Nejdřív změřte vnitřní půdorys sprchového koutu. Měřte na více místech, protože stěny nemusí být dokonale kolmé. Zapište si délku, šířku a také poloměr zaoblení rohů, pokud jde o čtvercový kout se zaoblenými rohy. Vanička musí ležet na podlaze celou plochou, ne se houpat na okrajích. Pokud naměřené hodnoty nesedí s udávanými rozměry, raději hledejte jiný model než spoléhat na to, že se to „nějak vejde”.
Než zaplatíte, vyzkoušejte obojí na místě: posaďte dítě, nastavte výšky a nechte ho napsat několik vět. Pokud u toho zvedá ramena, předklání hlavu nebo podpírá zápěstí hranou stolu, nastavení nesedí. Nákup nábytku, který vydrží od první třídy do puberty, není o značce ani o vzhledu, ale o tom, zda se dá přenastavit, nepovolí a udrží dítě v poloze, ze které se dá psát bez bolesti.
Modal na nábytku není nerozbitný, ale při správném zacházení vydrží mnoho let. Klíčové je omezit vodu, tlak a teplo. Pokud se budete držet těchto tří pravidel, látka si zachová svou jemnost i barvu. Jakmile je porušíte, následky jsou nevratné a jediným řešením zůstává nové čalounění.
Při nákupu nábytku s modálním potahem si vždy ověřte, zda je látka opatřena neviditelnou ochrannou vrstvou. Ta sice údržbu usnadní, ale po několika letech se opotřebí a je nutné ji obnovit. Některé typy modalových potahů lze sundat a vyprat v pračce. V takovém případě je nutné prát na program pro jemné prádlo, maximálně při třiceti stupních, s nízkými otáčkami odstřeďování. Sušit se musí volně rozložené naplocho, nikdy v sušičce. Potah nasazujte zpět, dokud je mírně vlhký, aby se lépe přizpůsobil tvaru.
První praktická věc: vždy si přečtěte visačku. Viskoza se často míchá s polyesterem, bavlnou nebo lnem a každá směs se chová jinak. Čistá viskoza se sráží, proto výrobci doporučují praní na 30 °C, šetrný program a nízké otáčky odstřeďování. Pokud textilii dáte do sušičky, s velkou pravděpodobností se zkrátí o několik centimetrů a už ji nespravíte. Totéž platí pro máchání v horké vodě – vlákno nabobtná, ztratí tvar a povrch zhrubne.
Kdy je lepsi priplatit si za jiny typ konstruk
Nejčastější chyby: koupě vaničky bez kontroly skutečných rozměrů, podcenění zaoblení rohů, použití univerzálního silikonu místo sanitárního a zapomenutí na odtok. Vanička nesmí zakrývat odtokovou mřížku ani bránit proudění vody. Pokud má kout lapač vlasů, musí zůstat přístupný. U starších koutů zkontrolujte, zda dno není prohlé – vanička by na nerovném podkladu praskla. V takovém případě je lepší nejdřív srovnat podklad nebo zvolit měkčí variantu, která nerovnosti vyrovná.
Po montáži vyzkoušejte vše nadvakrát. Nejprve nalijte kbelík vody přímo do odtoku – kontrolujte, zda nikde neprosakuje. Poté nechte téct sprchu na plný výkon 10 minut a sledujte spáry a okolí. Teprve když je vše suché, utřete vaničku do sucha a zkuste na ní stát mokrýma nohama. Třída protiskluznosti se projeví až za mokra. Pokud i tak kloužete, je vanička špatně vybraná, ne špatně namontovaná.
Nejčastější chybou tedy není málo prostředků na čištění, ale spěch při výběru rozměrů a vynechání zátěžové zkoušky. Vanička, která sedí a těsní, vydrží desítky let. Vanička, která klouže nebo podtéká, vás bude stát víc než jen nervy.
Materiál a povrch rozhodují o bezpečnosti Protiskluzové vaničky se vyrábějí nejčastěji z akrylátu, smaltované oceli nebo plastu. Akryl je příjemný na dotek a dobře drží teplo, ale hladký akryl klouže stejně jako původní dno. Proto hledejte vaničku s protiskluzovou úpravou povrchu – ať už jde o zdrsněný vzor, vroubkování, nebo nanesenou protiskluzovou vrstvu. Pozor na levné plasty: bývají tenké, po čase praskají a protiskluzová úprava se rychle sedře. Smaltovaná ocel vydrží, ale při úderu se může odštípnout a obnažené místo začne rezavět.
Samostatnou kapitolou je montáž. Některé vaničky se pokládají volně na dno a drží jen vlastní vahou a těsněním. Jiné se lepí silikonem po celém obvodu, případně se kotví do stěn. Pokud vaničku jen položíte a nezatěsníte, voda zateče pod ni, začne tam růst plíseň a povrch se časem uvolní. Silikonový tmel nanášejte v souvislém pruhu, ne v kusech. Po vytlačení vaničky na místo ji zatížte a nechte tmel vytvrdnout alespoň den. Během této doby kout nepoužívejte.
Montáž začíná přípravou podlahy. Vanička musí ležet v rovině, jinak voda odtéká špatně a stojí v rozích. Použijte vodováhu a podložky, nikdy nevyrovnávejte silikonovou spárou. Silikon je těsnění, ne nosný prvek. Před usazením naneste na spodní obvod vaničky pruh sanitárního silikonu a poté ji zatížte (např. nádobou s vodou) na 24 hodin. Teprve pak spáru dokončete. Vyhněte se montáži na „suchý” spoj a následnému zatírání – vznikne mikrospára, která po pár týdnech začne téct.
