Jak zapojit děti, aby to nebyla otrava Nechte děti vybrat si z dvou až tří připravených variant. Nemusí to být žádná velká věda – stačí, když si vyberou mezi jablkem a hruškou, nebo mezi sýrem a šunkou. Děti pak jedí s větší chutí, protože mají pocit, že rozhodují. Vyhněte se ale nekonečnému výběru, který jen prodlužuje ráno. Ideální je připravit si „svačinový box” v lednici, kde mají děti svou přihrádku – ráno si z ní samy vezmou, co potřebují.

Nejdůležitější je číst symboly údržby na visačce. Mnoho lidí je ignoruje a pere vše na 60 stupňů s běžným pracím prostředkem. To je častá chyba. Zatímco bavlna snesou vyšší teplotu, směsové materiály nebo len se srazí a ztratí tvar. Doporučuji řídit se doporučením výrobce, ale pokud visačku nemáte, perte záclony a ubrusy na 30–40 stupňů s mírným odstřeďováním. Vyhnete se tak zbytečnému žmolkování a deformaci vláken.

Závěsy a ubrusy patří mezi nejvíce namáhané textilie v domácnosti – denně na ně působí sluneční záření, prach, mastnota i mechanické namáhání při manipulaci. Přesto se o ně často staráme stejně jako o běžné oblečení, což vede k rychlé ztrátě barev, deformaci vláken nebo vzniku nevzhledných žmolků. Správná péče přitom není složitá, stačí dodržovat několik zásad, které textiliím zajistí dlouhý život a zachovají jejich původní vzhled.

Pokračujte do nedalekých ulic mezi Karlínem a Florencí, kde najdete několik obytných domů, které si zachovaly původní dispozice. U takových staveb si všímejte především schodišť a zábradlí – často jsou to jediné originální prvky, které se dochovaly. Při pohledu na fasádu se vyvarujte zjednodušeného soudu, že jde o „krabice”. Důležité je sledovat rytmus oken, jejich proporce a způsob, jakým jsou zasazena do hmoty. Právě tento detail odlišuje architekturu od pouhého stavitelství.

Nejdůležitější je pravidelnost. Nečekejte, až budou závěsy šedé a ubrusy plné skvrn. Stačí je prát v kratších intervalech, ale šetrněji. Tím předejdete nutnosti drhnout a používat silné prostředky, které látku ničí. A pokud se vám konečně zdá, že textil dosloužil, nezahazujte ho hned – z ubrusů můžete ušít polštářky na židle, ze záclon zase dekorační ubrousky. Tím dáte látkám druhou šanci a ušetříte peníze i životní prostředí.

Ráno bývá nejhektičtější část dne. Děti nestíhají, vy hledáte klíče, a ještě se máte postarat o svačiny, které by měly být zdravé a vydrží celé dopoledne. Přitom stačí změnit pár návyků, abyste získali klid a děti měly plný talířek bez zbytečného stresu. Klíčem není složité plánování, ale chytrá příprava a zapojení dětí do jednoduchých úkonů.

Funkcionalismus se do Nového Města pražského nepropsal jen jako sloh, ale jako způsob myšlení o bydlení, práci i volném čase. Pro běžného návštěvníka zůstává tento architektonický odkaz často skrytý za rušnými třídami a moderními fasádami. Pokud víte, kam se dívat, promění se obyčejná procházka v učebnici první republiky. Klíčové je nespěchat a všímat si detailů, které na první pohled nepůsobí monumentálně, ale definují celý prostor.

Jak číst funkcionalistickou budovu a nenechat se zmást Základním pravidlem pro laika je zaměřit se na funkci, kterou dům slouží. Pokud jde o administrativní palác, hledejte velkorysé vstupní prostory a světlé kanceláře. U obytných domů si všímejte lodžií a balkonů, které byly navrženy pro pobyt na slunci. Častou chybou je očekávat od těchto staveb okázalost. Naopak – devizou je střídmost, která ale nesmí sklouznout k nudě. Kvalitní funkcionalistická budova poznáte podle toho, že i po sto letech stále funguje a její prostorové řešení nevyžaduje zásadní zásahy.

Až budete stát před některým z těchto domů, vzpomeňte si na základní principy, které vedly jejich autory. Není to o tom naučit se nazpaměť jména architektů. Jde o schopnost přečíst z budovy její příběh – komu sloužila, proč vypadá tak, jak vypadá. Až příště půjdete kolem, zkuste si všimnout, jak se v budově odráží světlo, jak jsou řešeny vstupy a jak se stavba chová k ulici. Tento pohled vám otevře víc než jakákoliv encyklopedie a z běžné procházky udělá objevnou výpravu za architekturou, která formovala moderní město.

Klíčem je první přihrávka. Jakmile váš brankář nebo obránce získá míč, nesmíte otálet. Každé zaváhání dává soupeři čas se přiblížit. Okamžitě hledejte volného hráče mezi řadami — často to je střední záložník, který si naběhne do prostoru mezi obránci a útočníky. Pokud máte možnost, hrajte míč do strany, kde je méně hráčů soupeře. Vyhnete se tak situaci, kdy se tři útočníci vrhnou na vaše stopery.