Před zahájením si napište seznam činností, které v bytě děláte každý den, a u každé poznamenejte, co ji komplikuje. Rekonstrukci pak plánujte tak, aby odstranila právě tyto překážky. Nenechte se vtáhnout do rozhodování podle katalogů; rozhodujte podle toho, jak se v prostoru budete pohybovat vy. Dobře provedená rekonstrukce se nepozná podle toho, co je vidět na první pohled, ale podle toho, že si po půl roce všimnete, jak málo věcí vás při běžném dni zdržuje.

Průběh hry držte v tempu. Na začátku dětem vysvětlete, co hledají a jak poznají, že jsou na konci. Pokud jich jde více, rozdělte je do dvojic, aby se nehádaly o jedinou indicii. Dospělý jde s nimi, ale nezasahuje, dokud si děti neřeknou o nápovědu. Odměna na konci nemusí být velká, stačí malá sladkost nebo předmět, který si samy vyrobí. Po hře si společně projděte, která indicie byla nejtěžší, a příště ji udělejte jednodušší.

Barevný rozdíl nemusí být problém, když ho zopakujete. Když má podlaha šedý nádech a nábytek teplý hnědý tón, použijte stejný šedý odstín ještě na dvou dalších místech – na rámu obrazu, na úchytkách nebo na textilu. Opakování stejného tónu v místnosti vytvoří řád a oko ho přijme jako záměr, ne jako náhodu. Jednorázový kontrast působí rušivě, opakovaný působí úmyslně.

Rekonstrukce se často zvrhne v soutěž o to, kdo má lesklejší kuchyňskou desku nebo modernější obklad. Jenže skutečnou hodnotu pro každý den nepřináší vzhled, nýbrž to, co vám ušetří pohyb, čas a nervy. Než začnete vybírat barvy a materiály, projděte si byt v běžném dni a všímejte si, kde vás něco zdržuje, bolí nebo zlobí. Právě tam se investice vrátí nejrychleji.

Poslední věc, kterou lidé podceňují, je světlo a barva. Tmavý nábytek v tmavé úzké chodbě pohltí prostor. Světlé dřevo nebo lakované povrchy s matnou úpravou chodbu nezvětší, ale nenechají ji působit stísněně. Jedno světlo uprostřed stropu stačí jen málokdy; přidejte nástěnné svítidlo nad věšák, aby bylo vidět na zipy a tkaničky. A pak je tu ještě jedna maličkost: zrcadlo. Ne velké, ale umístěné tak, aby odráželo okno nebo světlý bod. První dojem z chodby totiž nedělá nábytek sám, ale to, kolik v ní zbylo místa na člověka.

Nejdřív změřte skutečnou výšku podlahy v místě budoucího odtoku a v nejvyšším bodě místnosti. Rozdíl určuje maximální spád. Pro malou koupelnu stačí 1 až 2 procenta, tedy 1 až 2 centimetry na metr. Větší spád se špatně obkládá a voda odtéká zbytečně rychle, menší zase nechá louže. Spád veďte vždy jedním směrem k odtoku, nikdy ne křížem přes více rohů. Pokud to jde, umístěte odtok tak, aby byl přístupný pro čištění a aby kolem něj vznikl pravidelný kužel.

Hydroizolace a obklady se dělají ve správném pořadí Hydroizolační stěrka se nanáší na vyzrálý potěr, ne na čerstvý beton. U jádra se často spěchá a potěr se překryje dřív, než vyschne. Vlhkost pak zůstane pod izolací a časem se projeví mapami na dlažbě. Stěrku nanášejte ve dvou vrstvách křížem, v rozích vložte těsnicí pásy a kolem odtoku manžetu. Teprve po vytvrdnutí lepte obklady. Na podlahu volte menší formát s protiskluznou úpravou, lépe se přizpůsobí spádu a nebude klouzat mokrá.

Teplé a studené odstíny držte v jedné linii Moderní podlahy bývají studené: šedé vinylové lamely, světlý jasan, betonová stěrka. Dřevěný nábytek má naopak tendenci k teplým oranžovým tónům. Nejčastější chyba je míchat je bez prostředníka. Řešení je jednoduché: buď zvolte nábytek v přirozeně šedohnědém odstínu – ořech, mořený dub, pařený buk – nebo podlahu doplňte velkým textilním prvkem v teplém odstínu, který oba světy propojí. Koberec, závěs nebo čalounění pohovky dokážou přechod vyhladit víc než jakákoli barva na zdi.

Pozor na lesk. Vysoce lesklá podlaha odráží světlo a ztmavuje vše, co na ní stojí. Nábytek pak vypadá tmavší, než ve skutečnosti je. Pokud nechcete měnit podlahu, zvolte matný lak na nábytek a vyhněte se černým deskám. Na matné podlaze se naopak dobře vyjímá i tmavší dřevo, protože se světlo nerozptyluje do stran.

Všímejte si i toho, jak je dřevo opracované. Moderní podlaha s hladkým povrchem snese nábytek s výraznou kresbou, ale ne už příliš rustikální, hrubě opracované desky. Naopak k podlaze s viditelnou texturou a matným lakem patří nábytek s přiznanou strukturou. Pokud se tvary a povrchy hádají, vzniká dojem nepořádku, i když je místnost uklizená.

Při lepení držte stejnou tloušťku lepidla po celé ploše. Zubatá stěrka se nasazuje kolmo na směr spádu, jinak se vlny srovnají jen zdánlivě. Dlaždice vtlačujte do lepidla a kontrolujte vodováhou v obou směrech. Typická chyba je, že se spád dělá až lepidlem pod dlažbou. Tenká vrstva lepidla spád neudrží a po pár měsících se objeví dutiny. Další častá chyba je velká spára u stěny, kde pak drží voda. Spáru u stěny nechte pružnou a utěsněte ji trvale elastickým tmelem.