A teď k mechanismu, který mi zachránil nejeden víkend. click-clack mechanism. Zní to jako nějaká hračka, ale je to geniální systém. Sedák pohovky posunete dopředu, opěradlo se sklopí dozadu a rázem máte rovnou plochu. Žádné vyndávání polštářů, žádné převlékání. Funguje to na principu dvou kliků a přitom vydrží váhu dvou dospělých. Jen si dejte pozor na kvalitu spojů. Levnější verze mají plastové západky, které se po pár měsících zlomí. Kupte model s kovovými cvaky. A zkontrolujte, zda se při sklopení nevytvoří mezera mezi sedákem a opěradlem. Ideální je, když se spojí v jednu rovinu. Pak na to položíte foam mattress o tloušťce 16 centimetrů. Žádná tenčí. Jinak budete cítit tu kovovou tyč pod páte

Když už jsem se rozhodla pro nový kus, řešila jsem i povrch. Koženka v létě lepí, v zimě studí a při prvním posezení na ní uslyšíte nepříjemné škrábnutí. Zvolila jsem proto variantu s velvet upholstery. Sametový povrch je příjemný na dotek, snadno se čistí a hlavně opticky nezabírá tolik místa jako tmavé tkaniny. Světle šedá barva navíc prosvětlila celý pokoj. Nečekala jsem, že výběr látky může tak změnit pocit z místnosti. Když sedíte na pohovce, necítíte se jako v krabici, ale jako v obýváku, který má přesně to, co potřebuj

Nakonec se podívejte na detaily, které dělají z malého prostoru domov. Pořiďte si dřevěný stůl s výsuvnou plochou. Když je jen pro dva, schováte ho pod parapet. Pro hosty ho vytáhnete na metr dvacet. Dvě židle nechte u stolu, dvě zavěste na zeď v koupelně jako skládací. A na zeď nad linku dejte magnetickou lištu na nože. Ušetříte šuplík a nože ihned vyschnou. Umístěte ji do výšky očí, abyste po ni nesahali jako po hasičáku. To jsou přesně ty kroky, které vám ukážou, jak navrhnout malou kuchyni, aniž byste z ní udělali skladiště. Každý večer, když uklidíte hrnky a rozložíte tu foam mattress, ucítíte, že to má smysl. Místnost dýchá. A vy s

Zjistila jsem, že klíčem není mít málo věcí, ale mít je tam, kde je potřebujete a kde nepřekáží. Když přijde návštěva, stačí pár pohybů a z obýváku je ložnice. Ráno zase zpátky. A ta radost, když člověk nemusí přeskakovat hromadu peřin na cestě do koupelny, je k nezaplacení. Jestli teprve začínáte s vybavováním malého bytu, nezapomeňte na jednu věc: nábytek dnes není jen o tom, jak vypadá, ale jak moc za vás maká. A věřte mi, že žádný design vám nenahradí místo, které získáte chytrým uložen

Klasická sedačka do industriálního prostoru většinou působí příliš měkce a usedle. Proto jsem sáhla po variantě, která respektuje drsnější estetiku, ale zároveň řeší reálnou potřebu spaní. Rozkládací pohovka s čalouněním z tmavě šedé velvet upholstery se stala středobodem místnosti. Sametový povrch totiž na první pohled působí luxusně, ale v kombinaci s hrubou omítkou a ocelovými lampami vytvoří nečekaně působivý kontrast. Důležité však bylo, aby šlo o model s click-clack mechanismem. Ten totiž umožňuje během pár vteřin překlopit opěrák do roviny lůžka, aniž byste museli přesouvat stolek nebo odklízet polštáře. Žádné složité tahání za madla. Prostě cvak a spíte. Pro můj projekt to byl zásadní krok k tomu, aby industrial interior design fungoval v praxi, nejen na fotk

Materiál, který vám v tomto ohledu může zachránit nervy, je velvet upholstery. Samet vypadá luxusně a překvapivě dobře maskuje fleky. Když se vám na něj vysype káva nebo víno, stačí houbička s mýdlovou vodou a je to. Navíc dodá měkkému nábytku na objemu, což oceníte, pokud máte v pokoji jen jednu výraznou věc. A právě ta jedna věc musí být multifunkční. Nehledejte perfektní kus, hledejte takový, který vyřeší aspoň dva problémy najednou. Třeba tu věčnou otázku, kam s věcmi, když přijde tchy

Když jsem se před lety stěhovala do prvního vlastního bytu o rozloze 28 metrů čtverečních, měla jsem pocit, že se sem nevejde ani moje sbírka polštářů. První týden jsem spala na karimatce obložené krabicemi od bot, protože postel prostě nebyla kam dát. A každý večer jsem řešila stejné dilema: kam s peřinami, než přijde návštěva na kafe. Možná to znáte. Byt vypadá jako výstavní síň, dokud neotevřete skříň a nevypadne z ní dekorační polštář. Právě v těchto chvílích vám dojde, že klíčem k přežití v malém prostoru není minimalismus, ale chytrý nábytek, který maká za

Sedím na podlaze svého prvního bytu, obkresleného křídou na betonu. Měřil přesně 8,5 metru čtverečních. Kuchyňská linka měla jedenáct centimetrů pracovní desky. Žádná digestoř, jen okno, které když otevřeli sousedi nade mnou, lilo se mi dovnitř jejich kouřové aroma. Tehdy jsem pochopila, že jak navrhnout malou kuchyni není otázka stylu, ale přežití. Každý centimetr musí nést svou váhu. Když chcete vařit, musíte umět skládat věci do sebe jako ruské panenky. Židle se posunou ke stolu, ten se vysune jen na jedno křídlo. A v rohu stojí skříň, která se otevře až po odsunutí křesla. Tohle není design. Tohle je choreogra