Další častý problém je parazitární zátěž. Hustá srst je útočištěm pro roztoče a vši. Prohlížejte kůži u kloaky a pod křídly, zda nejsou vidět drobné černé tečky nebo svědivé strupy. Při zjištění parazitů je nutné zasáhnout okamžitě, protože srst se hůře čistí než peří. Preventivně udržujte suchý výběh a měňte podestýlku častěji než u běžných plemen. Chemické přípravky používejte jen ty, které jsou výslovně určené pro drůbež, a dodržte ochrannou lhůtu.

Kde se láme barva žloutku a tloušťka skořáp

Zdroje z kuchyně jsou spolehlivé a levné: nastrouhaná mrkev, dýně, červená řepa, kapusta, cibule a česnek. Česnek navíc působí antisepticky. Slepicím ale nedávejte zmrzlou zeleninu – rozpouštějte ji při pokojové teplotě. Také mléčné výrobky v malém množství (tvaroh, jogurt) dodají vitamíny A a D. Pokud slepice přestanou žrát nebo mají průjem, vitamíny na týden vysaďte a pak začněte znovu v poloviční dávce. Sledujte barvu skořápek a aktivity – to je nejlepší zpětná vazba.

1. Počet slepic určuje vše ostatní. Nejprve si řekněte, kolik nosnic chcete chovat. Podle toho spočítejte vnitřní plochu kurníku i velikost výběhu. Zahltíte-li malý kurník příliš mnoha slepicemi, začnou se mezi sebou klovat, hnízda se zašpiní a nemoci se šíří rychleji. Raději postavte o něco větší, než se na první pohled zdá nutné. Místo navíc využijete pro krmítko, napáječku a prostor, kam se slepice mohou uchýlit.

Zápach v kurníku nevzniká jen z trusu. Je to kombinace vlhkosti, rozkladu organické hmoty, amoniaku z moči a omezené výměny vzduchu. Pokud kurník větráte málo, amoniak se drží u podlahy, dráždí dýchací cesty nosnic a zápach se stupňuje. Vápnění samo o sobě nestačí, stejně jako samotné větrání. Funguje teprve kombinace obojího: vápno snižuje kyselost prostředí a tím i uvolňování amoniaku, vzduch odvádí vlhkost a plyny ven.

Jak vybrat přípravek podle toho, proti čemu bojuje

Vzduch musí mít kam odcházet. Kurník potřebuje přívod čerstvého vzduchu dole a odvod nahoře, ideálně na protilehlých stranách. Pokud máte jen jedno okno, přidejte větrací štěrbinu u stropu a druhou u podlahy, obě zakryté pletivem proti ptákům a hlodavcům. V zimě větrejte krátce a intenzivně, ne celý den naplno – průvan způsobuje nachlazení. Vlhkost udržujte pod 70 procenty. Pomůže i hlubší suchá podestýlka, která vsakuje vlhkost, a pravidelný úklid trusu alespoň dvakrát týdně.

Typická chyba je sypat vápno na mokrou podestýlku. Vznikne kaše, která se rozkládá a zapáchá ještě víc. Další chyba je vápnit příliš silnou vrstvou – práší, dráždí oči a slepice ho zbytečně vdechují. Vápno také nepoužívejte společně s kyselými čisticími prostředky, reakce uvolňuje teplo a výpary.

Když zapáchá i po vápnění a větrání, hledejte příčinu jinde. Často je to ucpaný odpad, mokré dřevo ve střeše nebo přemnožené hlodavce pod podlahou. Zkontrolujte také napáječky, zda neprosakují. Někdy stačí přidat do krmiva trochu drceného dřevěného uhlí, které váže plyny ve střevech. Účinek se dostaví během několika dní, ne hned. Vápnění opakujte podle potřeby, obvykle při každém větším úklidu, a větrání berte jako každodenní povinnost, ne jako sezónní akci.

Vápnění podestýlky a povrchů Na podlahu používejte nehašené vápno nebo pálené vápno, které se před aplikací nechá zhasit. Nikdy ho nesypte přímo pod slepice v práškové podobě, protože poleptá běháky i dýchací cesty. Nejprve vyberte trus, poté rovnoměrně rozprostřete tenkou vrstvu vápna po povrchu, přidejte novou podestýlku a teprve pak pusťte drůbež dovnitř. U stěn a hnízd používejte vápenné mléko – směs vápna a vody v poměru přibližně 1:3. Natírejte jím dřevěné povrchy, spáry a rohy, kde se drží vlhkost. Po zaschnutí vytvoří vrstva, která omezuje množení bakterií a plísní.