Začněte vysavačem s měkkým kartáčovým nástavcem. Vysávejte pomalu, tahem po směru tkaniny, ne krouživými pohyby. Tlakem jen lehce přitlačte, aby se vlákna nepoškodila a nevytrhávala. Tím odstraníte prach, drobky, srst a část mastnoty, která se na látce usazuje. Právě prach je totiž hlavní důvod, proč čalounění šedne a ztrácí barvu. Vysávání opakujte jednou týdně, u domácnosti se zvířaty i častěji.
Zásadní je velikost. Lezecká bota má být těsná, ale ne tak, aby v ní prsty zůstaly ohnuté do klubíčka a nešly narovnat. Pro začátek berte takový pár, ve kterém po nasazení ucítíte tlak po celé délce prstů, ale dokážete je mírně propnout. Pata musí sedět na místě, nesmí se vytahovat při šlapání na špičku. Zkoušejte boty vždy na bosou nohu, ne v silných ponožkách. Ponožky do lezeckých bot nepatří, snižují cit a posouvají nohu v botě.
Typická chyba začátečníků je koupit boty o dvě čísla menší s vidinou lepšího výkonu. Výkon nepřijde, protože po deseti minutách přestanete stát na špičkách a začnete šlapat na střed chodidla. Druhá chyba je koupit boty na příliš volno s odůvodněním, že to bolí méně. Volná bota se na malých stupech ohne v podélném oblouku, prsty kloužou dopředu a vznikají otlaky. Třetí chyba je nechat si v obchodě nasazené boty jen pár vteřin. Vydržte v nich stát alespoň pět minut, projděte se, udělejte dřep a zkuste se postavit na hranu.
Třetím návykem je vyhýbat se sdílenému měnitelnému stavu. Globální proměnné a objekty, které se mění na mnoha místech, jsou zdrojem chyb, které se projeví až daleko od místa vzniku. Když funkce dostane data jako parametr a vrátí novou hodnotu, aniž by měnila vstup, je mnohem snazší sledovat, co se v programu děje. Nemusíte přepisovat celý projekt. Stačí začít u nových funkcí a postupně upravovat ty, které způsobují nejvíc problémů.
Čalouněná pohovka snese hodně, ale ne všechno. Pára patří k nejrychlejším cestám, jak z ní udělat nevzhlednou, ztvrdlou a plesnivou věc. Horká vlhkost proniká do výplně, ta schne pomalu a uvnitř vzniká ideální prostředí pro plíseň a rozklad lepidel. Pokud chcete pohovku udržet čistou a přitom ji nezničit, vyhněte se páře úplně a naučte se pracovat se suchým mechanickým čištěním a cíleným mokrým postupem jen na povrchu.
Mezi nejčastější signály patří opakované odbíhání od rozehrané aktivity, podrážděnost při neúspěchu, nuda vyjádřená větou „to je pro mimina” nebo naopak tiché vzdání se bez jakéhokoli komentáře. U menších dětí se nuda často projeví regresí — chtějí hračku, kterou už dávno odložily, nebo se začnou dožadovat pozornosti jinak než dřív. U školáků se ztráta zájmu o hru může maskovat jako „nemám čas” nebo přechod k obrazovkám. Rozhodující je frekvence: jednorázový nezájem není problém, opakující se vzorec po dobu několika dní už stojí za pozornost.
Uzavírání volte podle pohodlí. Pro první výstup na umělé stěně je suchý zip nebo šněrování praktičtější než elastická guma, protože se snadno nastavuje. Pokud má bota kožený svršek, trochu se vytvaruje, ale syntetika drží tvar od začátku. Před prvním lezením si boty nechte v obchodě nasazené a zeptejte se na možnost výměny, pokud po prvním tréninku zjistíte, že tlačí jinde, než jste čekali. V ideálním případě si boty půjčete na jeden trénink a vlastní kupujte až poté, co víte, jak na stěně stojíte.
Před izolací zkontroluj prostup střechou a komínové těleso. Všechny prostupy musí být obezděné a utěsněné, komín musí mít dostatečnou vzdálenost od hořlavých částí. Mezera mezi komínem a dřevěnou konstrukcí se nikdy nevyplňuje izolací, kterou výrobce nedovoluje.
Hra není soutěž ani povinnost. Je to prostor, kde si dítě zkouší svět. Když zájem ochabne, není to selhání rodiče ani dítěte. Je to informace. Většinou stačí zpomalit, zjednodušit a nechat dítě vybrat si vlastní tempo. Někdy pomůže hru na čas úplně odložit a vrátit se k ní, až si o ni dítě řekne samo. Právě v tom okamžiku se zájem vrací přirozeně, bez nátlaku a bez nových hraček.
První návštěva umělé stěny obvykle začíná půjčením bot v provozovně. Půjčovna je pohodlná, ale boty v ní mají prošlapanou patu a často jiný tvar, než potřebujete. Pokud se rozhodujete, zda si koupit vlastní pár, neřešte nejdřív barvu ani to, jak vypadají na fotkách. Na umělé stěně strávíte v botách hodinu až dvě a každý milimetr navíc vás bude bolet víc než na skále, protože stupy jsou malé a noha se v nich kroutí.
Tvar nohy rozhoduje víc než číslo Každá bota má jinou kopyto. Některé jsou vhodné pro širokou nohu s vysokým nártem, jiné pro úzkou a plochou. Vyzkoušejte klidně tři modely od různých výrobců, i když mají stejné číslo. Zkoušejte je večer, kdy má noha přirozeně větší objem než ráno. Boty obouvejte pomalu, patu dotlačte dolů a teprve pak zapněte suchý zip nebo šněrování. Pokud vás tlačí hrana přes prsty nebo vásřeže do achillovy šlachy, zvolte jiný model. Nepomůže „rozšlápnutí” – guma se sice trochu poddá, ale tvar kopyta zůstane.
