Prvním krokem je zbavit cestu všech překážek. Podlahu mezi vaší postelí a postýlkou by měly zdobit pouze holé podlahy nebo koberce, které nekloužou. Odstraňte volně ležící hračky, knihy, nabíječky, plyšáky i drobné předměty, které by mohly způsobit pád. Pozor na kabely od lampiček nebo monitoru dechu – ty patří za nábytek nebo do lišty. Také dbejte na to, aby v cestě nestál žádný nábytek, jehož rohy trčí do prostoru. Ideální je, když je trasa široká alespoň na šířku chodidla a vede v přímé linii.
Typická chyba je snažit se místnost vyhřát elektrickým přímotopem na plný výkon a pak ho přes noc vypnout. Teplo se ztratí do hodiny a dítě se vzbudí. Lepší je topit mírně a nepřerušovaně, nebo použít termostat, který udrží stálou teplotu. Další chyba jecpát do pokoje příliš mnoho dek a peřin. Dítě se zpotí, ráno je mokré a nachladí se. Vrstvěte oblečení i přikrývky postupně a raději přidejte vrstvu, když je chladno, než abyste ho přehřívali.
Druhá častá chyba je řešit všechno přes třetí osobu. Vzkazy přes partnera nebo přes dalšího příbuzného se vždycky zkomolí. Pokud spolu sourozenci nemluví přímo, ať už kvůli studu nebo naštvání, konflikt se jen prohloubí. Zkuste jednu krátkou zprávu s jasnou otázkou a termínem odpovědi. Když to nejde, je lepší přizvat neutrálního prostředníka než pokračovat v tichém napětí.
Průchozí dětský pokoj bývá zdrojem každodenního napětí. Není to jen o estetice, ale hlavně o provozu: kdo kde projde, kam si dá batoh, kde se převlékne. Základem je přiznat si, že pokoj neslouží jen k spaní, ale je i spojnicí mezi částmi bytu. Prvním krokem je zakreslit si na papír, kudy vede hlavní cesta od dveří ke dveřím a k čemu se potřebujete dostat. Tato čára by měla zůstat co nejvíc volná, ideálně alespoň 60 cm široká, aby se dalo projít i s košem s prádlem nebo s malým dítětem v náručí.
Barvy a světlo řešte až nakonec. Světlé odstíny na stěnách průchod opticky rozšíří, ale příliš mnoho bílé působí chladně. Pomůže jedna výraznější stěna, nejlépe ta, kterou cesta nekopíruje. Noční osvětlení umístěte tak, aby nesvítilo do očí při průchodu, ale osvětlilo cestu k posteli. Závěsy volte kratší nebo závěsné na tyči u stropu, aby nezasahovaly do průchodu. Zrcadlo na boční stěně místnost prohloubí, ale neumisťujte ho přímo proti dveřím, kde působí rušivě.
Když kamarád přijede na přespání, většina domácností řeší, kde bude spát. Málokdo ale předem vyřeší, kam si host položí tašku, kam odloží kartáček a kde si uschne ručník. Přitom právě tyhle tři věci rozhodují o tom, jestli se host bude cítit jako na návštěvě, nebo jako v hotelu bez recepce. Vyřešit se to dá za čtvrt hodiny a s tím, co máš doma.
Nábytek, který necloní průchod Skříň postavte podél stěny, kterou cesta nevede, a ne přímo naproti vstupu do pokoje. Pokud to dispozice dovolí, zvolte nižší a delší kusy, které opticky nezaplní celou stěnu. Vestavěná skříň do výklenku nebo pod šikminu je nejlepší řešení, protože ubere jen minimum podlahové plochy. Naopak typickou chybou je rohová sestava s postelí v ose dveří: vypadá útulně, ale průchod se změní na obtížně schůdnou uličku. Postel dejte pokud možno do rohu nebo pod okno, ne doprostřed místnosti. U menších dětí volte postel s úložným prostorem, ušetříte místo na hračky.
Dveře jsou druhý nejčastější problém. Křídlové dveře zabírají při otevírání velký prostor a v průchozím pokoji kolikrát nejde ani otevřít do plného úhlu. Řešením jsou posuvné dveře do stěny nebo alespoň dveře otevírané ven z pokoje, tedy do chodby. Pokud to konstrukce nedovolí, pomůže výměna za lehčí křídlo a panty, které umožní otevření až k stěně. U starších dětí se osvědčily i dveře bez prahu, které se snadno umyjí a neshromažďují prach.
Úložné prostory musí být dostupné z průchodu, ne za postelí. Využijte prostor nad dveřmi, pod oknem nebo zavěšené police ve výšce, kam dítě samo nedosáhne. Na hračky stačí otevřené boxy v nízké výšce, které se dají snadno uklidit jednou rukou. Na oblečení použijte kompaktní věšákovou tyč v rohu, ne velkou skříň. Nenechávejte na podlaze nic, co by se dalo přenést – každý předmět v cestě znamená zakopnutí ve tmě. Koberec volte s nízkým vlasem a protiskluzovou úpravou, bude se méně posouvat a lépe se po něm chodí.
Zvuk, prach a teplota rozhodují víc než vzhl
Než začnete cokoli kupovat, zkuste si provoz nasimulovat. Projděte se pokojem s dítětem, položte na zem batoh, hračku a krabici s prádlem, a uvidíte, co skutečně překáží. Teprve potom řešte nábytek. Vyhněte se tomu, abyste vše zaplnili hned první víkend – nechte pokoj týden žít v běžném režimu a upravujte podle potřeby. Průchozí dětský pokoj nemusí být problém, pokud respektujete trasu, kterou se v něm denně chodí.
