Nábytek na míru je nejlepší řešení, ale i s hotovými kusy se dá pracovat. Kombinujte nízké komody s výškově nastavitelnými nohami, které vyrovnají nerovnou podlahu. Podlahu nechte světlou, aby odrážela denní světlo. Ať už jde o ložnici, nebo pracovnu, vždy nejdřív zkuste, jak se v prostoru cítíte vsedě i vestoje. Teprve pak objednávejte cokoli dalšího.
Když se příčka ohne, spára se rozejde Křížový rošt vzniká spojením hlavních profilů s příčnými. Příčné profily se vkládají kolmo mezi hlavní a jejich osová vzdálenost nesmí přesáhnout 500 mm. U velkoformátových desek se doporučuje 400 mm. Spojování se dělá křížovými spojkami, které musí být zajištěné proti posunu. Pokud spojku jen nasunete bez zajištění, při montáži desky povolí a rovina se rozjede. Každý spoj dvou profilů na sebe musí dosednout celou plochou, jinak vznikne v roštu pružina, která se při dotahování šroubů prohne.
Teploty střídejte opatrně. Horký nápoj nebo polévka mohou drátek roztáhnout a studený nápoj zase citlivost zubů zhoršit. Nechte jídlo i pití chvíli vychladnout. Když jíte venku, noste s sebou malý cestovní kartáček a mezizubní kartáček. Po jídle v restauraci si zajděte na toaletu a zuby si vyčistěte – je to rychlejší než řešit později skvrny nebo uvolněný drátek.
Velkoformátové sádrokartonové desky o rozměrech 1200 × 3000 mm a více se chovají jinak než běžné desky 1200 × 2000 mm. Hmotnost jednoho listu o tloušťce 12,5 mm přesahuje třicet kilogramů a jeho plocha je téměř dvakrát větší. Křížový rošt, který má desky nést, proto nemůže vycházet z běžně udávané rozteče 400 nebo 600 mm. Pokud ho poddimenzujete, deska se prohne, spáry popraskají a veškerá práce přijde vniveč.
Křehké štrúdlové těsto z domácí mouky stojí na dvou věcech: poměru tuku a mouky a správné teplotě. Domácí mouka má nižší a proměnlivější obsah lepku než ta z obchodu, proto se těsto chová jinak. Pokud ho budete hníst příliš dlouho, lepek se rozvine a místo křehkosti dostanete tuhou placku. Cílem není hladké těsto jako na chleba, ale těsto, které drží pohromadě, přitom se drolí.
Na hygienu myslete předem. V koupelně připravte dva vlastní ručníky, dvě utěrky a kelímky na kartáčky. Pokud má návštěva vlastní kartáček, tím lépe. Vysvětlete dětem, kde je toaleta a jak se pouští voda, aby se v noci nezdržovaly hledáním. Typická chyba je nechat jednu společnou utěrku – děti si pak nevědí rady a utírají se do ručníku. Drobná nepříjemnost, která ale zbytečně kazí dojem.
Spád vytváříte už v podkladu, ne tlustou vrstvou lepidla pod obkladem. Pro běžnou sprchu stačí sklon kolem jednoho až dvou procent směrem k vpusti, u mozaiky se dá jít i mírně výš, protože malé formáty kopírují nerovnosti lépe než velkoformátové dlaždice. Vpust umístěte tak, aby byla přístupná pro revizi, a nikdy ji neposazujte do rohu, kde se spád láme do dvou rovin. Střed místnosti bývá nejvyšší bod, odtud voda odtéká přirozeně.
Častou chybou je vynechání příčných výztuh v místech, kde se desky stýkají. Další chybou je kotvení obvodového rámu pouze do sádrokartonu nebo do pěnové izolace. Rám musí držet v nosné konstrukci, ať už jde o beton, cihlu nebo dřevo. Šrouby do profilů se nesmí dotahovat silou, protože se protlačí plechem a spoj ztratí pevnost. Vždy se používají šrouby pro spojování plechů, ne běžné vruty do dřeva.
Rekonstrukce jádra zpravidla zmenší koupelnu na rozměry, kde každý centimetr rozhoduje. Největší problém nevzniká u obkladů samotných, ale u skladby podlahy. Spádování musí odvést vodu ze sprchy, obklad musí navazovat na stěny, a přitom nesmí vzniknout práh, o který se bude zachytávat odtok. Pořadí prací je proto pevně dané: nejdřív rozvody, pak spádová vrstva, potom hydroizolace, teprve nakonec obklady.
Kontrola před spárováním je poslední možnost něco změnit. Nechte podlahu proschnout a zkuste, jak voda odtéká. Pokud se někde tvoří louže, je lepší jednu řadu dlaždic vyjmout a spád předělat, než později bourat celou koupelnu kvůli zatékání do nižšího podlaží. U malých koupelen se také vyhněte prahu do chodby, pokud to konstrukce dovolí, a spád řešte celoplošně. Výsledkem má být suchá podlaha i po sprše a obklad, který drží rovinu.
U malé koupelny se vyplatí zvolit na podlahu menší formát, klidně mozaiku, a na stěny naopak velký formát, který opticky zvětší prostor. Spáry mezi stěnou a podlahou nevyplňujte tvrdou maltou, ale pružným tmelem, aby dilatační pohyby nepraskly obklad. Odtok nechte vždy v nejnižším bodě a po položení zkontrolujte skutečný spád litím vody, ne vodováhou. Voda se nesmí zdržovat v žádném rohu.
