Temnota legend vzniká hlavně u předmětů, které mají v popisce uvedeno „údajně” nebo „pravděpodobně”. To znamená, že původ není doložen. Mezi nejčastější mýty patří příběhy o nástrojích, které údajně patřily katovi, ale ve skutečnosti jde o běžné řemeslnické nářadí. Další oblíbená legenda tvrdí, že některé předměty byly použity při popravě na Staroměstském náměstí. Historici to vyvracejí, ale muzea tuto verzi občas nechávají v textech kvůli návštěvnosti.
Úložný prostor držte vertikální, ne horizontální. Police nad stolem nebo úzká skříňka po straně pojmou dokumenty i pomůcky, ale jen do výšky, na kterou dosáhnete vsedě. Na pracovní desce nechte pouze to, co používáte denně: notebook, myš, sklenici s vodou, zápisník. Vše ostatní patří do zásuvky nebo na polici. Papíry průběžně skenujte nebo foťte telefonem a originály skartujte. Hromada na stole není organizační systém, je to odkládání rozhodnutí.
Loftové postele mají často nízké bočnice, takže matrace vyšší než 15 cm může přesahovat rám a klouzat. Změřte, kolik centimetrů od roštu k horní hraně bočnice skutečně máte. Pokud je prostor nízký, hledejte matraci do 12 až 14 cm. Zároveň zkontrolujte rošt – laťkový rošt s rozestupy do 5 cm je pro tenké matrace vhodnější než mříž s velkými mezerami. Na měkký rošt nedávejte tvrdou matraci, na pevnou desku zase příliš měkkou, jinak se podpůrné vlastnosti matrace úplně ztratí.
Druhá chyba je přehlcení. Vzít štěně na festival, do zoo nebo na hlavní nádraží v prvním týdnu je kontraproduktivní. Stejně špatné je nechat ho celý den na klíně a pak ho vystavit davu. Socializace není akce, je to pravidelný trénink v malých dávkách. Lepší je pětkrát týdně krátká procházka do nového prostředí než jednou za měsíc celodenní výlet. Po každé nové zkušenosti dopřejte štěněti klid a spánek, jinak se podněty neukotví.
Při zkoušení nechte dítě stát a udělat několik kroků. Sledujte, jestli se bota nevyzouvá přes patu, jestli dítě nezakopává a jestli nekroutí nohu dovnitř. Vyzkoušejte obě boty – jedna noha bývá větší. Nikdy nekupujte boty „do zásoby” s tím, že dítě do nich doroste. Příliš velká bota nutí dítě křečovitě držet prsty, zakopává a podporuje špatné návyky. Stejně špatná je ale i bota těsná, která brzdí vývoj klenby.
Co si před návštěvou ověřit Než vyrazíte, zjistěte si, zda je expozice otevřená. Řada pražských muzeí má sezónní otevírací dobu a některé sály se na jaře a na podzim zavírají kvůli klimatizaci. U vstupu se ptejte konkrétně: kde je oddělení soudního práva, zda jsou k exponátům texty v češtině, případně zda existuje tištěný průvodce. Bez těchto informací strávíte v sálech deset minut a odejdete s pocitem, že vám něco uniklo.
Jazyková bariéra je menší, než se na první pohled zdá, ale má svá úskalí. Mladší lidé a lidé v centru na vás budou mluvit anglicky bez problému. Jakmile ale zajdete na úřad, na poštu nebo k doktorovi mimo centrum, angličtina často končí. Naučte se alespoň základy češtiny — čísla, dny v týdnu, zdvořilostní fráze. Ušetříte si tím hodiny vysvětlování a získáte mnohem lepší přístup. Češi ocení snahu víc než perfektní gramatiku.
Poslední rada: naučte se říkat ne. Češi jsou přímí a občas to vypadá nepřátelsky, ale většinou to není nic osobního. Když něčemu nerozumíte, ptejte se znovu a klidně i třikrát. Nikdo vás za to neukousne. A pokud se dostanete do problémů, obraťte se na organizace, které pomáhají cizincům — poradí vám s úřady, smlouvami i hledáním práce. První měsíce jsou nejtěžší, ale jakmile si vyřídíte papíry a najdete si okruh známých, Praha se stane normálním domovem.
Kde bydlet a jak se nespálit Vyhněte se nabídkám, které po vás chtějí peníze předem přes převod bez osobního setkání a bez prohlídky. To je nejčastější podvod, na který cizinci naletí. Vždy se sejděte osobně, byt si prohlédněte a smlouvu si nechte přeložit nebo alespoň vysvětlit. Pozor také na to, jestli je v nájmu zahrnutá elektřina a plyn — v Praze se to liší dům od domu a rozdíl může být citelný. A pokud hledáte přes inzeráty, počítejte s tím, že na dobré byty v centru se reaguje do několika hodin. Buďte rychlí a mějte připravené doklady.
První týdny v Praze rozhodnou o tom, jestli si město zamilujete, nebo vás semele. Většina cizinců udělá stejnou chybu: řeší bydlení na poslední chvíli a spoléhá na to, že všechno vyřídí na místě. Přitom právě bydlení a registrace na cizinecké policii jsou dvě věci, které musí být hotové dřív, než začnete řešit cokoli jiného. Bez potvrzení o ubytování od majitele bytu nebo ubytovny totiž na cizinecké policii neuspějete. Majitel musí být ochotný dát vám podpis a kopii listu vlastnictví — na to se ptejte ještě před podpisem smlouvy, ne po něm.
