Největší past, do které jsem sama spadla, je přemýšlet o koberci. Koberce jsou krásné, ale pokud máte psa, který rád nosí bláto z venku, modlete se, ať není světlý. Začala jsem používat menší vlasové koberce, které se dají vyhodit do pračky. Ale co opravdu zachraňuje interiér, je podlahové topení a vinyl. Na něm tlapky nekloužou, snadno se vytírá a není to tak studené jako dlažba. A pokud už musíte mít koberec, ať je s krátkým vlasem. Dlouhé chlupy se mění na past na psí srst. Věc, kterou jsem podcenila, je také úložný prostor na vodítka a hračky. Nemusí to být žádná velká skříň, stačí otevřený koš u dveří. Ale ten koš musí být těžký, jinak ho pes převrhne a máte svačinu z granulí po celé chod

Všichni to známe. Byt o třech místnostech, v jednom z nich spíte a ten druhý slouží jako šatna s pracovním stolem. Pak přijde návštěva na víkend a vy zoufale přemýšlíte, kam ji uložit. Nábytek musíte přesouvat, matraci vytahovat z pod postele a ráno máte pocit, že bydlení spíš přežíváte, než užíváte. Právě tady přichází ke slovu wall painting. Není to jen o barvě na zdi. Je to o chytrém využití prostoru, který se díky ní opticky změní a zároveň umožní umístit sedačku s úložným prostorem tak, aby nerušila. Když vyberete správný odstín, snadno zakryjete i fakt, že pohovka je v noci vaší jedinou záchra

Za roky praxe v úpravách podkroví jsem zjistila, že nejčastější chybou je podcenění větrání. Místnost pod střechou se v létě zahřívá jako skleník a v zimě chladne jako sklep. Musela jsem investovat do střešního okna s integrovanou žaluzií a ventilační štěrbinou. I tak jsem v parných dnech spala jen s lehkým prostěradlem na slatted frame, pod kterým proudil vzduch. Pokud plánujete v podkroví trvale bydlet, zvažte klimatizaci nebo alespoň cirkulační ventilátor vestavěný do stěny. U jednoho projektu jsme instalovali decentní větrací mřížky do podlahy, které nasávaly chladnější vzduch z nižších pater. Fungovalo to výborně a nikdo si jich nevšiml. Důležité je také myslet na akustiku. Pod šikmou střechou se hluk šíří jinak. Na stěny jsem dala sádrokarton s akustickou vatou, která tlumí zvuky ze schodů i z ve

Pokud plánujete, že na sedačce budou občas spát hosté, nespoléhejte jen na slovo prodejce. Vyzkoušejte mechanismus osobně. Systémů je několik, ale pro každodenní použití doporučuji click-clack mechanism. Funguje jednoduše. Sklopíte opěradlo jedním pohybem a máte rovnou lehací plochu. Žádné tahání těžkých rámů, žádné křičení Pomoc. Osobně mám doma právě takovou sedačku a hosté se diví, jak rychle se promění v pohodlné lůžko. Naopak klasický vysouvací systém s podnožkou často končí tím, že ho vytáhnete jen na Vánoce, protože je prostě moc pracný. A pokud máte malé děti, oceníte, že click-clack zvládne ovládat i jedna osoba bez rizika skřípnutí prs

Moje poslední rada zní: nespěchejte. Projděte si katalogy, choďte do showroomů a hlavně si sedněte na každý model v rozloženém stavu. Moje kamarádka si koupila drahý rozkládací gauč přes internet, aniž by si ho zkusila. Po prvním přespání zjistila, že matrace je tvrdá jako prkno. A teď ji má v ložnici pro hosty, ale oni tam stejně nechtějí spát. Neopakujte tu chybu. Vyberte si postel s úložným prostorem, ověřte si click-clack mechanismus a hlavně se nebojte zeptat na složení výplně. Váš interiérový design pak bude sloužit vám, ne jen obývat místnost. A to je přesně to, co od domova ček

Když mluvíme o spaní a zvířatech v bytě, narazíte na problém. Moje kočka si zamilovala postel a já jsem neměla srdce ji vyhazovat. Jenže ona se v noci túlí a ráno je celá peřina v chlupech. Řešení? Pořídila jsem postel s úložným prostorem pod matrací. Ne na deky, ale na psí pelíšek a kočičí deku. Přes den tam spí, v noci je vyndám a oni mají své místo u nohou. Jenže pozor – pes se stejně vždycky vyškrábe k vám. Takže jsem investovala do matrace s pratelným potahem. A když už jsem u matrací, pokud máte doma staršího psa, určitě ocení foam mattress o tloušťce aspoň 16 cm. Klouby mu to uleví a vy nebudete mít pocit, že spíte na betonu. Slatted frame pod ním zajistí větrání a žádné plísně, i když tam pes leží celý

Barvy a materiály v podkroví hrají obrovskou roli. Jedna moje kamarádka si nechala udělat celé podkroví v tmavě modré a rozhodla se pro masivní dřevěné trámy. Výsledek byl dusný a místnost působila jako jeskyně. Naučila jsem se, že světlé odstíny jsou základ. Stěny jsem vymalovala bílou barvou s jemným šedým nádechem. Trámy jsem nechala přírodní, ale ošetřila je matným lakem, aby nepřitahovaly prach. Zásadní je také textil. Na podlahu jsem dala mohérový koberec, který je měkký na bosé nohy a zároveň tlumí ozvěnu, která v podkrovích vzniká kvůli nízkému stropu a šikmým stěnám. Na sedačku jsem zvolila čalounění z velvet upholstery. Je hřejivé na dotek a odráží světlo, což místnost projasní. Kdo by čekal, že samet v podkroví? Funguje to, protože látka má hloubku a netvoří se na ní tolik prachu jako na hrubém plát