U rukojeti sledujte, zda se dá aretovat v několika polohách a zda se nepřeklápí. Kočárek s otočnou rukojetí je praktický, ale pokud zámek nedrží, při přenášení přes obrubník se řídítka protočí a dítě může vypadnout. Totéž platí pro sklápěcí mechanismus: vyzkoušejte, jestli se kočárek sám nerozjede nebo nesloží, když do něj zatlačíte. Pojistka proti samovolnému složení má být viditelná a ovladatelná jednou rukou, ne schovaná pod látkou.

Vysoké police a regály v dětském pokoji vypadají jako praktické řešení úložného prostoru, dokud se dítě nezačne přitahovat nahoru. Právě tehdy vzniká riziko, které se podceňuje: volně stojící nábytek se při zatížení, zejména při šplhání, snadno převrhne. Statistiky úrazů ukazují, že většina pádů nábytku na děti se stane doma a týká se právě regálů, komod a polic. Řešení není složité, ale musí být provedeno důsledně a s ohledem na konkrétní typ zdi i konstrukci nábytku.

Nejrychlejší kontrola je hmatová: po několika hodinách provozu sáhněte na sklo topítka. Má být teplé rovnoměrně po celé délce. Pokud je horké jen v jednom místě nebo naopak studené, i když svítí kontrolka, termostat pravděpodobně nedrží. Stejně tak pokud kontrolka svítí nepřetržitě při běžném pokojovém teple, topítko už nestíhá a brzy odejde úplně.

U helmy platí, že musí sedět na hlavě bez vůle, ale nesmí tlačit na spánky ani na čelo. Zkuste s ní zakývat do stran a předklonit se – pokud se posouvá nebo sjíždí přes oči, je špatná velikost nebo tvar. Pod helmu se vejde tenká čepice, ale ne tlustá kukla, která zvedá okraj a zhoršuje výhled. Na kamenitých řekách s peřejemi se vyplatí pevnější skořepina s vyšším krytím týlu a uší. Naopak na teplé, klidné řece stačí lehčí model s dobrým odvětráním, protože v horku se v těžké helmě rychle přehřejete. Pevnost pásku si vyzkoušejte tak, že helmou zatáhnete dopředu a dozadu – pásek se nesmí povolit ani zaškrtit.

U rostlin v polostínu a stínu platí opak. Půda tam zůstává vlhká dlouho a přemokření je větší problém než sucho. Kořeny bez vzduchu začnou hnít a rostlina uhyne, i když jste ji zalévali pravidelně. Pomůže drenáž na dně květináče a substrát s perlitem nebo pískem. Nikdy nenechávejte květináč stát ve vodě v podmisce.

Volba helmy a vesty se neřídí barvou ani tím, co má půjčovna na skladě. Rozhoduje profil řeky, teplota vody a délka plavby. Jinou výbavu si vezmete na klidný úsek s písčitými břehy a jinou na kamenitý tok s peřejemi, kde každý náraz znamená kontakt se skálou. Než začnete cokoli zkoušet, zjistěte si konkrétní úsek, ne jen název řeky. Horní a dolní tok téhož vodního toku se mohou chovat úplně odlišně.

Typická chyba je porovnávat se s ostatními. Někdo vydrží patnáct minut, jiný pět. Rozdíl není v síle vůle, ale v trénovanosti a v tom, jak kdo dodržuje pitný režim. Další častá chyba je ochlazování ledovou vodou bez přípravy. Studená sprcha po prvním zahřátí je pro netrénované tělo šok. Začněte vlažnou vodou, postupně přidávejte chlad. A pokud používáte bylinné nálevy nebo aromatické oleje, nikdy je neaplikujte přímo na kůži před vstupem do horké místnosti. Může dojít k podráždění.

Před naloděním si výbavu vyzkoušejte v mělké vodě. Ponořte se, nechte se nadnášet a zkontrolujte, zda vám vesta drží hlavu nad hladinou a zda se helma neposunula. Pásky dotáhněte tak, aby se daly provléknout dva prsty, ne víc. Pokud půjčovna nabízí jen jednu velikost pro všechny, hledejte jinou – špatně padnoucí výbava je horší než žádná. Ať už jedete na jakoukoli řeku, platí, že helma a vesta mají být první věc, kterou si před plavbou zkontrolujete, a poslední, kterou si po ní sundáte.

Vesta: na co se dívat podle typu vody Vesta musí držet trup, ale nesmí bránit v dýchání a v pohybu paží. Při zkoušce ji zapněte, zvedněte ruce nad hlavu a nechte někoho zatáhnout za ramenní pás. Vesta, která vyjíždí nahoru k bradě, je nebezpečná – při pádu do vody vás může tlačit pod hladinu. Na klidných řekách s teplou vodou postačí nižší nosnost a lehčí materiál, který rychle schne. Na divoké vodě, v peřejích a v ledové vodě potřebujete vyšší vztlak, pevný bederní pás a ochranu zad. Barvu volte kontrastní vůči vodě a kamenům, abyste byli vidět z břehu.

Typická chyba je půjčit si výbavu „na míru” podle výšky postavy a ne podle obvodu hrudníku. Další častá chyba: vesta volně visí na ramenou a při prvním nárazu se posune. Někteří si berou na horskou řeku lehkou vestu určenou pro moře, která nemá krytí zad. Jiní si zase naopak na klidný úsek vezmou těžkou vestu, ve které se po dvou hodinách nedokážou pořádně nadechnout. Na jaře a na podzim počítejte s chladnou vodou i na jinak snadné řece, proto sáhněte po vyšším vztlaku a přidejte vrstvu oblečení, která hřeje i mokrá.