Nikdy nečištěte zuby zvířeti, které má silně zarudlé dásně, krvácí nebo má zubní kámen v pokročilém stádiu. V takovém případě je nejdřív potřeba veterinární vyšetření a odstranění kamene ultrazvukem v anestezii. Domácí škrabky a „svépomocné” odstraňování kamene jsou nebezpečné: poškodí sklovinu a mohou zavleknout infekci. Stejně tak nepoužívejte jedlou sodu, peroxid ani lidské ústní vody.
Typická chyba je pořídit dlouhé vodítko a doufat, že pes přestane tahat sám. Opak je pravdou. Čím delší vodítko, tím větší rozběh a silnější cuknutí na konci. Další chyba je držet vodítko permanentně napnuté. Pes se pak učí, že napnutí je normální stav, a tahá pořád. Správně je vodítko povolené, dokud pes jde u vás, a okamžitě zkrácené, jakmile zrychlí. Trestání cuknutím bez výcviku vede jen k tomu, že pes začne tahat ještě víc nebo se začne bát.
Kdy vyvolat zvracení a kdy raději
Typické chyby: trestání po návratu (pes nespojí trest s činem), dlouhé loučení s mazlením, nebo naopak ignorace psa celý den. Dále pak náhlé dlouhé odchody bez přípravy. Někteří majitelé si pořizují druhého psa, aby problém vyřešili – to funguje jen zřídka, protože úzkost je vázaná na konkrétní osobu. Pokud se stav nezlepší během několika týdnů, vyhledejte odborníka na chování zvířat. Separační úzkost se dá zvládnout, ale chce to trpělivost a hlavně žádné zkratky.
Během letu kočku nekrmte, ale nabídněte jí vodu z misky, kterou připevníte ke dvířkům přepravky. Vyhněte se otevírání přepravky za letu, i když kočka mňouká – mohla by utéct. Po přistání vyčkejte, až se letadlo zcela zastaví, a teprve pak přepravku opatrně vyndejte. Na letišti v cílové destinaci se vyhněte horkým místům a přímému slunci. Pokud cestujete do zahraničí, ověřte si, zda země nevyžaduje karanténu nebo speciální veterinární dokumenty.
Výběr délky vodítka pro psa, který tahá, bývá podceňovaná věc. Většina majitelů řeší spíš typ obojku nebo postroje, ale právě délka rozhoduje o tom, jestli bude procházka městem zvládnutelná, nebo se změní v přetahovanou. Ve městě platí jiná pravidla než na louce. Úzké chodníky, přechody, koše, výlohy a kolemjdoucí vytvářejí tlak, na který pes reaguje jinak než v otevřeném prostoru.
Kdy je lepší kratší a kdy delší varianta Kratší vodítko se hodí do dopravní špičky, na přechodech a v obchodech. Umožňuje rychle zkrátit úchop a udržet psa u nohy bez složitého přehmatávání. Delší vodítko, zhruba 1,5 až 2 metry, má smysl na klidnějších ulicích nebo v parku, kde chcete psovi dopřát větší svobodu, ale stále ho mít na dosah. Pro tahání ale nikdy nepoužívejte automatické navíjecí vodítko. To psa odměňuje za tahání – čím víc táhne, tím víc se mu odvíjí. Při výcviku proti tahání je to nejhorší možná volba.
Základní pravidlo zní: čím rušnější prostředí, tím kratší vodítko. Pro pohyb v centru se osvědčuje délka kolem jednoho metru, maximálně 1,2 metru. Delší vodítko dává psovi prostor zrychlit a vystřelit dopředu, než stihnete zareagovat. Naopak příliš krátké vodítko, třeba třiceticentimetrové, nutí psa jít těsně u nohy, což při tahání znamená, že vás bude neustále strhávat do strany. Hledejte kompromis, kdy má pes dost prostoru na přirozený krok, ale vy máte kontrolu nad jeho pozicí.
Důležitá je i šířka a materiál. Silné, tuhé vodítko se do ruky nevejde a při tahu řeže. Tenčí, ale pevné vodítko s měkkou úchopovou smyčkou se drží lépe. Pokud pes silně tahá, pomůže vodítko s druhou rukojetí blíž k obojku – můžete ho přepnout na kratší úchop v rizikové situaci a zase prodloužit. Vyhněte se řetízkům a kovovým prvkům, které na městě zbytečně chrastí a psa rozptylují.
Pes, který se před spaním stáčí do klubíčka, nehledá prostor pro natažené tlapy. Hledá dutinu, kterou si může obtočit kolem vlastního těla. Běžný oválný pelíšek mu sice poskytne místo, ale jeho okraje jsou často příliš měkké nebo příliš nízké na to, aby se do nich mohl opřít čenichem, bokem i ocasem zároveň. Výběr proto nezačíná u barvy nebo materiálu, ale u geometrie: hluboký, kruhový nebo vejčitý tvar s vyšším obrubou je pro stáčivé spáče přirozenější než obdélníková bouda.
Než vyrazíte do města, změřte si, jak daleko od vás pes skutečně potřebuje být, aby šel pohodlně. Vezměte ho na klidné místo a zkuste různé délky. Zjistíte, že ideální je často kratší, než jste čekali. Délka vodítka sama tahání nevyřeší, ale špatně zvolená délka ho spolehlivě zhorší. Začněte u metru, přizpůsobte úchop situaci a trénujte důsledně. Město pak přestane být bojištěm.
