kreslení, knihy a hračky? Vyzkoušela jsem několik řešení a nejlépe funguje kombinace otevřených polic a závěsných kapsářů. Na stěně nad pohovkou visí tři úzké police v úrovni dětských očí. Dcera si z nich sama bere knížky a večer je uklízí. Kovové boxy pod oknem slouží na kostky a autíčka. Žádný velký nábytek do výšky, který by opticky místnost ještě zmenšil. Když potřebujeme rozložit pohovku, stačí krabice posunout pod parapet. Tento systém má jednu obrovskou výhodu, nemusíte nic přestavovat, když dítě povyroste. Školák potřebuje místo na psaní, tak do kouta postavíte stůl a staré police využijete na učebnice. Dětský pokoj se tak mění s věkem bez bouracích prací. Klíčové je nechat kolem nábytku dost vzduchu, aby pokoj nepůsobil jako skladiš
Problém s malými byty netkví jen v metrech čtverečních, ale v tom, že každý kus nábytku musí sloužit. Vaše pohovka s click-clack mechanismem se přes den tváří jako elegantní sedačka, v noci z ní složíte foam matrace silnou šestnáct centimetrů na laťkovém roštu. Ale co když máte na zdi prázdno? Kupte si jedno velké plátno, ne tři malá. Malá díla se v malém prostoru ztratí a působí neuspořádaně. Já jsem zvolila panoramatický výhled na Porto v podvečer a položila jsem ho tak, aby jeho horizont vedl přesně ve výšce očí, když sedím na rozkládací pohovce. Tento trik s prodloužením obzoru dělá s pokojem zázraky – najednou cítíte, že se místnost otevř
Když pak do bytu přibyly děti, přestěhovali jsme se do starého panelákového bytu s kupou nevýhod. Malá ložnice, žádné místo na skříň, všude jen úzké průchody. Tady jsem objevila zázrak jménem bed with storage. Pod matrací se skrývá celý prostor na sezónní oblečení, deky, dokonce i lyžařské boty. Ušetřila jsem tím místo, kde by jinak stála objemná komoda. V budget interior design jde totiž o to, aby každý centimetr dělal práci za dva. Koupili jsme jednoduchou dřevěnou postel bez zdobení, s hlubokým úložným boxem a hydraulickým zvedáním. Stála jako polovina postele z designového obchodu, ale funkci splnila dokonale. Jen pozor na výšku. Pokud máte nízký pokoj, zvednutá matrace může narazit do la
Moje poslední rada z praxe se týká psychologie prostoru. Dětský pokoj by měl mít jasně vymezené zóny. Místo na spaní, místo na hraní a místo na učení. I když je místnost jen patnáct metrů, můžete ji opticky rozdělit kobercem a barvou stěn. Spací kout ztlumíte neutrálním odstínem, hrací zónu oživíte barevným dekorem. Dítě se pak lépe orientuje a snáz se učí, že postel je na odpočinek, ne na skákání. Stejně důležité je nechat dětem prostor pro vlastní rozhodování. Když si samy vyberou polštář nebo plakát na zeď, berou pokoj víc za svůj. V našem případě jsme nechali dceru, ať si vybere barvu sametového čalounění na pohovce. Rozhodla se pro tlumenou růžovou, která překvapivě ladí s khaki. Byl to risk, ale vyplatil se. Dnes do pokoje chodí ráda a sama si ho udržuje v pořádku. A o to v kids room designu jde především: vytvořit místo, kde se dítě cítí bezpečně, kde může spát, hrát si a růst, aniž byste museli každý rok bourat zdi a kupovat nový nábytek. Stačí chytrý výběr nábytku, který funguje hned několika způsoby, a trocha odvahy zkoušet neotřelá řešení. Věřte mi, výsledek stojí za
