Dalším krokem je ochrana proti vodě a mrazu. Kámen je sice odolný, ale pokud je neustále vystaven vodě a mrazu, může praskat. Zajistěte kvalitní odvodnění pod obkladem a roštem. Pokud je to možné, instalujte drenážní vrstvu. U roštu dbejte na to, aby byl nad zemí a měl dostatečnou ventilaci. Voda, která zůstává v kontaktu s kamenem nebo roštem, výrazně zkracuje jejich životnost.
Zapalujte vždy shora, tedy plamenem do horní vrstvy třísek. Tento způsob funguje spolehlivě i bez podpalovačů: papír nebo karton stočíte do volné ruličky, položíte na štípané dřevo a zapálíte. Papír nesmí být zmuchlaný do těsné koule, protože se dusí. Hořící papír zapálí tenké větvičky, ty potom silnější polena. Během prvních minut nechte dvířka mírně pootevřená, aby měl oheň dost vzduchu. Zavřete je, až když plameny chytí celou horní vrstvu.
Vyhněte se i časté chybě: nečistěte sklo za horka. Rozdíl teplot může sklo prasknout. Stejně tak nepoužívejte agresivní chemii, která při dalším topení uvolňuje výpary. Pokud se začernění vrací i při suchém dřevu a správném vzduchu, zkontrolujte těsnění dvířek a tah komína. Netěsná kamna přisávají vzduch jinudy a plamen ztrácí sílu.
Pokud máte pocit, že kamna nebo kotel na dřevo v zimě vydávají méně tepla než dřív, nebývá to většinou tím, že by dřevo samo o sobě méně hořelo. Změna vzniká kombinací paliva, tahu, obsluhy a stavu spalinové cesty. Nejprve je potřeba vyloučit to nejjednodušší: vlhkost paliva.
Posledním, ale neméně důležitým faktorem je správná montáž. Pokud je kámen položený na nedostatečně zhutněném podloží nebo rošt není ve vodováze, dochází k nerovnoměrnému zatížení a rychlému opotřebení. Při montáži používejte vhodné podložky a dodržujte doporučené rozestupy. Snažte se také minimalizovat pohyb osob po čerstvě položeném obkladu. Pokud si nejste jisti, svěřte instalaci odborníkům, kteří mají zkušenosti s podobnými materiály.
Vzduch, teplota a správný start Druhým krokem je naučit se pracovat se vzduchem. Při roztápění nechte přívod vzduchu plně otevřený, dokud se sklo neohřeje a nezačne se tvořit jasný plamen. Teprve pak přivírejte. Když vzduch zavřete brzy, plamen se dusí, kouř se valí přes sklo a začernění je hotové během jedné hodiny. Třetím krokem je topit menšími dávkami častěji. Velká hromada dřeva najednou vytvoří dlouhý chladný plamen, který nestačí spálit všechny plyny.
Kde teplo skutečně uniká Druhým častým důvodem je komín a tah. Pokud je komín ucpaný sazemi, studený nebo má špatný průměr, klesá tah a hoření je pomalé, nedokonalé. Teplo odchází do komína, ale neohřívá místnost. Nechte komín jednou za čas vyčistit odborníkem, ale saze a nánosy odstraňujte i průběžně v topné sezoně. U novějších kotlů sledujte, zda se nemění barva plamene – měl by být jasně žlutý až oranžový, ne tmavě červený s dýmem.
Zkontrolujte také těsnění dvířek a komínových vložek. Netěsnící dvířka mění proudění vzduchu, kouř uniká do místnosti a výkon kotle klesá. Jednoduchý test: přiložte k zavřeným dvířkům plamen svíčky. Pokud se plamen vychýlí, těsnění netěsní. Vyměňte ho nebo seřiďte panty.
Suché dřevo poznáte podle zvuku – dvě polena do sebe klepnou ostře, ne tupě. Vlhké dřevo nejdřív nařežte a nechte chvíli na slunci nebo u těla, aby povrch oschl. Tenké větvičky lámejte ručně, neřežte pilkou; zlomená vlákna chytají lépe než hladký řez. Pokud máte jen mokré dřevo, použijte vnitřní suché jádro – naštípněte poleno a vezměte prostředek.
Draslík ve dvou vlnách místo jednoho nára
Nejčastější chyby: příliš mnoho materiálu najednou, zapalování shora, těsné naházení dřeva bez mezer a spěch. Oheň se nerozdělá silou, ale postupným přikládáním. Když plamen chytí, přidávejte větvičky po jedné a nechte je chytit, než přidáte další. Trpělivost při prvních dvou minutách ušetří deset minut dalšího přikládání.
Základem je suchý troud. Nejlepší je březová kůra, která hoří i mokrá, dále suché jehličí, chmýří z rostlin nebo rozcupovaná lýková vlákna. Troudu nastrkejte do volného klubka, ne do těsné hromádky. Když je troud příliš utlačený, vzduch se k němu nedostane a oheň se udusí. Typická chyba je naházet na troud rovnou silné větve a divit se, že to nechytá.
Rozdělávání ohně bez chemických podpalovačů je pomalejší jen tehdy, když se spoléháte na jednu metodu a nemáte připravený materiál. Zásadní rozdíl dělá příprava před prvním škrtnutím zápalkou. Než začnete, rozdělte si dřevo na tři velikosti: jemnou třísku nebo suchou trávu, tenké větvičky do průměru prstu a silnější polena. Všechno mějte na dosah ruky, ne rozházené po okolí.
