Vertikální prostor je v malých ložnicích často nevyužitý. Skříně až ke stropu nejsou luxus, ale nutnost. Pokud máte starší skříň s mezerou nad sebou, doplňte ji policemi nebo závěsnými boxy. Stejně tak využijte prostor nad dveřmi – police tam zabere jen pár centimetrů, ale pojme krabice s sezónními botami nebo tašky. Naopak se vyhněte otevřeným policím nad hlavou, kde se práší a kam hůř dosáhnete; nakonec na ně skončí jen dekorace, ne užitečné věci.

Chybou je sušení v mikrovlnné troubě – bylinky se sice usuší rychle, ale ztratí téměř všechno aroma. Podobně nevhodné je sušení na radiátoru, kde je příliš velké teplo a suchý vzduch, který bylinky „spálí”. Také se vyvarujte sušení bylinek venku, kde je může potrápit déšť nebo hmyz.

Bylinky mají trvanlivost zhruba jeden rok, ale časem ztrácejí na intenzitě. Nejlepší kontrola je čich – pokud bylinky přestanou vonět, nemá smysl je používat. Pro delší uchování můžete část úrody zamrazit, ale sušené bylinky jsou praktičtější, protože zabírají méně místa. Když je správně skladujete, budete mít čerstvé aroma po celou zimu – stačí jen vědět, jak na to.

Nezapomínejte na světlo a optické zvětšení prostoru. Místo tmavých skříní volte světlé odstíny, které odrážejí denní světlo. Zrcadlo naproti oknu nejenže prosvětlí místnost, ale vizuálně ji zdvojnásobí. Stejně tak se vyhněte přeplácání dekoracemi – každá věc na stole či poličce ubírá místo. Místo nočních stolků použijte úzké police nebo závěsné kapsy u postele, kam dáte jen telefon, brýle a sklenici vody.

Po usušení bylinky zbavte stonků a listy nadrťte až těsně před použitím. Celé listy si uchovají aroma mnohem déle než předem namleté. Skladujte je ve vzduchotěsných skleněných nádobách s těsnícím víčkem, které chrání před vlhkostí a vzduchem. Ideální je tmavé místo, třeba ve skříňce – světlo a teplo urychlují ztrátu vůně. Pokud bylinky skladujete v papírových sáčcích, rychle ztratí chuť.

Udělejte z úklidu hru s konkrétním cílem. Například „lov na prachové smítka” – každý dostane barevnou ponožku na ruku a kdo nasbírá nejvíce prachu, vyhrává. Nebo „ledová výzva” – kdo nejrychleji vytře podlahu čistou vlažnou vodou s kapkou mýdla, získává titul Mistr mopu. Děti milují časovač: zapněte pět minut a závodějte, kdo stihne uklidit svůj koutek. Důležité je úkoly střídat a nenutit děti k činnostem, které je nebaví. Pokud nechtějí vytírat, svěřte jim leštění zrcadel – to bývá oblíbené.

Další možností je sušit bylinky svázané do svazků a zavěšené hlavou dolů. Tato metoda je dobrá pro rozmarýn, tymián nebo levanduli. Svazky by neměly být příliš husté, aby mezi stonky proudil vzduch. Přes ně můžete dát papírový sáček s otvory, který ochrání bylinky před prachem a světlem. Sušení trvá obvykle 5 až 14 dní, podle druhu a tloušťky stonků. Bylinky jsou hotové, když listy šustí a snadno se drolí.

První kámen úrazu bývá špatné posouzení intenzity zákroku. Faul, který vypadá v televizi drsně, může být v reálu jen prudký souboj o míč. Rozhodčí, který příliš spoléhá na zvuk a emoce, vytáhne kartu tam, kde stačilo napomenutí slovy. Důležité je sledovat, jestli hráč měl možnost hrát nohou, jestli šel do souboje s nataženou nohou a jestli měl míč pod kontrolou. Bez těchto tří bodů je každá karta hádáním.

Úklid nemusí být nuda ani dřina. Když zapojíte děti a použijete běžné suroviny, promění se v hru, která baví celou rodinu. Navíc se vyhnete zbytečné chemii, která dráždí pokožku i dýchací cesty. Jak na to, aby byl domov čistý a děti měly radost z výsledku?

Nezapomeňte na závěr na jednoduchou tečku: ať si každý vybere jeden „poklad”, který si odnese domů, a ostatní přírodniny se vrátí zpět do lesa. Tím děti pochopí, že les není skladiště, ale živý prostor, který máme respektovat. S trochou trpělivosti a pár nápady se z procházky stane dobrodružství, na které budou děti vzpomínat dlouho po návratu domů.

Základem je připravit si vlastní čisticí prostředky. Smíchejte jedlou sodu s trochou vody na pastu, která si poradí s vodním kamenem i zaschlými skvrnami. Ocet zase skvěle rozpouští mastnotu a dezinfikuje. Na skla si vystačíte s vodou a kapkou saponátu do nádobí. Dejte pozor na to, abyste sodu a ocet nemíchali najednou do uzavřené nádoby – vznikající pěna může nepříjemně vystříkat. Starší děti naučte, že ocet nesmí přijít do kontaktu s přírodními kameny, jako je mramor, protože by je poškodil.

Pátý bod se týká zákroků v pokutovém území a situace osamoceného útočníka. Tady platí nepsané pravidlo: pokud vidíš jasný faul, pískej, a pokud je to jasná gólová příležitost, je červená karta. Chybou bývá váhání a snaha neovlivnit zápas v důležitém momentě. Jenže právě takové váhání vede k větším protestům a k tomu, že se karty rozdávají až poté, co se na hřišti strhne mela.