Standardní postup při montáži začíná u parotěsné zábrany. Ta se umisťuje na teplou stranu izolace, tedy přímo pod sádrokarton. Pokud chcete dosáhnout funkční vzduchové mezery, nesmíte parotěsnou fólii pokládat přímo na izolaci, ale napnout ji mezi nosné profily tak, aby mezi ní a sádrokartonem vznikl prázdný kanál. Tento kanál by měl být odvětráván u okapu a u hřebene střechy, aby v něm mohl vzduch volně cirkulovat. Jednoduše řečeno: izolace zůstává na studené straně, mezera a fólie na straně vnitřní.
Poslední rada se týká schnutí. Nenechte se zlákat k tomu, abyste urychlili proces větráním nebo topením. Příliš rychlé vysychání barvy na sádrokartonu vede k prasklinám a šupinatění, zvláště pokud je v místnosti suchý vzduch. Ideální je teplota kolem dvaceti stupňů a mírné větrání, které odvede vlhkost, ale nezpůsobí prudké ochlazení stěny. Po dokončení druhé vrstvy nechte stěnu odpočívat alespoň jeden den, než začnete montovat police nebo se stěny dotknete nábytkem. Výsledek pak bude vypadat, jako byste si na malování pozvali profíka.
Samotné malování rozdělte na dvě vrstvy. První vrstva má barvu naředit vodou asi o deset procent, aby dobře přilnula a zvýraznila případné nedostatky. Po zaschnutí (obvykle po čtyřech hodinách) proveďte kontrolní přebroušení jemným brusným papírem a otřete stěnu suchým hadříkem. Druhá vrstva už jde v plné koncentraci a měla by být nanášena křížem – tedy kolmo na směr první vrstvy. Tím zajistíte rovnoměrné krytí a získáte hladký, profesionální povrch bez šmouh.
Mezi nejčastější chyby patří také malování při nedostatečném osvětlení. Barva nanesená za šera vypadá vždy jinak než na denním světle. Použijte proto pracovní lampu, kterou stěnu nasvítíte z boku – okamžitě uvidíte místa, která potřebují přebrousit nebo přetřít. A nikdy nenalévejte barvu do válečku přímo z plechovky, snadno do ní spadnou zaschlé kousky, které pak zůstanou na stěně jako nehezké hrudky. Barvu přelijte do čisté nádoby a míchejte ji těsně před použitím i v průběhu práce, protože pigment má tendenci klesat ke dnu.
Na co si dát pozor a jaké chyby nejčastěji kazí výsledek Nejčastější chybou je nanesení příliš silné vrstvy tmelu najednou. Tmel se pak smršťuje a vytváří nové praskliny. Vždy postupujte po tenkých vrstvách a každou nechte důkladně zaschnout. Druhou častou chybou je opomenutí výztužné pásky – bez ní se prasklina dříve či později objeví znovu. Také se vyvarujte broušení mokrého tmelu nebo použití hrubého brusného papíru, který zanechá rýhy.
Spáry a rohy: kde se láme profesionální výsledek Nejkritičtější místa jsou přechody mezi deskami a vnitřní rohy. I když jste spáry pečlivě zatmelili, po zaschnutí se sádra mírně propadá. Proto před malováním projeďte spáry jemným brusným papírem a zkontrolujte je proti světlu – stačí naklonit lampu a uvidíte každou nerovnost. Vnitřní rohy nevymalujte válečkem, ale štětkou, a to s barvou zředěnou o deset procent, aby se lépe roztírala. Pokud byste nechali spáry bez broušení, po nanesení první vrstvy se na nich objeví tmavé linky, které už nezmizí.
Sádrokarton je vděčný materiál, ale jen do chvíle, než na něj začnete nanášet barvu. Jeho povrch je savý, nerovný a plný spár, které se rychle projeví, pokud podceníte přípravu. Než otevřete plechovku, věnujte čas broušení a napenetrování. Vynechání základního nátěru je nejčastější chybou: bez něj barva vsákne nerovnoměrně a na stěně zůstanou matné fleky, které už ničím nezakryjete.
Druhým krokem je správná volba válečku. Na hladký sádrokarton nesahávejte po molitanovém, ten zanechává na povrchu bublinky a nestejnoměrnou strukturu. Ideální je váleček s krátkým vlasem, který barvu rovnoměrně rozprostře. Pozor také na tlak – váleček veďte plynule, bez silného přitlačování, jinak se na stěně objeví viditelné pruhy. Vždy pracujte odshora dolů a jednotlivé pruhy nechte mírně přesahovat, aby nevznikaly suché okraje.
Pokud se prasklina objevuje opakovaně na stejném místě i po opravě, je na místě zvážit statické příčiny, jako je sedání budovy nebo vibrace od dopravy. V takovém případě pomůže spíše pružný tmel, který snese mírné pohyby. Pro běžné domácí opravy ale platí, že trpělivost a dodržení postupu vyřeší většinu problémů. Než začnete, připravte si vše potřebné a nespěchejte – výsledek pak vydrží roky.
Pokud je prasklina rozsáhlejší nebo se opakovaně vrací, je pravděpodobné, že problém je v nosné konstrukci nebo v pohybech rámu. V takovém případě pomůže pouze vyříznutí poškozené části desky a její nahrazení novou. Řez proveďte ostrým nožem, ideálně podle profilu nosného roštu. Nový kus sádrokartonu upevněte k profilům pomocí vrutů do sádrokartonu, spoje přelepte výztužnou páskou a zatmelte. Tento postup je sice pracnější, ale výsledná oprava je trvanlivá a neprojeví se na ní další praskliny.
