Když jsme kupovali první byt o rozloze čtyřicet dva metrů čtverečních, netušila jsem, že výběr barvy na zeď bude mít stejný dopad na náš spánek jako volba matrace. Bílá se zdála být jasná volba, dokud jsme si neuvědomili, že v obýváku budeme mít kromě gauče i rozkládací pohovku pro návštěvy. A právě tady často vzniká první problém: chcete, aby místnost působila klidně, ale zároveň musí obstát jako ložnice pro přátele. Jak tedy přistoupit k rozhodování, když se stěny musejí snoubit s funkcí nábytku, který během dne schovává lůžkoviny? Neztrácejte hlavu, jde to. Klíčem je namíchat odstíny tak, aby podpořily tři role obýváku – relaxaci, reprezentaci a spá

Pokud řešíte stejný problém jako já – malý byt, žádný volný pokoj, ale pohostinná povaha – nebojte se balkon přetvořit. Návrh balkonu jako ložnice není sci-fi, je to chytré využití prostoru, který by jinak ležel ladem. Investice do kvalitního vybavení se vrátí při každé návštěvě. Moje teta, která dřív spávala na nafukovací matraci v obýváku, teď při příjezdu rovnou míří na balkon s knihou v ruce. A já mám obývák volný pro večerní posezení. Vyzkoušejte to – začněte třeba jen jedním kusem nábytku s úložným prostorem a uvidíte, jak se váš venkovní kout promění v nejoblíbenější místo v by

Velkým oříškem je také kombinace wall art s nábytkem, který má funkci úložného prostoru. Třeba postel s úložnými šuplíky pod matrací. To je geniální věc, ale pokud nad ní pověsíte velký obraz, opticky ji ještě více zvýrazníte. V ložnici o deseti metrech to pak působí těžce. Zkuste místo toho sérii menších černobílých fotografií zarovnaných na jednu linii. Nebo jen jedno dlouhé horizontální plátno. Důležité je, aby wall art ladil s linií nábytku. Matrace na posteli je obvykle 16 cm vysoká na pevném roštu nebo na slatěném roštu s dřevěnými laťkami. Ta výška je daná. Obraz by měl viset alespoň 15 cm nad čelem postele, jinak vzniká dojem klaustrofo

Co dělat, když si nejste jistí odvahou? Sáhněte po neutrálních barvách, ale nebojte se sytosti. Místo bílé zvolte slonovou kost, místo šedé taupe nebo hnědošedou. Tyto odstíny působí přirozeně a snášejí se s každým typem dřeva i kovu. Osobně miluji kombinaci taupe stěn a pohovek v tmavě zeleném veluru – je to decentní, ale zároveň výrazné. Velurové čalounění navíc skvěle ladí s teplými zemitými tóny a dodává obýváku luxusní vzhled bez přeplácení. Pokud se bojíte, že bude místnost působit fádně, přidejte zlacené rámy na obrazy nebo měděné doplňky. A pamatujte, že barva stropu může být o půl tónu světlejší než stěny – opticky zvýší místnost, což oceníte zejména v panelákovém bytě s nízkým stro

Vezměte si třeba klasickou sedačku s pevným polstrováním, kterou máte v obýváku jako dominantu. Vypadá skvěle, to ano. Ale jakmile přijde na přespání, začínáte lovit podlahové matrace a foukat nafukovací lehátka. A sami znáte ten pocit, když se ráno probudíte s promáčknutým bokem od laciné pěny. Proto jsem před dvěma lety udělala radikální řez a pořídila si pohovku s funkcí spaní. Nečekejte žádnou složitou montáž. Stačí chytit za popruh, zatáhnout a za pět vteřin máte k dispozici rovnou plochu o rozměrech 140 krát 200 centimetrů. Najednou se z malého obýváku stane noclehárna pro dva, aniž byste museli přesouvat konferenční stolek nebo schovávat květiná

První věc, kterou musíte zvážit, je orientace místnosti vůči světovým stranám. Jih s celodenním sluncem vám dovolí sytější barvy, jako je tmavě olivová nebo terakota, aniž by místnost působila stísněně. Naopak severní okno potřebuje pomoc – sáhněte po teplých neutrálních tónech, třeba po krémové s nádechem broskve. Pamatuju si, jak jsem v paneláku na sever nalakovala stěny do chladné šedé a výsledek připomínal čekárnu u zubaře. Pak jsem přidala pár polštářů s teple žlutým vzorem, ale barva na zdi už zůstala studená. Naučte se z mých chyb: vzorek natřete na velký karton a sledujte ho za různých denních dob. Pokud máte v plánu používat rozkládací pohovku, která zabere třetinu místnosti, její barva čalounění s barvou stěny buď ladí, nebo vytváří kontrast. Například světle šedá pohovka s bouclé texturou se ztrácí na bílé zdi, ale na tmavě modré vynikne jako ost

Zásadní chybou by bylo podcenit detaily. Modern classic style se pozná právě v drobnostech – v kování zásuvek, v šířce nožiček nábytku, v tom, jak na dotek působí potah. Zvolila jsem proto velvet upholstery na jeden kus sedacího nábytku v tmavě modré barvě. Samet vytváří kontrast s drsným dřevem a zároveň je samec příjemný na dotek, když v chladných večerech sedíte s knížkou. Musela jsem ale pečlivě vybírat odstín – příliš lesklý velvet by působil lacině, zatímco matný samet s krátkým vlasem zapadá do klidné palety přírodních tó