Rozlišit art deco od secese podle geometrie je spolehlivější než podle barev nebo motivů. Obě epochy používaly květiny, ženy i drahé kameny, ale jejich vnitřní stavba je jiná. Secese je plynulá, art deco je rytmické. Když se naučíte číst obrys a vnitřní linie, poznáte rozdíl i na malém přívěsku.

Prostředí hraje větší roli, než se zdá. První botičky noste na rovném a měkkém povrchu – koberec, tráva, antuka. Vyhněte se dlažbě, asfaltu a kluzkým podlahám. Dítě ještě nemá jistou chůzi a v botičkách ji hledá znovu. Když uklouzne, spojí si pád s botami a odmítá je. Nechte ho chodit kolem nábytku, kde se může přidržet. Choďte s ním pomalu, držte ho za ruku a netahejte ho za sebou. Rychlost přijde sama, až si noha zvykne.

Rozhodnutí pro fixní rovnátka je jen začátek. Následuje několik návštěv, při kterých se postupně mění stav chrupu. Každá fáze má svá specifika a na některé věci je lepší se připravit předem. Tady je popis toho, co vás čeká, včetně toho, co se často pokazí.

Nakonec myslete na vůni a zvuk. Pravidelné větrání, pár kapek éterického oleje v difuzéru nebo miska s jedlou sodou v lednici udělají víc než drahé osvěžovače. Zapněte si při vaření nebo čtení tichou hudbu místo televize v pozadí. Útulnost je pocit, že se do prostoru těšíte – a ten vzniká z pořádku, teplého světla a věcí, které mají pro vás význam.

Kontrolujte předplatná a skryté poplat

Pozor na dvě věci. Za prvé, mnoho šperků z let 1900–1925 míchá obojí, protože řemeslníci přecházeli mezi styly. Rozhoduje převládající princip, ne jediný detail. Za druhé, kámen nebo perla sama o sobě nic neříká; secese i art deco používaly perly, opály i diamanty. Rozhoduje řez a zasazení. Art deco často zasazuje kameny do geometrických mřížek a kalibrovaných obdélníků, secese do oblouků a kapek. Když si nejste jistí, přiložte k předmětu pravítko. Pokud se linie dají změřit a úhly opsat, držíte art deco. Pokud vám pravítko klouže a křivky se vzpírají, držíte secesi.

První krok je vstupní vyšetření. Ortodontista zhodnotí postavení zubů, stav dásní a čelistního kloubu. Často se dělá rentgen a otisky nebo digitální sken. Právě tady vzniká léčebný plán. Chybou je přijít na konzultaci bez informací o svém zdravotním stavu – např. o alergiích na kovy nebo o lécích, které ovlivňují hojení. Pokud máte aktivní zánět dásní, rovnátka se nasazují až po jeho vyléčení. Jinak hrozí, že se stav rychle zhorší.

Poslední fází je sundání fixních rovnátek a nasazení retaineru. Po odstranění zámků se zuby vyčistí a často se provádí snímek. Následně se nasazuje fixní retainer na vnitřní stranu zubů nebo se doporučuje snímatelná retenční dlaha. Retence není volitelná – bez ní se zuby vrací do původní pozice. Nošení retaineru je dlouhodobé, často několik let, někdy trvale. Právě zde se dělá nejvíce chyb: pacienti retainer přestanou nosit, protože se nic neděje. Návrat zubů je pak rychlý a oprava složitá.

První pravidlo zní: kvalita prostředí před kvantitou zážitků. Štěně nemusí poznat stovky lidí, ale potřebuje zažít různé typy podnětů v bezpečí. Jinak řečeno, raději pět klidných setkání než dvacet stresujících. Pokud štěně při kontaktu ztuhne, schová se nebo se snaží utéct, situaci přerušte a příště uberte intenzitu.

Začněte tvarem obrysu. Secesní šperk obvykle nemá jednu hlavní osu; jeho silueta se vlní, přechází z oblouku do oblouku a často připomíná písmeno S nebo bič. Art deco staví na jasné symetrii. Najdete středovou osu, od které se vše zrcadlí, a obrys bývá uzavřený do trojúhelníku, kosočtverce, obdélníku nebo stupňovitého tvaru. Když šperk položíte na papír a obkreslíte, secesní křivka se nikdy neprotne sama se sebou, kdežto art deco obrys tvoří ostrou špičku nebo roh.

Třetí pomůckou je výplň mezi liniemi. Secese nechává plochy otevřené nebo je vyplňuje smaltem v jedné barvě, ale přechody jsou měkké. Art deco rádo kontrastuje: černý onyx vedle bílého emailu, zlato vedle stříbra, matná plocha vedle leštěné. Hranice mezi materiály kopíruje geometrický obrys, ne organickou křivku. Když na šperku vidíte stupňovitý útvar jako na mrakodrapu, je to art deco. Když vidíte vlnu, která se stáčí do spirály, je to secese.

Hledejte úhly, ne jen křivky Druhý krok je měření úhlů. V art deco najdete opakující se geometrické prvky: vějíře, paprsky, stupně, obdélníky vložené do sebe. Úhly bývají ostré, často 30, 45 nebo 60 stupňů, a opakují se v celé kompozici. Secese žádné takové schéma nemá. Její linie se mohou křížit, ale vzniklé plochy jsou nepravidelné a měkké. Typická chyba je zaměnit secesní stylizovanou květinu za art deco vějíř. Podívejte se na stonek: pokud se větví do oblouků a konce jsou zaoblené, jde o secesi. Pokud se stonek láme do přímek a končí špičkou, jde o art deco.