Sáňky jsou problém, protože zabírají hodně místa a mají ostré hrany. Když je ukládáte, obalte je starou dekou nebo je postavte na bok ke zdi. Nikdy je nenechávejte volně pohozené, aby přes ně někdo nezakopl. Kolo i sáně potřebují suché místo. Pokud balkon nemá střechu, investujte do voděodolné bedny nebo skříně. Nekupujte ale obří plastové boxy, které pak překážejí. Změřte si prostor a podle toho vyberte.
Prvním krokem je oddělit problémy, které se týkají světla, od těch, které se týkají zvuku a teploty. Světlo se řeší nejsnáze: dvě samostatné lampy na nočních stolcích, směrovatelné, s teplým a slabým světlem. Čtečka na jedné straně nesvítí do očí druhému, pokud má lampu za hlavou a ne proti posteli. Osvědčuje se také slabé noční světlo místo ostrého hlavního. Pokud jeden vstává dřív, pomůže závěs nebo rolety s dokonalým zacloněním — ne kvůli estetice, ale kvůli tomu, aby se ranní světlo neopřelo do spícího.
Zbytek vybavení vám na stěně půjčí: úvazek, jistítko, lano, magnézium. Kupovat si vlastní sadu po prvním lezení nemá smysl, protože ještě nevíte, jestli vás to chytne a jaký typ lezení vás bude bavit. Jídlo a pití si vezměte vlastní, automat na místě bývá předražený a v hodině intenzivního lezení vypijete víc, než čekáte. Malý ručník na ruce a magnézium v pytlíku oceníte víc než energetickou tyčinku.
Upevňování desek ke křížovému roštu se dělá šrouby do sádrokartonu ve vzdálenosti 15 až 20 centimetrů. Šrouby musí být zapuštěné tak, aby hlavička neprotrhla karton, ale zároveň držela. Příliš hluboké zapuštění oslabí desku, příliš mělké zase nedovolí zatmelení. Spoje desek se nikdy nesmí potkat na stejném profilu jako spoje roštu – vždy je posuňte. Mezi deskami nechte mezeru asi 2–3 milimetry, kterou vyplní tmel.
Nejčastější důvod, proč lidé po první návštěvě umělé stěny už nepřijdou, není slabá kondice ani strach z výšky. Je to půjčená výzbroj, která nesedí, a přehnaný výkon hned v první hodině. Tělo dostane dvě rány naráz: tlačí ho boty o číslo menší a ruce se zničí na převisu, na který ještě nemá sílu. Řešení je přitom jednoduché.
Základem je správné rozvržení. Obvodové profily se kotví do stěn ve stejné výšce jako nosné profily, jinak vznikne viditelný zlom. Podélné profily se kladou po 40 nebo 50 centimetrech podle tloušťky a hmotnosti desek, příčné je drží kolmo a zajišťují tuhost. Vzdálenost závěsů na nosných profilech se pohybuje mezi 90 a 120 centimetry, u těžších vrstev nebo delších rozponů ji zkraťte. Každý spoj dvou profilů musí být podepřen závěsem, ne jen „přilepen” k sobě. Právě tady vzniká nejvíc chyb: lidé šetří závěsy, spoje nechávají viset ve vzduchu a výsledkem je prohnutý strop.
Jak vypadá první hodina, aby neskončila odevzdáním Začněte na kolmé nebo mírně převislé stěně, ne na převisu. Prvních patnáct minut jen lezte vodorovně podél stěny, takzvaný travers. Naučíte se přesouvat váhu na nohy místo tahání za ruce. Pak zkuste dva až tři lehké výstupy, mezi nimi vždy odpočívejte, dokud se tep nevrátí k normálu. Když přestanete cítit předloktí, končete. Druhý den budete mít svalovou horečku i tak, ale ne takovou, abyste týden nemohli zvednout hrnek.
Grilování na malém balkoně má jiná pravidla než na zahradě. Nejde o to koupit co největší gril, ale sladit tři věci: prostor, který máte, způsob grilování a úklid. Než začnete vybírat náčiní, změřte si balkon a postavte se na místo, kde budete stát vy. Potřebujete kolem grilu alespoň 60 cm volného prostoru na manipulaci s poklicí a na odkládání potravin. Pokud se nevejdete, gril nepoužijete, i kdyby byl sebelepší.
Druhým ukazatelem je změna tvaru v rozích a na hranách. Pěna se láme nebo drolí v místech, kde je sedák přišroubovaný k rámu. Prohmatejte hranu sedáku mezi prsty – pokud ucítíte tvrdé hrudky nebo prázdná místa, pěna je ztvrdlá nebo rozdrolená. Častá chyba je řešit jen povrch: potah se přetáhne, ale výplň zůstane zhroucená a sedák se ohne během pár týdnů znovu.
Typické chyby začátečníků: lezení s rovnými pažemi a nataženými prsty, držení se chytů celou dlaní, když stačí dva prsty, a chození po špičkách, kde není žádná stopa. Další je srovnávání se sousedem na stěně. Někdo má za sebou deset let gymnastiky, jiný sedavou práci. Srovnávejte se s vlastním posledním výstupem, ne s cizím. A pokud vás instruktor upozorní, že máte špatně navázaný uzel, nechte si to vysvětlit dvakrát. Na tom závisí bezpečnost, ne ego.
Někdy je pach cítit jen na jednom místě, typicky uprostřed sedáku nebo v místě, kde se potí nejvíc. Zkuste přičichnout přímo k pěně – opatrně nadzvedněte potah v rohu a očichejte odkrytou výplň. Pokud je cítit kyselý zápach, výměna potahu nepomůže. Pěna se musí vyměnit, jinak se pach vrátí i po vyčištění.
