Mnohem lepší strategií než otáčení je pravidelné otáčení o 180 stupňů v rovině. Tím se sice nezmění strana, na které spíte, ale rozloží se tlak na různé části matrace. Tímto způsobem předejdete trvalému proležení v oblasti pánve nebo ramen. Ideální je matraci takto otočit jednou za tři až čtyři měsíce. Pokud ji máte jen krátkou dobu, můžete to dělat častěji. Důležité je ale nedělat to mechanicky podle kalendáře, ale vnímat, kdy si sedák začíná „pamatovat” vaši postavu.
Šedá, nebo světlý len? Vyberte barvu, která mizí z očí Syté barvy a výrazné vzory na velkých plochách v malé místnosti působí stísněně. Světlé odstíny béžové, šedé nebo modrošedé odrážejí denní světlo a oči je neberou jako překážku. Nechte si vzorek látky doma a položte ho na místo, kde bude pohovka stát — podívejte se na něj večer při umělém osvětlení, protože některé tkaniny mění odstín.
Když přijde řeč na výběr matrace, většina lidí tápe mezi pěnou a pružinami. Obě varianty mají své věrné zastánce, ale rozhodování podle reklamních sloganů nebo ceny je cesta do pekla. Nejde o to, která technologie je „lepší” – jde o to, která sedne vašemu tělu, spánkové poloze a teplotním preferencím. Než půjdete do obchodu, zjistěte si, co jednotlivé materiály skutečně umí, a hlavně, kde mají limity.
Nakonec zvažte kvalitu materiálů a zpracování. U zakázky obvykle dostanete masivní dřevo, kvalitní kování a precizní povrchovou úpravu. To se projeví na životnosti – pokud nábytek na míru vyrobí dobrý řemeslník, vydrží i desítky let. Sériový nábytek se často vyrábí z dřevotřísky nebo MDF s tenkou fólií, která se na hranách snadno poškodí. Pokud tedy kupujete nábytek do dětského pokoje, kde se čeká velké opotřebení, nebo do kuchyně, která se používá denně, vyplatí se zvážit zakázku. Naopak do hostinského pokoje, který se používá párkrát do roka, sériový kus bohatě stačí. Důležité je si ale předem ověřit pověst truhláře nebo studia – podívejte se na reference z minulých projektů a zeptejte se na použité materiály. Vyhnete se tak případům, kdy zaplatíte za „míru” i běžnou sériovou kvalitu.
Základním kritériem jsou nestandardní rozměry. Pokud máte šikmý strop, niku pod schody, nebo zeď s nepravidelnými úhly, sériový nábytek nikdy nevyužije prostor na sto procent. V takovém případě je nábytek na míru jednoznačně správná volba. Truhlář nebo čalouník dokáže vyrobit úložný prostor přesně do centimetru, a vy tak získáte funkční úložiště i v místech, kde by jinak zůstal mrtvý prostor. Pozor ale na jednu věc – před zaměřením si ověřte, že jsou stěny skutečně rovné a že nedochází k jejich pohybu (například u dřevostaveb). Jinak hrozí, že se nábytek po čase „rozejde” a vzniknou mezery.
Pokud už postel máte a zjistíte, že je nevyhovující, nemusíte kupovat novou. Můžete zvýšit postel pomocí podložek pod nohy nebo naopak ubrat výšku výměnou nízkého roštu. U čalouněných postelí je často možné upravit výšku nožiček. Důležité je, aby výsledná výška byla bezpečná pro vaše každodenní pohyby. Správná výška postele totiž není jen o komfortu, ale i o prevenci pádů – a to ocení každý, kdo vstává v noci na toaletu.
Praktickou variantou je sedací souprava s úložným prostorem, kde můžete ukrýt deky, polštáře nebo sezónní věci. Ale pozor, ne každý úložný mechanismus je pohodlný a přístupný. Vždy si vyzkoušejte, jak se zvedá sedák, zda nevyžaduje příliš síly a zda se klapka neopírá o zeď. Stejně důležité je, aby se rozkládací část snadno ovládala a nevyžadovala demontáž konferenčního stolku. Pokud byt obýváte sami a hosté spí pouze výjimečně, je lepší zvolit menší rozkládací křeslo než velký rozkládací gauč, který denně zbytečně zabírá podlahu.
Když postel řešíte pro staršího člověka nebo po úrazu Pro seniory nebo lidi s omezenou pohyblivostí platí jiná pravidla. Čím je postel nižší, tím je vstávání obtížnější, protože se musíte zvedat z podřepu bez opory. Zde je vhodné zvolit výšku, která umožní usednout na okraj a pak se odrazit rukama z matrace. Ideální je, když máte kolena v úrovni kyčlí nebo jen mírně výš. Současně dbejte na to, aby nohy dosáhly na podlahu – pokud byste se vznášeli, ztrácíte stabilitu. U starších osob pomáhá i přidání madla k posteli, ale samotná výška musí být nastavena tak, aby se nemuseli natahovat.
Pro běžné spaní, tedy pro člověka bez vážných ortopedických potíží, je praktickým kompromisem kombinovaná matrace – vrstva studené pěny na pružinovém jádru. Nabízí oporu pružin a pohodlí pěny bez jejích tepelných nedostatků. Při výběru se řiďte hmotností: lidé s vyšší váhou by měli volit tvrdší varianty s hustší pěnou, lehčí jedinci si vystačí s měkčí. A vůbec nepodceňujte tloušťku – příliš tenká matrace (do 15 cm) nikdy neposkytne dostatečnou oporu pro těžší partie těla.
