Prvním krokem je najít zdroj vlhkosti. Někdy jde o kondenzaci z vaření, sušení prádla nebo koupelny, jindy o vodu, která se dostane dovnitř zvenčí. Zkontrolujte, zda u prahu po dešti nezůstává mokrý pruh, zda není poškozená omítka podél rámu a zda spárou mezi rámem a zdí neproniká chlad. Právě tam vzniká takzvaný tepelný most — místo, které je výrazně chladnější než okolí a na kterém se vlhkost sráží nejdřív.
Islandská ekonomika stojí na moři jen zpola. Zbytek tvoří energie, kterou ostrov získává přímo pod nohama. Geotermální vrtání není žádná futuristická technologie — je to rutinní stavební disciplína, kterou Islanďané provozují desítky let. Pokud vás zajímá, jak se teplo ze země dostane do radiátorů a skleníků, tady je praktický pohled bez mýtů.
Klobouk bývá bledě citronově žlutý, někdy až bílý, s jemnými šupinkami a na okraji s rýhami. Třeň je štíhlý, bílý, s prstenem, který může brzy opadnout. U báze je zřetelná pochva – blanitá pochva ukrytá v zemi. Právě tu je nutné vždy odkrýt nožem, protože bez ní se záměna s jedlými druhy stává pravidlem. Typická vůně je slabě po zemi, nikdy ne po anýzu, jak se někdy traduje.
Odvary připravte den předem. Čaj z kopřivy, rozmarýnu, šalvěje nebo heřmánku nechte vychladnout a přeceďte přes jemné sítko. Čím koncentrovanější odvar, tím víc ho budete potřebovat méně, ale zároveň bude šampon měkčí. Silný odvar snižte na polovinu pomalým vařením. Do vody nikdy nesypte byliny v prášku přímo při vaření – výsledná hmota se nezačlení a v šamponu zůstanou hrudky, které dráždí pokožku.
Než se pustíte do vlastního projektu, ověřte si tři věci: geologické podmínky, kvalitu podzemní vody a možnost likvidace odpadní vody. Geotermální elektrárna nebo teplárna není solární panel na střeše. Vyžaduje povolení, hydrogeologický posudek a dlouhodobý monitoring seismicity. Podcenění těchto kroků vede k tomu, že vrt po pár letech ztratí vydatnost nebo způsobí místní otřesy. Island nežije jen z rybolovu právě proto, že geotermální energii bere jako infrastrukturu, ne jako experiment.
U skříní platí, že hloubka je důležitější než šířka. Standardních šedesát centimetrů je často zbytečně mnoho; pokud věšíte oblečení na ramínka čelem ke dveřím, stačí i méně. Naopak úzká skříň do šířky nic neřeší, protože se do ní nevejde ramínko. Posuvné dveře šetří prostor před skříní, ale ubírají pár centimetrů uvnitř a jejich kolejnici je potřeba občas vyčistit, jinak drhne. Křídlové dveře potřebují před sebou místo na otevření — v úzké uličce mezi postelí a skříní to je častý zdroj každodenního vztekání.
Papriky v nádobách pěstuje stále více lidí, protože je lze snadno přenášet před chladem a sklízet i na malém balkoně. Rozhodující je ale správné načasování a výběr nádoby. Pro pěstování v květináči se hodí spíše nižší a kompaktnější odrůdy, které mají menší vzrůst a spolehlivě nasazují plody i v omezeném prostoru. Vyšší vzrůstné typy sice v nádobě také porostou, ale budou mít méně plodů a budou náchylnější k vyvrácení.
Co se děje, když voda v podzemí narazí na horkou horninu Do vrtu se vtlačuje studená voda. Ta prochází puklinami, ohřívá se a vrací se vzhůru buď jako horká voda, nebo jako pára. U nízkoteplotních systémů stačí voda o teplotě 50–80 °C, která se přímo posílá do radiátorů a teplovodních rozvodů. U vysokoteplotních vrtů se pára žene do turbíny. Klíčové je oddělit okruh podzemní vody od topného okruhu v budovách přes výměník. Když se to vynechá, minerály a sirovodík z podzemní vody zničí rozvody i čerpadla.
Islandská praxe ukazuje, že geotermální teplo se nevyplatí jen pro vytápění domů. Skleníky vytápěné horkou vodou produkují rajčata, okurky i banány. Bazény a lázeňská zařízení jedou celoročně. Některé průmyslové provozy suší ryby nebo mořské řasy právě geotermálním teplem. Přebytečné teplo se posílá do distribuční sítě, která zásobuje celá města. Když se vrt neudrží v provozu, obec přichází o teplo i o příjmy z turistiky.
Bylinné oleje nepatří do horké směsi. Rozmarýnový, levandulový nebo tea tree olej se vypaří a zůstane jen mastný film. Přidejte je, když směs začne na okraji tuhnout. Stejně tak éterické oleje – stačí pár kapek na 100 g hmoty, víc dráždí pokožku hlavy. Pokud chcete šampon barvit, použijte zelený jíl nebo kakaový prášek, ale maximálně lžičku, jinak se hmota rozpadá.
Pevný šampon se dá vyrobit doma bez laboratoře. Základem je tenzid, který drží pohromadě a pění. Nejčastěji se používá prášek z kokosového oleje (sodium cocoyl isethionate) nebo mýdlové vločky. Čistě bylinkový odvar sám o sobě nepění a vlasům spíš ublíží, protože zůstává mastný. Poměr je zhruba 40 % tenzidu, 30 % tuhého tuku (kakaové máslo, bambucké máslo), 20 % práškových bylin a 10 % tekutiny – odvaru a olejů.
