Častou pastí jsou takzvané „bezplatné” plochy u obchodních center či firem. Tyto pozemky bývají soukromé a provozovatel si najímá hlídací službu. Pokud zde necháte auto déle, než je povoleno, riskujete nejen pokutu, ale i to, že vám vozidlo odtáhnou na náklady vaše. Podobné je to u sídlišť, kde si některé bytové domy pronajímají místa pro své nájemníky – bez platné karty můžete dostat botu na kolo nebo pokutu od městské policie, která má v těchto lokalitách časté kontroly.
Co sledovat, než usednete ke stolu Prvních pět minut rozhodne. Všímejte si, jak vypadá sklo. Pokud je vytahané a má viditelné stopy po myčce, personálu zřejmě nezáleží na tom, co čepuje. Dále sledujte, jak výčepní točí. Klasický způsob je jeden hladký pohyb, při kterém se pěna vytvoří sama. Pokud pivo do sklenice stříká tryskou a po dolití odstaví sklenici přetékající, raději odejděte. Dobrý znak je také to, že první půllitr si objednají místní. Pokud jsou u stolů samí lidé, kteří si fotí jídlo, je to jasný signál, že hospoda už podlehla turistickému trendu.
Doprava je další past. Pokud nepotřebujete auto, nepořizujte si ho — parkování na Praze 1 je noční můrou i pro rezidenty, protože míst na modrých zónách je jako šafránu. Mnohem praktičtější je kombinace metra, tramvají a vlastních nohou. Ale pozor: v době největšího náporu turistů, tedy od desáté do sedmnácté hodiny, se vyplatí vyhýbat i hlavním tramvajovým uzlům, jako je Václavák nebo Karlovo náměstí. Zkušení místní znají alternativní trasy — pěšky po menších ulicích nebo méně frekventované spoje, které vás dostanou na místo rychleji než ty přecpané.
Jak si zařídit běžný den bez zbytečných kolizí s davy Nejdůležitější dovedností je plánování nákupů a pochůzek mimo hlavní turistické trasy. Místní si chodí pro pečivo brzy ráno, kdy jsou ulice ještě prázdné, a na větší nákup jezdí do menších obchodů ve vedlejších ulicích, které turisté neznají. Častou chybou nově příchozích je, že se snaží nakupovat v centru v době oběda — to je nejhorší možný čas, protože se tam mísí místní s turisty a fronty se prodlužují. Využijte raději dopolední hodiny, kdy jsou služby klidné, a vyhněte se sobotám, kdy centrum praská ve švech.
Častou chybou je spoléhat na předem vyhledané recenze. Ty často píší lidé, kteří mají jiný vkus než vy, nebo jsou dokonce placené. Mnohem spolehlivější je zeptat se kolegy, který v Praze bydlí, nebo staršího souseda. Další osvědčená metoda je sledovat dodávky. Pokud před hospodou ráno zastaví vůz s pivovarským logem, a to pravidelně, znamená to, že pivo se netočí z tanku, ale ze sudů, které mají čerstvost. Podnik, který objednává pivo každý týden, je téměř vždy spolehlivý.
Další možností jsou ulice v rezidenčních čtvrtích mimo centrum, kde platí pouze místní úprava. Než zde necháte auto, zkontrolujte, zda neplatí přednost pro rezidenty po celý den. V mnoha čtvrtích se bezplatné stání nachází jen v určitou denní dobu, obvykle večer a v noci, kdy odpadá kontrola. Přes den pak musíte hledat jinde. Pokud si nejste jisti, využijte mobilní aplikaci, která zobrazuje aktuální parkovací zóny – ne všechny jsou ale spolehlivé, takže si vždy ověřte informace i na místě.
Typickou chybou bývá podcenit počasí. Praha je město, kde se počasí umí změnit během deseti minut — slunečné ráno může vystřídat prudký déšť. Vezměte si s sebou vždy lehkou bundu nebo deštník, i když je předpověď příznivá. Zároveň platí, že komentované prohlídky se konají za každého počasí, takže pokud nechcete stát hodinu v dešti, vyberte si trasu, která vede částečně interiéry. Naopak v létě se vyplatí vzít si pokrývku hlavy a láhev vody, protože některé trasy vedou delší dobu po otevřených prostranstvích.
Sousedské vztahy mají vlastní specifika. V domech s historickými byty žijí lidé, kteří si potrpí na klid a soukromí. Novému sousedovi se tu neodpouští hlasité večírky ani časté stěhování nábytku po desáté hodině. Pokud chcete zapadnout, respektujte domovní řád a snažte se navázat kontakt spíše nenápadně — stačí pozdravit ve výtahu a nevnucovat se. Typickou chybou je snažit se ihned zorganizovat sousedské setkání, což místní považují za vetřelství.
Na co se zaměřit při výběru a co si pohlídat předem Před rezervací si vždy ověřte délku trasy a náročnost terénu. Pražské uličky s sebou nesou spoustu schodů, dlažebních kostek a kopečků. Pokud jdete s dětmi, seniory nebo někým, kdo má omezenou pohyblivost, zeptejte se, zda je trasa bezbariérová a zda jsou v plánu přestávky. Mnoho prohlídek zahrnuje i vstup do interiérů, kde platí přísnější pravidla — například zákaz focení nebo nutnost nasadit si pokrývku hlavy. To nejsou věci, které by měly zkazit zážitek, ale pokud je předem nevíte, můžete být nepříjemně překvapeni. Ptát se můžete i na to, jestli je výklad uzpůsobený dětem, nebo naopak odborníkům.
