Ceremoniál obvykle probíhá ve třech až čtyřech cyklech. Jeden cyklus znamená pobyt v horku po dobu, kterou tělo snese bez pocitu paniky, pak ochlazení a odpočinek. V praxi to znamená patnáct minut v sauně, krátké ochlazení studenou vodou nebo vzduchem a deset minut klidu vsedě nebo vleže. Během horka dýchejte pomalu nosem, ramena držte dole. Pokud se objeví závrať nebo bušení srdce, cyklus okamžitě ukončete. Nejde o soutěž.
Před sušením bylinky neoplachujte pod tekoucí vodou, pokud to není nutné. Když na nich ulpí prach nebo hmyz, krátce je ponořte do studené vody, protřepejte a rozložte na čistou utěrku. Potom je jemně osušte papírovou utěrkou. Vlhkost je největší nepřítel sušení – i malé kapky vody způsobí, že bylinky v uzavřené nádobě zplesniví.
Světlo řešte dřív než police. Malý kout bývá v rohu místnosti, kde je nejméně denního světla. Monitor postavte bokem ke oknu, ne zády, aby vás neoslňovalo a zároveň jste nekoukali do protisvětla. Nad desku dejte jednu lampu s dlouhým ramenem, kterou nasměrujete na stěnu za monitorem. Tím získáte měkké světlo bez odlesků na obrazovce. Stropní světlo v malém prostoru vytváří tvrdé stíny a únavu očí, proto ho používejte jen jako doplněk.
Nízké podkroví pod šikminou svádí k tomu narvat tam všechno, co jinde překáží. Jenže právě tam vzniká nejvíc chyb: skříň, která se nedá otevřít, postel, u které narazíte hlavou do trámu, nebo úložný prostor, do kterého stejně nikdy nevleze nic většího než povlečení. Rozdíl mezi funkčním a zbytečným podkrovím není v množství nábytku, ale v tom, jestli respektujete výškový profil místnosti.
Nábytek do podkroví nevybírejte podle vzhledu, ale podle půdorysu. Vestavěné řešení na míru bývá dražší, ale využije i ty nejnižší rohy, které by jinak zůstaly prázdné. Pokud si nejste jistí, začněte levnými bednami a policemi a teprve po roce používání zjistíte, co skutečně potřebujete. Většina lidí totiž zjistí, že polovina věcí, které chtěli do podkroví nastěhovat, tam vůbec nemusí být.
Začněte tím, co v předsíni skutečně svítí. Jedno zářivkové těleso uprostřed stropu vytváří stíny podél stěn a předsíň opticky sráží dolů. Vyměňte ho za dvě až tři menší svítidla nebo za bodovky rozmístěné tak, aby světlo dopadalo na stěny, ne do prostoru. Pokud je v předsíni zásuvka, přidejte stojací nebo nástěnné svítidlo s teplým bílým světlem kolem 3000 K. Studené bílé světlo nad 5000 K dělá z malého prostoru ordinaci a prostor ještě víc uzavírá.
Teplotní šok u pokojovek nevzniká jen při převozu v mrazu. Stačí, když rostlinu přinesete z vytopeného obchodu do auta, kde je pod nulou, nebo ji přesunete z chladného sklepa přímo k radiátoru. Pletiva reagují mnohem rychleji, než se zdá, a první signály přicházejí během několika hodin až dvou dnů. Nejčastější chybou je domněnka, že rostlina jen potřebuje vodu, a následné zalití, které studenému kořeni ublíží ještě víc.
Kam patří skříně a kam postel Skříně nikdy neumisťujte přímo pod nejnižší bod šikminy, pokud je chcete otevírat. Dvířka potřebují prostor před sebou, a ten v podkroví často chybí. Řešením jsou výsuvné zásuvky nebo skříně s posuvnými dvířky, které nepotřebují boční prostor. Postel dejte do stojné zóny, ideálně tak, aby hlava byla u vyšší stěny. Pokud spíte pod šikminou, počítejte s tím, že se ráno posadíte jen na jedné straně – a tomu přizpůsobte orientaci postele.
Typická chyba je nákup klasické hluboké skříně, která se do podkroví nevejde kvůli hloubce, ne kvůli šířce. Další častý omyl je zapomenout na větrání. V podkroví se drží teplý vzduch a vlhkost, takže bez průvanu nebo rekuperace se vám tam začne tvořit plíseň. Nechte u šikminy alespoň pár centimetrů mezery pro cirkulaci vzduchu, i když tam chcete mít nábytek až ke zdi.
Nejdřív si změřte výšku v několika bodech – u okna, ve středu a u zdi, kde je šikmina nejníž. Výška se totiž mění s každým krokem do strany. Rozdělte prostor na tři pásy: stojnou zónu, kde se dá normálně stát a chodit, sedací zónu, kde se vejdete vsedě, a podlézací zónu u zdi, kam patří jen úložné boxy a zásuvky. Právě podlézací pás je nejcennější, protože tam se vejde spousta věcí, které jinde nemáte kam dát.
Světlo řešte dřív než nábytek. Stropní lustr v nízkém podkroví většinou oslní a stejně nedosáhne do rohů. Lepší jsou nástěnné lampy nebo bodovky u podlahy, které nasvítí cestu a nebudou vám překážet. Zásuvky a vypínače plánujte tak, aby byly dosažitelné i v podlézacím pásu – jinak budete každý večer lézt po čtyřech k prodlužovačce.
