Než kočárek koupíte, proveďte dva praktické testy. První: položte do něj zátěž (například batoh s knihami) a zkuste ho převrátit dozadu. Stabilní kočárek by se neměl zvednout ani při vyšším těžišti. Druhý test: projeďte s ním přes práh dveří nebo obrubník. Všímejte si, zda se rám nekroutí a zda kola neztrácejí kontakt s podložkou. Pokud kočárek při těchto zkouškách drží, máte šanci, že bude spolehlivý i v běžném provozu. A pamatujte: bezpečnostní prvky nejsou tam, kde jsou vidět, ale tam, kde fungují.

Možná jste slyšeli o parheliu, tedy o takzvaných „slunečních psech” – světlých skvrnách po stranách Slunce. Vznikají také na ledových krystalech, ale vyžadují specifickou orientaci krystalků. Pokud parhelium vidíte, je velká pravděpodobnost, že do 24 hodin přijde změna počasí, často přechod studené fronty. Tip pro pozorování: hledejte je v úhlu asi 22 stupňů od Slunce, ve stejné výšce nad obzorem.

Zápis do deníku vám pomůže všímat si souvislostí. Zkuste si zapsat, kdy jste viděli halo nebo irizaci, a druhý den si ověřte, jaké bylo počasí. Za pár týdnů budete umět předpovídat příchod oblačnosti nebo srážek s větší jistotou. Barevné divadlo na obloze se tak stane nejen pastvou pro oči, ale i užitečným nástrojem pro každodenní plánování.

Dalším opomíjeným prvkem je madlo pro rodiče. Musí být pevně uchyceno a nemělo by se otáčet kolem své osy. Pokud má kočárek otočné madlo, vyzkoušejte, zda neklouže, když na něj zatlačíte. Stejně důležitá je i pojistka proti přetočení předních koleček – při jízdě po nerovném povrchu se musí dát zafixovat, jinak hrozí, že se kočárek samovolně stočí do strany. Prohlédněte si také švy a suché zipy na stříšce; pokud nejsou podlepené, při silném větru se mohou uvolnit a stříška může spadnout dítěti na obličej.

Nakonec pamatujte, že šikmina není překážka, ale příležitost. Díky ní můžete vytvořit intimní koutek, který v běžném pokoji chybí. V ložnici se pod ní skvěle vyjímá nízká postel s množstvím polštářů, v pracovně zase úzký psací stůl s výhledem z okna. Důležité je nespěchat a nejdřív si rozvrhnout, kde budete trávit nejvíc času. Až budete mít jasno, zbytek už půjde sám – a vy zjistíte, že podkroví je vlastně nejoblíbenější místo v bytě.

Než houbu vložíte do košíku, udělejte si rychlý test. Podívejte se, zda není napadená hmyzem – to svědčí o stáří, ale ne o jedlosti. Zkuste odlomit kousek klobouku a sledujte, jak se barví. Modrání není vždy známkou jedovatosti, ale u některých druhů, jako je hřib kovář, je varováním. Vždy si ověřte, zda houba nemá na bázi třeně pochvu, nebo naopak hlízovitý útvar. Tyto struktury jsou typické pro jedovaté muchomůrky.

Bezpečnostní postroj není jen o tom, že existuje. Musí být pětibodový – tedy s popruhy přes ramena, boky a mezi nohama. Všímejte si, zda jsou popruhy dostatečně široké (alespoň dva a půl centimetru), aby se nezařezávaly do pokožky. Přezka musí jít odepnout jednou rukou, ale zároveň musí být odolná vůči náhodnému stisknutí dítětem. Pokud kočárek používáte pro novorozence, ověřte, že je vanička dostatečně hluboká a že z ní dítě nevypadne ani při náklonu. Polstrování bočnic by mělo být pevné, ne jen dekorativní.

Kola jsou častým zdrojem problémů. Před koupí si ověřte, zda jsou nafukovací, nebo zda jde o pěnovou výplň. Nafukovací kola lépe tlumí nerovnosti, ale hrozí defekt. Pokud volíte pěnová, zkontrolujte jejich tvrdost – příliš tvrdá kola přenášejí každý náraz na rám a dítě. Odpružení by mělo být nastavitelné podle hmotnosti dítěte, ale pozor: příliš měkké odpružení způsobí, že se kočárek houpe i na rovném chodníku. Ideální je, když rám zůstane stabilní a kola kopírují terén.

Další zrádnou dvojicí je hřib satan a hřib žlučník. Oba mají na klobouku šedavý nebo olivový odstín a jejich dužina po řezu modrá. Rozdíl najdete v barvě pórů – hřib satan je má oranžové až červené a jeho třenoň je síťkovaný. Hřib žlučník, který není jedovatý, ale je nepoživatelný pro svou hořkost, má rourky bělavé až růžové. Pokud si nejste jistí, ochutnejte kousek dužiny špičkou jazyka – u žlučníku ucítíte nepříjemnou hořkost, kterou jedlé hřiby nemají.

Když teploty klesnou pod nulu, rostliny potřebují pomoc. Truhlík obalte bublinkovou fólií, jutovým pytlem nebo starou dekou. Důležité je, aby byl obal pevný a nepropouštěl studený vzduch. Vrchní část rostlin můžete přikrýt suchým listím, slámou nebo chvojím. Tato vrstva chrání nejen před mrazem, ale i před vysychajícím větrem. Pozor na to, abyste rostliny neudusili – obal musí být prodyšný. Plastová fólie bez otvorů způsobí kondenzaci vody a tím hnití.