Čtvrtou zásadou je pravidelná kontrola a údržba. Jednou za čas zkontrolujte, zda se na balkoně netvoří plíseň, zejména v rozích a za prádelní šňůrou. Plíseň v prostředí znamená, že se vlhkost drží i tam, kde nemá. Šňůru otřete vlhkým hadrem a nechte uschnout. Prádlo nikdy neskládejte do koše, dokud není zcela suché. I malá vlhkost v koši stačí k tomu, aby se zápach vrátil během několika hodin.
Světlo v chodbě nesmí být jen jedno uprostřed stropu. Doplňte ho o osvětlení uvnitř police nebo nad věšákem, jinak budete v šatně hmatat po tmavých ramínkách. Barvy nechte světlé a matné, lesklé povrchy v úzkém prostoru zvýrazní každý otisk prstu. Poslední kontrola: projděte chodbou s plnými taškami. Pokud se po cestě nedotknete regálu ani věšáku, řešení funguje.
U knihovny platí, že těžké svazky patří dolů, lehké nahoru. Regál ukotvěte do zdi, protože v chodbě se do něj bude neustále narážet. Otevřené police vypadají vzdušně, ale prach se v nich drží víc než v uzavřené skříni. Jestliže chodba nemá okno, zvolte raději skříň s dvířky nebo alespoň s posuvnými dveřmi, které při otevírání neblokují průchod.
Když ani po výměně žárovky lampička nesvítí, problém je v objímce, vypínači nebo kabelu. Objímku poznáte podle tmavých stop po opálení. V takovém případě ji vyměňte celou, ne jen očistěte. Vypínač na kabelu se často opotřebí dřív než zbytek lampičky. Pokud při zapnutí slyšíte praskání nebo světlo problikává, vypínač vyměňte. Praskání znamená, že v místě přechází proud přes nedokonalý kontakt a vzniká teplo.
Nakonec se zaměřte na povlečení a postel. Prodyšné materiály (bavlna, len) snižují pocení, matrace by měla být stará maximálně deset let. Postel nechte alespoň 10 cm od zdi, aby vzduch mohl proudit. Když tyto úpravy provedete, rozdíl poznáte do týdne — lepší spánek, méně ranní únavy a vzduch, který nevoní po zavřeném bytě.
Chodba bývá to nejmenší a nejtmavší místo v bytě, a právě proto se v ní hromadí věci, které nikam jinam nepatří. Než začnete kupovat regály a věšáky, změřte si šířku průchodu. Pokud zůstane po odečtení hloubky nábytku méně než šedesát centimetrů, bude každodenní průchod nepříjemný a police se budou okamžitě plnit odloženými věcmi. Optimální je nechat volný pruh alespoň sedmdesát centimetrů, u delších chodeb osmdesát.
Rozdělte chodbu na dvě zóny podle toho, co děláte u dveří Knihovna patří blíž k obývacímu prostoru, šatna naopak k ložnici nebo ke vchodu. Rozdělení není samoúčelné: u vchodových dveří potřebujete rychlý přístup k botám a bundám, kdežto knihy oceníte tam, kde si můžete v klidu sednout. Mezi zónami nechte alespoň půl metru volné stěny, jinak se obě funkce budou mlátit a výsledkem bude jen nepořádek.
Pro šatní část volte věšákovou tyč umístěnou ve výšce, která odpovídá nejdelšímu oblečení. Pokud věšíte i kabáty, potřebujete tyč výš, ale pod ní už nezbude místo na boty. Řešením je dvouúrovňová tyč: horní na krátké bundy, spodní na kalhoty a sukně. Na dně nechte jednu řadu na boty, ne více. Dvě řady bot se v úzké chodbě vždy rozsypou do průchodu.
Největší chybou je cpát do chodby hluboké skříně. Mnohem lépe poslouží nízké nebo úzké police do výšky, které nezasahují do prostoru. Pokud je stěna dlouhá a úzká, zvažte knihovnu s hloubkou kolem dvaceti centimetrů. Vejde se do ní většina knih i několikařadých desek, a přitom nezabere místo, které potřebujete k procházení. Police veďte až ke stropu, ale jen po jedné straně, aby chodba nepůsobila jako tunel.
Nakonec se vyplatí omezit vlastní hluk v ložnici: televize, reproduktor a telefon u postele přidávají zvuk, který se mísí s tím zvenčí. Koberec, čalounění a knihovna pohlcují ozvěnu, takže stejný hluk ze schodiště vnímáte méně. Nepřehánějte to ale s měkkými povrchy, pokud máte vlhkou místnost. Před každou investicí si udělejte jednoduchý test: zalepte podezřelou spáru lepicí páskou, na hodinu zavřete okno a poslouchejte. Zjistíte, co skutečně funguje, a nezaplatíte za vrstvy, které problém neřeší.
Jak zjistit, jestli vám nad dveře vůbec něco vej
