První zásada zní: vždy testujte mechanismus sklápění. Nejde jen o to, jakou silou se deska sklápí, ale hlavně o to, jaký pohyb při tom vykonává. Levné modely mívají desku, která se sklápí dolů a křídlo pak visí u nohy stolu — to je praktické, ale pozor na úzké prostory, kde se k tomuto místu těžko dostáváte. Ideální je sklopení do strany nebo nahoru na stěnu. Vyzkoušejte si, zda stůl zvládnete otevřít jednou rukou, protože druhou ruku budete potřebovat na talíř nebo sklenici.
Důležité je také větrání. Boty, které přijdou z deště, potřebují prostor, kde uschnou, jinak se v uzavřeném botníku zapaří a začnou zapáchat. Řešením je botník s perforovanými dvířky nebo s mezerou mezi policemi. Pokud takový nemáte, stačí nechat dvířka po návratu domů otevřená alespoň na hodinu. Další praktický trik: do spodní části botníku umístěte otevřenou přihrádku na boty, které nosíte zrovna teď – nemusíte je uklízet, stačí je vystrčit nohou.
Nezapomínejte na to, že i přírodní prostředky mají své limity. Pokud bojujete s plísní v koupelně, ocet nestačí – použijte pastu z jedlé sody a tea tree oleje, který má protiplísňové účinky. A při úklidu oken se vyhněte papírovým utěrkám, které zanechávají šmouhy. Lepší je stará bavlněná plena nebo hadřík z mikrovlákna. Když přidáte do vody trochu octa, sklo bude lesklé bez chemických leštěnek. Takto se domácnost vyčistí levně, rychle a bez zbytečného odpadu.
Umístění skladování hraje zásadní roli – spíž, tmavá skříňka nebo chladnější kuchyně. Vyhněte se místům nad sporákem či troubou, kde teplo urychluje oxidaci silic. Ideální je teplota do 20 °C a stabilní vlhkost pod 60 %. Bylinky také nenechávejte v papírových pytlících, které nasávají vlhkost, ani ve volně uzavřených sáčcích. Pokud chcete mít jistotu, že vůně vydrží, rozdělte větší sušené zásoby do menších dóz – vždy otevřete jen tu, kterou zrovna používáte, a zbytek zůstane chráněný.
Nábytek si nechte vyrobit na míru nebo si ho sami upravte. Sériové skříně s rovnými boky se do šikminy nehodí – za nimi zůstávají nevyužité trojúhelníkové mezery. Místo toho zabudujte nízké skříně podél celé stěny s výsuvnými šuplíky. Do nejnižšího místa pod šikminou umístěte pevné police nebo zásuvky na kolečkách, které vysunete ven. Vysoké předměty ukládejte směrem do středu místnosti a lehké věci nahoru.
Kontrolujte obsah přibližně jednou měsíčně – pokud cítíte zatuchlinu nebo vidíte změnu barvy, znamená to, že se do nádoby dostala vlhkost. Takové bylinky už nemá smysl zachraňovat. Při vaření pak bylinky přidávejte na začátku tepelné úpravy, protože sušené potřebují čas, aby se uvolnila chuť. Čerstvé aroma se znovu objeví, pokud je krátce rozdrtíte v prstech nebo je spaříte malým množstvím horkého vývaru. A pamatujte, že sušené bylinky jsou intenzivnější než čerstvé – stačí zhruba třetina až polovina původního množství, abyste nepřebili jídlo.
Jak skladovat a co dělat, aby vůně vydržela měsíce Usušené bylinky uchovávejte v čistých, suchých a hermeticky uzavřených nádobách. Nejlepší jsou tmavé skleněné dózy s těsněním nebo kovové krabičky s vypouklým víčkem, které chrání obsah před světlem, vzduchem a vlhkostí. Plastové sáčky jsou méně vhodné – nepropouštějí sice vzduch, ale při otevírání se do nich snadno dostane vlhkost. Před plněním nechte dózy vydezinfikovat alkoholem a důkladně vysušit, abyste eliminovali zárodky plísní. Každou nádobu popište štítkem s názvem bylinky a datem sušení.
Nízké podkroví pod šikminou bývá nejnáročnějším prostorem v domě. Často se tam vejde jen postel, skříň a trochu vzduchu. Přitom správným rozvržením a pár chytrými detaily z něj uděláte útulný pokoj, pracovnu nebo dětský koutek. Klíčem je přestat bojovat s klesajícím stropem a začít ho využívat jako přirozenou hranici zón.
Než začnete se sušením, rozhodněte, které části rostliny chcete použít. U většiny bylinek, jako je tymián, rozmarýn nebo oregano, sklízejte celé natě těsně před květem, kdy je obsah silic nejvyšší. Listy by měly být suché – sběr provádějte za dopoledne, až oschne rosa. Nikdy bylinky neperte, pouze je opatrně oklepejte od hlíny a hmyzu. Pokud jsou vlhké od deště, nechte je pár hodin rozložené na utěrce, jinak při sušení plesniví.
Častou chybou bývá použití jednoho krému na všechny druhy mini zákusků. Tím ztratíte nejen na pestrosti, ale riskujete i to, že některé zákusky budou příliš těžké nebo naopak suché. Další chybou je nedostatečné vychlazení krému před plněním. Máslové krémy i ganache musí mít pokojovou teplotu, aby se daly dobře nanášet, ale po naplnění je třeba zákusky zchladit, aby krém ztuhnul a držel tvar. Pokud krém natřete na teplý korpus, začne se rozpouštět a zákusek se rozplácne.
