Nejčastější chyba je půjčování dílů ze sady bez vrácení. Jakmile něco půjčíte, okamžitě si to poznamenejte a do druhého dne doplňte. Další chyba: sada je uložená daleko od místa, kde se rovnatka používají. Pak ji nikdo nepoužije. Uložte ji tam, kde se skutečně pracuje, a označte ji výrazně, aby ji nikdo neodnesl jako obecné nářadí. Když sada zmizí, ztratíte i přehled o tom, co je potřeba dokoupit.
Základem je, že sada musí pokrýt tři situace: uvolnění zaseknutého rovnaťka, vytažení zlomeného nástroje a zajištění opakovatelného ustavení po výměně. Na to potřebujete klíče přesně odpovídající upínacím prvkům, náhradní stavěcí šrouby a distanční podložky ve stejném rozměru, jaký používáte v běžném provozu. Typická chyba je, že lidé dají do sady „univerzální” klíč, který klouže, nebo šrouby jiné délky, které při utažení mění geometrii. Pokud sada neobsahuje momentový klíč nebo alespoň předepsaný utahovací moment, dřív nebo později dojde k přetažení a poškození závitu.
Když se něco stane – praskne drát, uvolní se kroužek, začne zub bolet nebo se objeví otok – nečekejte na plánovanou kontrolu. Zavolejte ordinaci a domluvte se, co s tím do té doby. Některé úpravy zvládne lékař po telefonu, jiné je potřeba řešit naživo. Sport se kvůli rovnátkům vzdávat nemusí. Stačí počítat s tím, že ústa jsou při sportu vystavená většímu riziku, a podle toho je chránit dřív, než se něco stane.
Nejprve zjistěte, jaké mezery mezi zuby máte. Postavte se k zrcadlu, vezměte sondu nebo párátko a projděte každý kontakt. Tam, kde párátko projde volně a bez odporu, stačí mezizubní kartáček. Kde se zasekne a neprojde, patří nit. Do jedněch úst se tak vejde kombinace obojího a je normální, že přední zuby zvládne nit a stoličky kartáček. Nikdy ale neprotlačujte kartáček silou do mezery, která je na něj úzká – ohne se drátek i štětinky a dásni způsobíte ránu.
Než se rozhodnete, zajděte alespoň ke dvěma ortodontistům a nechte si vysvětlit, co vaše vada dovoluje. Ptejte se, zda jde o estetiku, nebo o funkci, a co se stane, když léčbu nedokončíte. Pokud vám někdo slibuje rovné zuby bez kontroly a bez snímků, je to varovný signál. Reálné možnosti existují, ale žádná není univerzální a žádná nefunguje sama bez spolupráce.
Když se objeví krev, neznamená to automaticky, že přestat. Mírné krvácení při prvních dnech je běžné a ustoupí, jak dáseň zesílí. Pokud ale krev teče i po týdnu, bolí to nebo se objeví zápach, změňte velikost kartáčku a zkontrolujte techniku. Vyhněte se společnému používání pomůcek s jinými lidmi a po každém použití je propláchněte. Nit i kartáček měňte, jakmile se třepí nebo drátek ztratí tvar – opotřebený nástroj už jen klouže po povlaku.
Když si nejste jisti, zda je kartáček ještě vhodný, porovnejte ho s novým kusem. Položte je vedle sebe a prohlédněte si štětiny z boku. Rozdíl v tvaru a pružnosti vám odpoví okamžitě. Pokud si všimnete, že se vám po čištění objevuje krvácení dásní nebo že se kolem bracketů drží povlak, je to další varovný signál. Opotřebený kartáček totiž nedokáže odstranit plak z obtížně přístupných míst, a právě tam vznikají potíže.
Jak postupovat při jednom čištění Začněte nití v místech, kde je kontakt těsný. Nit veďte mezi zuby, obtáhněte bok jednoho zubu do oblouku a pak bok druhého. Nepřeskakujte: povlak se drží u dásně, ne ve středu mezery. Teprve potom vezměte mezizubní kartáček a projeďte jím širší mezery krouživým pohybem. Kartáček nasazujte zvenčí, ne z boku přes dáseň. Pokud při zavádění cítíte tlak nebo píchání, zvolte menší velikost – číslo na drátku není závazné, rozhoduje pocit.
Typická chyba je používat nit tam, kde už prošel kartáček: nit se přetrhne, zůstane viset a ráno máte oteklou papilu. Druhá chyba je opakování stejného kartáčku na všech místech – v úzké mezeře se ohne a dál s ním jen drásáte dáseň. Třetí chyba je čištění jednou denně večer a domněnka, že to stačí. Mezizubní prostory potřebují úklid každý den, ideálně dvakrát, a vždy až po vyčištění zubním kartáčkem, ne před ním.
Mezizubní kartáček a nit nejsou konkurence, ale dva nástroje na různé úkoly. Kartáček se hodí do širších mezer a k dásni, nit do úzkých kontaktů, kde se štětinky nevejdou. Kdo je kombinuje bez rozmyslu, často škodí dásni víc než čištění zubním kartáčkem. Rozhodující je proto vědět, kam který nástroj patří, a střídat je podle tvaru mezery, ne podle zvyku.
Kombinace obou nástrojů má smysl jen tehdy, když víte, proč je střídáte. Kdo si osvojí prohlídku vlastních mezizubních prostor a přizpůsobí jim výběr, tomu se dásně přestanou zanítit a návštěvy u zubaře budou kratší. Neočekávejte výsledek za dva dny; trvá několik týdnů, než se dáseň adaptuje. Vydržte a sledujte, které místo krvácí nejvíc – právě tam potřebujete nit, ne kartáček.
