Dalším častým problémem je nedostatek světla. Krátké zimní dny snižují snášku, a proto mnoho chovatelů instaluje do kurníku umělé osvětlení. Zapínejte ho ráno, aby den pro slepice trval alespoň 14 hodin, ale vždy postupně – náhlé rozsvícení uprostřed tmy zbytečně stresuje. Kromě toho nezapomeňte na přístup k vodě. V mrazu voda rychle zamrzá, takže použijte vyhřívané napáječky, nebo ji alespoň dvakrát denně vyměňujte za čerstvou. Slepice bez vody přestávají žrát a rychle slábnou.

Zazimování kurníku není jen o tom, že přestanete větrat a nasypete do podestýlky více slámy. Slepice snášejí nejhůře prudké změny teplot, průvan a vlhko. Pokud jim připravíte suché, dobře izolované prostředí bez mezer, přečkají zimu v pohodě a vy se vyhnete zbytečným zdravotním komplikacím i poklesu snášky.

Jak vypadá rostlina po teplotním šoku Nejčastějším příznakem je náhlé vadnutí i při pravidelné zálivce. Listy ztrácejí turgor, ohýbají se dolů a na dotek působí měkce. U citlivějších druhů, jako jsou filodendrony nebo kalatea, se mohou objevit tmavé, vodnaté skvrny, které po zaschnutí zhnědnou. Pokud šok způsobí studený průvan, listy často svinují okraje dovnitř a mladé výhonky zastaví růst. Někdy rostlina shodí všechny listy, ale stonek a kořeny zůstanou živé – v tom případě je záchrana ještě možná.

Jedním z nejpraktičtějších řešení pro malý prostor je úzká police na boty s výklopnými přihrádkami. Nemusí být hluboká – stačí 20 až 25 centimetrů. Využijete ji na místě, kde by jinak visela jen prázdná zeď. Při montáži dbejte na to, aby byla police pevně ukotvená do nosné stěny, nejen do sádrokartonu. Typickou chybou je přetížení horních přihrádek těžkými zimními botami – zajistěte, aby se nejtěžší obuv ukládala do spodních přihrádek.

Po týdnu začněte s mírnou zálivkou, ale vždy zkontrolujte prstem vlhkost substrátu do hloubky dvou centimetrů. Pokud je suchý, zalijte odstátou vodou. Nepřidávejte žádné hnojivo – minimálně měsíc po šoku by měla rostlina dostávat jen vodu. Listy, které jsou poškozené, neodstřihávejte hned, ale počkejte, až úplně zaschnou. Živé pletivo může ještě rostlině pomoci při fotosyntéze a regeneraci.

Až budete stát před některým z těchto domů, vzpomeňte si na základní principy, které vedly jejich autory. Není to o tom naučit se nazpaměť jména architektů. Jde o schopnost přečíst z budovy její příběh – komu sloužila, proč vypadá tak, jak vypadá. Až příště půjdete kolem, zkuste si všimnout, jak se v budově odráží světlo, jak jsou řešeny vstupy a jak se stavba chová k ulici. Tento pohled vám otevře víc než jakákoliv encyklopedie a z běžné procházky udělá objevnou výpravu za architekturou, která formovala moderní město.

Pokud máte vysoký strop, zvažte mezipatro nebo závěsnou polici nad postelí. Jen dávejte pozor na bezpečnost – police musí být pevně ukotvené do nosné zdi a nesmí viset přímo nad hlavou, kde by hrozilo zranění při pádu. Stejně tak dbejte na to, aby všechny výsuvné prvky měly kvalitní kolejničky, jinak je budete za rok vyměňovat. Až budete mít úložiště hotové, projděte si ložnici a zkontrolujte, jestli jste opravdu využili každý kout. Teprve pak se rozhodněte, co dalšího ještě potřebujete.

Typickou chybou je okamžité přesazení nebo vydatná zálivka. Rostlina ve stresu nemá energii na regeneraci kořenů a přemokření substrátu jí jen uškodí. Stejně špatné je umístit ji na přímé slunce, aby se „probrala”. Prudké světlo po teplotním šoku způsobí další stres, protože listy nejsou schopné odpařovat vodu dostatečně rychle a dochází k popálení.

Jak číst funkcionalistickou budovu a nenechat se zmást Základním pravidlem pro laika je zaměřit se na funkci, kterou dům slouží. Pokud jde o administrativní palác, hledejte velkorysé vstupní prostory a světlé kanceláře. U obytných domů si všímejte lodžií a balkonů, které byly navrženy pro pobyt na slunci. Častou chybou je očekávat od těchto staveb okázalost. Naopak – devizou je střídmost, která ale nesmí sklouznout k nudě. Kvalitní funkcionalistická budova poznáte podle toho, že i po sto letech stále funguje a její prostorové řešení nevyžaduje zásadní zásahy.

Začněte u postele a využijte vertikální plochy Postel je v ložnici obvykle největším kusem nábytku, takže by měla sloužit i jako úložiště. Pořiďte si rám s výsuvnými šuplíky, nebo pod něj umístěte ploché boxy na kolečkách. Ukládejte tam sezónní oblečení, ložní prádlo nebo boty. Nezapomeňte ale na pravidelnou kontrolu – pokud boxy nejsou vzduchotěsné, může se v nich držet vlhkost. Když už je postel vyřešená, podívejte se vzhůru. Police až ke stropu využijí prostor, který by jinak přišel nazmar, a můžete na ně dát věci, které nepoužíváte denně, třeba kufry nebo deky.