Základem je změřit peřinu, ne povlečení, které už doma máte. Peřinu rozložte na rovnou plochu a změřte šířku a délku včetně okrajů. Měřte vždy po vyprání a vyžehlení, protože srážlivost materiálu může změnit rozměry o jeden až tři centimetry. U prošívaných peřin měřte i výšku – tedy tloušťku – protože ta rozhoduje o tom, zda se peřina do povlečení vůbec vejde. Pokud naměříte například 140 × 200 cm, neznamená to, že potřebujete přesně toto povlečení. Rozhoduje střih a to, zda je povlečení šité na míru konkrétnímu typu peřiny.
Když už textil ztvrdl, neházejte ho hned do koše. Namočte ho na hodinu do vlažné vody s lžící octa a poté vyperte bez aviváže. Ocet rozpustí usazeniny a vrátí vláknům pružnost. Sušte v průvanu, ne na přímém slunci. Příště aviváž vynechte úplně u ručníků a ložního prádla – stačí kvalitní prací prostředek a správný máchací cyklus. Ušetříte látku i čas strávený žehlením.
Pozor také na to, čím utěrku barvili. Přírodní biobavlna bývá režná, bílá nebo v přírodních odstínech. Sytě barevné organické utěrky mohou pouštět barvu i po několika praních, zejména v horké vodě. Před prvním použitím je proto propláchněte ve studené vodě a zkontrolujte, zda se voda nebarví. Když ano, utěrku nepoužívejte na světlé nádobí ani na utírání rukou.
Ubrusy patří k nejnamáhanějším kusům bytového textilu. Denně přicházejí do styku s mastnotou, vínem, kávou, horkými hrnci i ostrými příbory. Pokud je chcete udržet v použitelném stavu co nejdéle, nestačí je jen občas hodit do pračky. Rozhoduje způsob praní, teplota žehlení a to, jak je uložíte mezi jednotlivými použitími. Následující postup vychází z vlastností běžných materiálů – bavlny, lnu a směsí s polyesterem.
První krok je změřit, co skutečně potřebujete. Než začnete cokoli shánět, projděte byt a napište si seznam: závěsy nebo jen záclony, povlečení na konkrétní rozměr postele, přehoz, dva tři polštáře, koupelnové ručníky, případně kobereček. U závěsů si změřte šířku okna i vzdálenost od garnýže k podlaze. Délka je to, co nejčastěji rozhodne, jestli hotový kus vůbec použijete.
Nakonec počítejte s tím, že textil se opotřebí rychleji, než čekáte. Slunce vybledne závěsy za jednu sezónu, polštáře ztratí tvar po několika praních. Proto se nevyplácí kupovat drahé kusy na míru, které pak nebudou pasovat do dalšího bytu. Vsaďte na standardní rozměry, které použijete i příště, a na barvy, které se hodí kamkoli. Ušetříte nejen teď, ale i při dalším stěhování.
Kde hledat a čemu se vyhnout V pronájmu se vyplatí vsadit na látky, které unesou časté praní a nesráží se. Bavlna a směsi s polyesterem drží tvar, len vypadá lépe, ale mačká se a v ostrém pracím programu trpí. U levnějšího zboží z druhé ruky vždy zkontrolujte švy, zipy a hlavně skvrny, které nejdou vidět na fotce. Prohlédněte látku proti světlu, jestli není prošlapaná nebo vybledlá na jedné straně. U povlečení trvejte na tom, abyste viděli reálný rozměr, ne jen označení „na manželskou postel”.
Jak si bloky rozvrhnout, aby nekončily ve stejný d
Typická chyba je kupovat povlečení podle rozměru uvedeného na obalu, aniž byste si ujasnili, zda jde o rozměr peřiny, nebo povlečení. Někteří výrobci uvádějí „vhodné pro peřinu 140 × 200 cm”, jiní „rozměr povlečení 140 × 200 cm”. Rozdíl může být několik centimetrů. Vždy si přečtěte drobný text na etiketě nebo v popisu. Stejně tak pozor na srážlivost: bavlněné povlečení se po prvním vyprání může srazit o dvě až čtyři procenta. Pokud tedy peřina měří přesně 200 cm na délku, raději zvolte povlečení o dva centimetry delší, aby po vyprání stále sedělo.
Kdy je lepší zvolit o číslo větší a kdy menší U tenkých letních peřin platí, že povlečení může být o jeden až dva centimetry větší, aniž by to vadilo. Látka se mírně přizpůsobí a peřina zůstane na místě. U silných zimních peřin je to naopak: větší povlečení znamená, že peřina v rozích nedrží a povlečení se posouvá. Zde je lepší zvolit přesný rozměr nebo povlečení s elastickým rohem, které se přizpůsobí. Pozor také na povlečení s druky nebo zipem – pokud je zip kratší než obvod peřiny, bude se při navlékání trhat. Vždy si před nákupem zkontrolujte, zda je otvor dostatečně dlouhý.
Typická chyba je koupit vše v jedné barvě a jednom vzoru. V malém bytě to působí jako sklad, ne jako domov. Vyberte jednu neutrální základnu – světle šedou, pískovou, tmavě modrou – a k ní jeden výraznější prvek: pruhovaný přehoz, kostkované polštáře, barevný kobereček. Vzory kombinujte maximálně dva, jinak se začnou tlouct. Stejně tak nekupujte příliš mnoho kusů dopředu. Lepší je dokoupit později podle toho, co v bytě skutečně chybí.
