Materiál volte podle toho, jak moc vlhká je ložnice a jak těžké věci budete ukládat. Lamino s pevnou hranou dobře drží tvar a snadno se čistí, ale šrouby v něm při častém přenášení povolují. Dýha a masiv vypadají lépe, ale potřebují stabilnější vlhkost, jinak pracují a praskají. Na dno a police se hodí silnější deska, minimálně 18 mm, u dlouhých polic 25 mm. Pokud je police delší než 90 cm, podepřete ji středovou vzpěrou, jinak se časem ohne.
Chrápání partnera není jen otázka hluku. Je to signál, že se něco děje s dýcháním ve spánku, ať už jde o uvolněné měkké tkáně v krku, nadváhu, nebo anatomii nosní dutiny. Pokud se partner budí nevyspalý, usíná během dne nebo se v noci dusí, nejde o kosmetický problém. Prvním krokem by mělo být pozorování: kdy chrápe nejvíc, zda v poloze na zádech, po alkoholu, nebo po vydatné večeři. Tyto souvislosti pomohou lékaři při vyšetření.
Výběr matrace podle způsobu spaní nezačíná v prodejně, ale u toho, jak skutečně spíte. Většina lidí řeší, jestli je matrace měkká, nebo tvrdá, a přitom zapomíná na polohu těla. Právě ta určuje, kde potřebujete podporu a kde naopak úlevu. Kdo spí na boku, má jiné nároky než ten, kdo leží na zádech celou noc.
Sedací souprava se vybírá podle rozměrů místnosti, ne podle toho, co se líbí v katalogu. Nejprve změřte volnou stěnu, u které má pohovka stát. Odečtěte šířku dveří, radiátoru a případných průchodů. Zůstane-li méně než 180 cm, třídílná souprava se do prostoru nevejde, i když se vám bude na obrázku zdát akorát. Vždy měřte v centimetrech a výsledky si zapište, ať se při návrhu dispozice nepletete.
Barvy hrají větší roli než dekorace. Tmavé obklady a tmavá podlaha bez okna spolehlivě udělají z koupelny noru. Světlé, ale ne sterilně bílé odstíny – třeba světle šedá, písková nebo jemná zelená – prostor prosvětlí a přitom nebudou působit nemocničně. Pokud chcete tmavší barvu, použijte ji jen na jedné stěně, ideálně na té, která je nejdál od vchodu. Podlaha by měla být světlejší než stěny, protože světlo se od ní odráží vzhůru.
Materiál hraje roli až ve chvíli, kdy znáte svou polohu. Pěnové matrace s paměťovým efektem fungují dobře pro spáče na boku, protože se přizpůsobí rameni a kyčli. Latexové matrace jsou pružnější a vhodné pro ty, kdo se často převalují. Pružinové matrace s větším počtem zón ocení spáči na zádech, kteří potřebují pevnou oporu v bedrech. Kombinované matrace mají vrstvu pěny i pružin a snaží se vyvážit obojí.
Nejčastější chyba je koupit matraci podle rady někoho jiného. Vaše váha, výška a šířka ramen rozhodují o tom, jak hluboko se tělo do matrace ponoří. Pokud je příliš tvrdá, tlačí na rameno a kyčel, dochází k prokrvácení a probouzíte se s brněním. Příliš měkká matrace zase nechá pánev klesnout a bederní páteř se ohne do oblouku. Cílem není tvrdost sama o sobě, ale to, aby páteř zůstala v přirozené linii.
Před zakrytím vše otestujte tlakovou zkouškou a odpad zkuste napustit vodou. Fotografie potrubí před zazděním jsou užitečné, ale nenahradí zkoušku. Poslední věc, kterou je dobré vyřešit dopředu, je uzavírací ventil pro každou stoupačku nebo alespoň pro bytovou jednotku. Bez něj při jakékoli poruše odtéká voda do celého domu a oprava trvá déle, než by musela.
První krok je zjistit, co v domě skutečně je. U starších objektů se často mísí materiály: litinové odpady, ocelové stoupačky, měděné rozvody nebo pozůstatky olova. Podle vzhledu to nepoznáte. Pomůže stavební dokumentace, ale ta bývá neúplná. Nejspolehlivější je otevřít stěnu nebo strop na dvou až třech místech a materiál ověřit fyzicky.
U odpadů platí, že se nemá zmenšovat průměr potrubí. Když vyměníte litinovou stoupačku za plastovou se stejným vnějším průměrem, vnitřní průřez se může zmenšit a odtok se zpomalí. Stejně tak se nevyplácí měnit spád ležatého potrubí. Pokud jej zmenšíte, voda odtéká pomalu a usazeniny se hromadí. Naopak příliš velký spád způsobí, že voda odtéká rychleji než nečistoty, které zůstávají v potrubí.
Jak poznat, že jste zvolili špatně Signály přicházejí rychle. Ráno vstáváte s bolavými zády, máte ztuhlé rameno, nebo se v noci budíte s pocitem, že se nemůžete otočit. U příliš měkké matrace se tělo vnoří tak, že se hýždě dostanou níž než ramena. U příliš tvrdé cítíte tlak v místech, kde se tělo dotýká povrchu. Test je jednoduchý: lehněte si na pět minut do své obvyklé polohy a vnímejte, zda se někde vytváří tlak, nebo naopak mezera.
Dejte si pozor na dvě věci. První je, že tvrdost uváděná výrobcem je jen orientační číslo, které mezi značkami neznamená totéž. Druhá je, že nová matrace potřebuje několik týdnů, než si sedne. Pokud vás po měsíci stále bolí záda, není to o zvyku. Vyměňte ji, dokud můžete. A nezapomeňte na rošt: i sebelepší matrace ztratí oporu, pokud leží na měkkém, prověšeném roštu.
