Než začnete vybírat zasklení lodžie, zastavte se u dvou základních otázek: k čemu bude prostor sloužit a jak často ho budete používat. Jiné nároky má lodžie, která má být celoroční pracovnou, a jiné místo, kde jen občas posedíte na jaře a na podzim. Od toho se odvíjí typ výplně, počet otevíravých křídel i způsob větrání. Pokud si tyto potřeby neujasníte předem, snadno se stane, že koupíte konstrukci, která bude buď zbytečně předimenzovaná, nebo naopak nedostatečná.
Na hlubší ztmavnutí (sírnou vrstvu) můžete použít domácí roztok: do misky s teplou vodou přidejte jedlou sodu a kousek alobalu. Šperk do něj ponořte na pár minut. Tato metoda je šetrná a funguje na většinu stříbrných kousků. Po vytažení šperk důkladně opláchněte a vyleštěte. U šperků s kameny ale tuto metodu raději vynechejte – roztok by mohl narušit jejich povrch.
Křupavá kůrka je výsledkem suchého povrchu a rychlého odpaření vlhkosti. Mnoho lidí ale sahá po příliš horkém oleji, což vede k přepálení, tmavým skvrnám a nepříjemné pachuti. Přitom stačí pochopit pár fyzikálních principů a výsledek bude stejně křupavý, ale bez spáleniny.
Na co se zaměřit při výběru profilů a skla U každého systému si ověřte, zda použité profily mají zesílené výztuhy, které nesou váhu křídel. Levné systémy bez výztuh se časem prohnou, křídla začnou drhnout o rám a těsnění přestane plnit svou funkci. Stejně důležitý je způsob odvodu vody. Spodní hrana zasklení musí mít dostatečný sklon a odvodňovací otvory, aby se voda nedostala dovnitř konstrukce. Zeptejte se na údržbu kolejniček – pokud nejsou snadno přístupné, budete je čistit jen obtížně a prach z nich půjde dolů jen těžko.
Pravidelná kontrola okolí kurníku není zbytečná. Všímejte si stop v blízkém okolí, trusu dravců nebo poškozeného pletiva. Pokud najdete vyhrabanou díru, okamžitě ji zasypte a zpevněte. Zároveň odstraňte z okolí kurníku hromady dřeva, kamení nebo kompost, které dravcům poskytují úkryt. Udržujte prostor kolem kurníku přehledný a posekaný – čím méně skrýší, tím menší šance, že se predátor přiblíží nezpozorován.
Klasickou chybou je přikrytí celé hromady nepropustnou plachtou až k zemi. Tím se vytvoří skleníkový efekt – vlhkost kondenzuje pod plachtou a dřevo místo sušení začne plesnivět. Správný postup je přikrýt pouze horní část hromady, a to tak, aby plachta přesahovala okraje a chránila dřevo před deštěm z boku. Spodní část nechte volnou, aby mohl vzduch proudit. Většina vlhkosti se odpařuje právě spodními a bočními mezerami. Pokud nemáte plachtu, můžete použít dřevěné desky, které položíte na vršek hromady – ty sice nechrání před prudkým deštěm, ale alespoň rozbijí dopadající kapky a udrží dřevo o něco sušší.
Do samotného oleje přidejte malý kousek másla nebo kapku octa. Máslo dodá chuť a zlepší karamelizaci povrchu, zatímco ocet mírně sníží teplotu varu a zabrání přepálení. Nepoužívejte ale příliš mnoho, aby se olej nepěnily. Smažte menší dávky – pokud olej přeplníte, teplota prudce klesne a surovina začne olej nasávat, což vede k mastnému a měkkému výsledku.
Základním krokem je důkladné osušení suroviny. Ať už smažíte řízek, hranolky nebo zeleninu, vlhkost na povrchu způsobí prudké prskání a nerovnoměrné propečení. Použijte papírovou utěrku a nechte maso či brambory chvíli odležet na vzduchu. Ideální je nechat je před smažením 10–15 minut při pokojové teplotě, aby se povrch přirozeně vysušil.
Po usmažení nechte kůrku „vydýchat” na mřížce, ne na papírové utěrce. Utěrka odsaje přebytečný tuk, ale zároveň vytvoří páru, která kůrku zapaří. Mřížka umožní cirkulaci vzduchu a kůrka zůstane křupavá i po vychladnutí. Poslední rada: nikdy nesmažte na olivovém oleji extra panenském, který má nízký bod kouře. Volte oleje s vyšším bodem kouře, jako je řepkový nebo slunečnicový, a po každém smažení ho přeceďte – zbytky strouhanky totiž rychle hoří a kazí chuť další várky.
Koupě stříbrných šperků z second handu je skvělý způsob, jak získat originální kousky za příznivou cenu. Často ale narazíte na šperky, které mají za sebou roky nošení a vypadají zašle, matně nebo mají tmavé skvrny. Než se pustíte do čištění, zjistěte, s čím vlastně pracujete. Stříbro se vyrábí v různých ryzostech a některé kousky mají povrchovou úpravu, která nesnese agresivní chemii.
Nejdřív zjistěte, co máte v ruce Podívejte se na punc nebo značku uvnitř šperku. Běžně se setkáte s ryzostí 925 (sterlingové stříbro), ale může to být i 900 nebo 800. Pokud punc chybí nebo je nečitelný, otestujte kov doma: přiložte na nenápadné místo bílý hadřík – pokud zanechá černou stopu, jedná se o pravé stříbro. U šperků s černěním (niello), zlacením nebo s nalepenými kameny buďte opatrní – klasické čisticí prostředky by mohly poškodit povrch nebo uvolnit kameny.
