Typickým neduhem je používání příliš mnoha dekorací najednou. Když do malého panelákového pokoje naskládáte dřevěné sošky, kamenné misky i tři druhy koberců, výsledek bude spíš nepřehledný a stísněný. Mnohem lépe funguje princip méně je více. Vyberte si dva až tři materiály a ty střídejte – třeba dřevo v kombinaci s lnem a kamenem. Tím vytvoříte ucelený dojem, aniž byste museli měnit celý byt.
Samotná stěrka se nanáší až po úplném vytvrdnutí hydroizolace, obvykle po 12–24 hodinách. Naneste dvě tenké vrstvy o tloušťce do 3 mm, ne jednu silnou – silná vrstva praská a špatně schne. Mezi vrstvami nechte odstup 6–12 hodin podle vlhkosti vzduchu. Po zatvrdnutí povrch přebruste na požadovaný vzhled a ošetřete ochranným lakem. Bez laku se stěrka zašpiní a voda do ní začne vsakovat, i když je podklad izolovaný.
Lití provádějte v pásech od vzdálenějšího rohu ke dveřím. Směs vylévejte na zem a nechte ji samovolně téct, případně ji rozhrňte kovovou stěrkou. Vzduchové bubliny odstraníte krátkým přejetím válečku s bodlinami – ale jen jednou, ve dvou směrech. Pokud byste válečkovali opakovaně, narušíte strukturu a povrch se začne „trhat”.
Při výběru automatického uzávěru si dejte pozor na dva detaily. Zaprvé, ventil musí být vybaven filtrem, aby ho neucpaly nečistoty z potrubí. Zadruhé, měl by mít manuální přepínač, abyste mohli přívod vody otevřít i bez elektřiny, kdyby systém selhal. Častou chybou je montáž uzávěru na staré a zkorodované trubky — ventil pak těsní špatně a může se časem zablokovat. Rovněž nezapomeňte, že senzory reagují na vodu, ne na vlhkost vzduchu. Neumisťujte je do těsné blízkosti zdroje páry, jako je rychlovarná konvice, protože by mohly spustit planý poplach.
Typickou chybou je použití prodlužovacího kabelu nebo rozdvojky. U indukční desky to není přípustné – musí být připojena na samostatný obvod, který není zatížen jinými spotřebiči. Další častou chybou je záměna fází při zapojování na 400 V: pokud prohodíte fáze, deska se nerozběhne, ale může dojít k poškození modulu. Vždy proto označte vodiče a postupujte podle barevného značení (černá, hnědá, šedá pro fáze, modrá pro nulák, zelenožlutý pro ochranný vodič).
Nejdůležitější je správné umístění. Voda se drží nejníže, proto senzory patří vždy na zem, ne na police nebo do skříněk nad spotřebiči. U pračky a myčky je dejte přímo na podlahu před spotřebič a do blízkosti přívodní hadice. Pod dřezem umístěte senzor vedle sifonu, kde může kapat z netěsné spojky. Do koupelny patří k vaně, sprchovému koutu a k WC, kde se často tvoří kondenzát na nádržce. Na toaletě nezapomeňte na prostor za míší, kam voda stéká při netěsnosti. Ve sklepě nebo technické místnosti umístěte senzor k čerpadlu, filtru nebo bojleru. Čidlo by mělo být vždy na rovném povrchu a v těsném kontaktu s podlahou, jinak může detekovat jen velkou vodu.
Hydroizolace se dělá minimálně ve dvou vrstvách. První vrstva se natírá štětcem do všech koutů a kolem vývodů vody, pak válečkem na plochy. Druhá vrstva jde kolmo na první, aby se zakryly případné slabé fleky. Do rohů zapracujte těsnicí pásky – bez nich vznikne nejslabší místo, kudy voda proteče nejdřív. Páska se lepí do čerstvé izolace a přetírá se další vrstvou. Totéž platí pro místa kolem sprchového výtoku a umyvadlových baterií.
Než začnete natírat, musíte dveře pořádně připravit. Sejměte kování, očistěte povrch od mastnoty a nečistot, a hlavně obruste starou vrstvu. Stačí hrubší brusný papír, ale důležité je odstranit lesk, aby nová barva měla co „chytit”. Pokud jsou na dveřích praskliny nebo rýhy, vyplňte je tmelem na dřevo a po zaschnutí znovu přebruste. Pak už můžete nanášet základní nátěr – ten sjednotí savost povrchu. Po zaschnutí přejděte na vrchní barvu. Nanášejte ji válečkem na laky, ale vždy jen ve velmi tenkých vrstvách, jinak se udělají kapky. Mezi jednotlivými vrstvami nechte dostatečně zaschnout, ideálně déle, než výrobce uvádí. Častá chyba je natírat na vlhký podklad – pak se barva odlupuje a výsledek je flekatý.
Testujte celý systém pravidelně, nejlépe jednou za měsíc. Stačí namočit prst a přiložit ho na čidlo senzoru — pokud se nespustí alarm a nezavře se ventil, máte problém. Po každém testu senzor osušte a vraťte na místo. Vyměňujte baterie podle doporučení výrobce, nespolehejte na to, že vydrží dva roky. A pokud máte senzory bez uzávěru, naučte se s nimi zacházet i zvukově — alarm vás upozorní i v noci, ale jen tehdy, když ho uslyšíte. Proto je lepší investovat do modelu s notifikací do telefonu. Když se vám podaří zachytit únik v prvních minutách, ušetříte si nejen stěhování nábytku, ale i sousedské spory, které trvají roky.
