Než začnete stavět, spočítejte si také náklady na nářadí. Pokud nic nemáte, je výhodnější si potřebné vybavení (míchačku na tmel, brusku, vodováhu) pronajmout. Může se to zdát jako drobnost, ale pronájem za pár dní se vyšplhá na částku, kterou byste raději dali na kvalitní materiál. A naopak, pokud máte vše doma, ušetříte. Ať už se rozhodnete pro svépomoc nebo firmu, vždy si udělejte rezervu alespoň deset procent – ceny materiálu se mění a v průběhu stavby vždy něco chybí. S přesným rozpočtem se vyhnete nepříjemným překvapením a výsledná stěna bude stát za to.
Na závěr jednu důležitou radu — vždy si nechte od dodavatele písemně potvrdit, co je v ceně zahrnuto. Mnoho lidí překvapí příplatky za demontáž starého stropu, odvoz suti nebo za úpravu povrchu po montáži. Pokud vše proběhne podle plánu, podhled vám bude sloužit dlouhá léta, ale jedině tehdy, když mu věnujete dostatek pozornosti při přípravě i realizaci. Pak se vyhnete nepříjemným opravám a zbytečným výdajům.
Spáry a rohy jsou nejčastějším zdrojem problémů Nejdůležitější krok přichází po zašroubování desek. Všechny spoje, rohy a místa kolem vývodů vody přelepte těsnicí páskou a zatmelte vodovzdorným tmelem. Nevynechávejte žádný spoj, i když se zdá být nepatrný. Do spár se totiž dostane vlhkost z lepidla na dlaždice, a pokud není spoj utěsněný, deska nasákne vodu a začne se drolit. Tmel nechte důkladně zaschnout, nejlépe dvacet čtyři hodin, a teprve poté nanášejte hydroizolační stěrku. U sprchových koutů doporučuji provést hydroizolaci do výšky alespoň dvou metrů, v ostatních místech postačí asi půl metru nad umyvadlo.
U křivek, jako jsou oblouky u schodišť nebo atypické tvary, se nevyhnete ručnímu řezání. Sádrokartonovou pilkou nebo ocaskou veďte plynulé tahy, ale pamatujte: papír řežte vždy z lícové strany. Pokud řežete z rubu, papír se nadzvedne a hrana je zubatá. Pro velmi tenké křivky můžete desku naříznout nožem a vylomit malé kousky, ale to vyžaduje cvik – raději si na zkoušku vezměte odpadní kus.
Když už mluvíme o nářadí, nezapomeňte na kvalitní řezací podložku nebo desku stolu, kterou nechcete poničit. Sádrokarton je měkký, takže i obyčejný kuchyňský stůl se snadno poškrábe. Použijte kus dřevotřísky nebo polystyrenu, na který desku položíte. Co se týče cen, odlamovací nůž koupíte za pár desítek korun, kvalitnější řezák na sádrokarton stojí o něco víc, ale vydrží léta. Pila na sádrokarton vyjde na stovky korun, fréza do vrtačky pak v řádu stovek až tisíců – vše záleží na značce a provedení.
Při montáži dbejte na dvě věci: dostatečnou nosnost a správné kotvení. Pro keramický obklad volte profily s menší vzdáleností (např. 40 cm) a desku přišroubujte každých 20–25 cm. Pokud plánujete těžký obklad (např. velkoformát), přidejte pod deskou další nosné profily. Typická chyba je montovat desku přímo na původní zeď bez vzduchové mezery – to pak keramika praská vlivem pnutí.
Než začnete řezat, rozmyslete si, zda budete desku kotvit na stěnu nebo do stropu. U stropních desek se vyplatí řezat už na zemi a pak manipulovat s celým kusem. U stěn můžete řezat na místě, ale vždy mějte po ruce vodováhu a tužku, abyste si linie přesně vyznačili. Typická chyba: lidé změří otvor příliš narychlo a pak deska nesedí. Raději měřte dvakrát, řežte jednou. Pokud chcete ušetřit, naučte se počítat s tloušťkou desky – standardně 12,5 mm – a předvídejte, kde budou spoje.
Jak na rovný řez a kdy použít pilku či frézu Nejčastější chybou je tlačit na nůž příliš silně a řezat desku na jednu cestu. Správný postup: sádrokarton položte na rovnou podložku, přiložte kovové pravítko a ostrým nožem proveďte jeden plynulý řez do hloubky asi tři milimetry. Pak desku zlomte přes hranu stolu a prořízněte papír z druhé strany. Tím získáte čistou hranu bez nutnosti broušení. Pro podélné pásy se vyplatí použít speciální řezák s dvěma kotouči, ale dobře poslouží i obyčejný odlamovací nůž s vyměnitelnými čepelemi.
Pokud chcete zcela eliminovat riziko, naneste na desku ještě tekutou hydroizolační fólii. Tato vrstva musí sahat minimálně 10 cm nad úroveň budoucího obkladu a důkladně přetáhněte i všechny rohy a prostupy. Bez ní se vlhkost dostane do sádrokartonu a způsobí jeho degradaci – a to i přesto, že je deska impregnovaná.
Rozdělte rozpočet na tři hlavní části: nosná konstrukce, opláštění a povrchová úprava Nosnou konstrukci tvoří profily, které se kotví do podlahy, stropu a stěn. Kromě klasických nosných profilů potřebujete i spojky, závěsy nebo rohové profily. U dveřního otvoru musíte zpevnit rám nosnými profily nebo dřevěným hranolem. Na to se často zapomíná, a pak dveře nedrží a stěna se vlní. Počítejte s tím, že každý otvor v konstrukci (dveře, revizní dvířka) prodraží stěnu minimálně o materiál na ztužení a více hodin práce.
